(Jana) Dávno, dávno již tomu, co jsem se vydala na camino do Santiaga de Compostela (tedy září 2022). A je čas si tuto legraci, tohle poslední evropské dobrodružství připomenout. Den první: Po několikaměsíčním tréninku a mnohahodinovém studování map vzhůru na camino! Ne, kecám – moje příprava spočívala v tom, že jsem si pemzou trochu obrousila kopýtka a v Portu jsme si daly portské. A vyrazily. Cesta po pobřeží je nádherná, nicméně do cíle dorážím po skoro 40 km s obličejem spáleným na troud a na pokraji vyčerpání. Moje odvaha a houževnatost se projevuje tím, že žádám sestřenku, aby mě za ubytovnou utloukla dlažební kostkou, protože už je to stejně všechno…
-
-
Co slýchá žena po dvacítce, třicítce a čtyřicítce
(Boh) Pojďme si říct, co slýchá žena o své fertilitě po dvacítce, třicítce a čtyřicítce. Ne že by(ch) se ptala… Ve dvaceti všichni očekávají, že budete objevovat svět, poznávat muže (klidně i v množném čísle), možná s někým chodit, ale rozhodně byste na nic neměla spěchat, a hlavně ne na dítě. Jsou přece důležitější věci – cestování, vejška, naplňování snů rodičů a okolí (doplňte si cokoliv dalšího). Takže nasloucháte většině, užíváte si, přizpůsobujete se a naivně sdělujete své plány. Což se vám následně vymstí.
-
Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty
(Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…
-
Co jsem se naučila v roce 2022
Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…
-
Deník Boh na mateřský (2)
Víte jak je to s těmi lhůtami? Pokud připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli či svátek, pak je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Takže jestli pracujete i mezi svátky, tak je zcela v pořádku, že deník čtete až v úterý. Je to totiž první pracovní den.
-
SHINDA EFEKT
Milujeme gorily v ZOO Praha. Teda moje máma miluje hlavně Richarda. Já mám ve skutečnosti slabost pro převalské koně. Nicméně příběhy goril sleduju, abych udržela informační krok v rozhovorech s matkou. Pamatujete na příběh Shindy? Staré gorily, co byla tetička všech gorilátek, byla při těle a furt si někdo myslel, že je v očekávání, ale ona byla “jen” tlustá? Naštěstí v rozhodné době všichni ztratili naději a přestali ji pořád sledovat a něco od ní očekávat, což bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Shinda totiž měla konečně pokoj a mohla si dál tloustnout a dělat si, co chce. Což taky udělala a jednoho rána trochu nezúčastněně porodila zdravého samečka…
