• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    „Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky

    (FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak jsem rok randila na Tinderu

    (FF) Zatímco rok 2017 jsem věnovala množství prací a projektů, cestování a vydělávání, na jeho konci jsem se rozhodla zvolnit a mít alespoň nějaký osobní život. Když pominu rodinu a koníčky, myslím osobním životem – Tinder. Hned v listopadu jsem se sešla s řeckým spisovatelem, který mi řekl, že jsem nová postava v jeho příběhu. A to se mi nelíbilo. On je přece postava v mém. Takže zatímco on se chtěl bavit o eskalaci drama v příběhu, já jsem přemýšlela, zda mám oholené nohy. Bylo jasné, že to neklapne. Nakonec mi nabídl, že můžeme být přátelé, nebo manželé. Každopádně obě varianty byly bez sexu. Brzy proto následoval chlapec ze Slovácka,…

  • Co se nám honí hlavou

    Zahrajem si polštářovanou?

    (FF) Nový randící trend dnešní doby se jmenuje „polštářovaná“. Nespočívá v bitvě ve spodním prádle, i když to může být lákavou součástí, ale v přístupu, kdy se snažíte vyhnout tomu, že randění (hodně) přes třicet (někdy hodně) bolí, je plné neúspěchů, neobratných polibků a trapasů, které vás rozeberou na prvočísla, ale jako jednička si nepřipadáte. A když je vám přes třicet nebo čtyřicet, je to všechno ještě násobeno minulými zkušenostmi, zlomenými srdci apod. Takže co uděláte? Vypolštářujete si tu děsnou realitu, uděláte si ji pohodlnější, aby případný náraz, se kterým cynicky počítáte, tolik nebolel. To si myslíte. Nakonec se ukáže, že náraz bolí úplně stejně, nebo ještě víc. Smysl polštářované…

  • Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    What´s in my purse – ALE OPRAVDU!

    (Boh) Drazí čtenáři, zde je soubor všeho, co bylo v mé kabelce. Tedy vlastně batůžku. Kabelka ženy je velké mystérium, stejně jako její logika. Má babička mě učila, že boty, klobouk a rukavice se nepůjčují a do kabelky se nikdy nikomu neleze. I kdyby vás o to požádal. Jsou tam totiž osobní věci. A to hodně osobní. Pokud tento příspěvek čtou muži, jejichž žena je stejně vytížená a aktivní jako já, tak bych vám ráda řekla, že jste právě dostali odpověď na otázku: “Proboha co v tý kabelce máš?” S ohledem na velký stupeň intimity tohoto odhalení bych byla ráda, kdybyste si odpustili jakékoliv negativní komentáře a naopak ocenili autentičnost…

  • Co se nám honí hlavou

    ANARCHISTKA PRŮZKUMNÍK versus HODNÁ HOLKA

    (Boh) Předem bych ráda uvedla, že je nám třicet, tak jako každý rok. Protože sloganem Marianne: “Život začíná po třicítce”. To je prostě fakt. Ve dvaceti vlastně nevíte, co děláte a buď zvolíte tu variantu, kdy prostě následujete dav a rady okolí, anebo se rozhodnete pro tu odvážnější záležitost a jdete proti proudu. Pak je tu samozřejmě kategorie, která záhadně už ve dvaceti letech má jasno, ví kam jde a co chce, a tak má ve třiceti rodinu, PhD., auto, dům a rohovou kancelář, ale těm se věnovat nebudu. Jednorožce a jiné úkazy si necháme na jindy.

  • Co se nám honí hlavou

    Jak rozchodit rozchod

    (Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…

  • Co se nám honí hlavou

    Insomnia nights

    (FF) Nespím. Už měsíc prostě nemůžu spát. Nějak se toho všeho hodně nahromadilo. A já se budím každou hodinu. Každou (!) hodinu se vzbudím, podívám se, kolik je a zase po různě dlouhé době usnu. Po měsíci tohoto režimu jsem jako zombie. Jsem unavená, ale funguju, jen všechno probíhá jako v nějakém snu nebo jiné realitě. Což přiznejem si, není vždycky špatné, že. Pořád jsem přemýšlela, čím to je a jak to vyřešit. Práci, vztah, peníze, bydlení, život. Na nic jsem nepřišla, protože nic tak zásadního a zvláštního se vlastně neděje. Jen je to všechno takové intenzivní a děje se toho moc. Takže jsem vyzkoušela meduňkový čaj, heřmánkový čaj, červené…

  • Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Konkurz na manžela

    (FF) Tak jsem to udělala. Dala jsem si inzerát na net. Seznamovací inzerát. Na jednu seznamku neplacenou a jednu placenou. Když už, tak už. Ano, vždycky jsem si říkala, že pokud se neseznámím osudově, náhodou, nemá to cenu, a že internet je plný neatraktivních úchylů, kterým jde jen o jedno. A moje modré oči to nejsou. Vybrala jsem nejhezčí fotky a začínám si připadat jako hlavní cenu v tombole. Jako vycpanej kanec. Napsala jsem pravdu. Že hledám muže věrného, svobodného a něžného. Prostě opravdového. Po svém posledním vztahu nemám na nic jiného energii, čas ani náladu. A světe, div se! Svět je plný věrných, něžných a svobodných chlapů. Nebo to…

  • Co se nám honí hlavou

    Jedu na loď

    (Boh) Nikdy jsem na lodi nebyla. Čeká mě dovolená na moři. Nejedná se o žádnou zaoceánskou plavbu, kde by mě ošlehával vítr a vlny mi bičovaly tvář. Spíš se tak nějak budu válet v Chorvatsku na jachtě, večer parkovat v marině a sem tam s něčím pomůžu. Jedinou mou náplní práce bude koupání, plavání, spaní a relax. Možná sex. I přes takhle klidný program (kromě toho sexu) si s sebou beru záchrannou píšťalku, nepromokavou něco-shellovou bundu a v telefonu jsem určila tři osoby ICE. Většinu propriet mám naskládanou v obýváku svého bytu a komínky „nezbytných“ triček stále rostou a rostou. Stejně jako moje nervozita. Za tu dobu, co se chaoticky připravuju, střídavě se…

  • Co se nám honí hlavou

    Co ženy (opravdu) chtějí?!

    (Boh)  “Ženský nevěděj, co chtěj!” Tak tuhle hlášku jsem si před nedávnem vyslechla od skupinky mužů. Přestože jich bylo víc a i když byli ve svém domácím prostředí (čili v hospodě), rozhodla jsem se odvážně počechrat ten jejich domácí píseček. Nadechla jsem se a prohlásila: „Ženy dokonale vědí, co chtějí. V tom problém není, bohužel se to mění tak rychle, že na to muži nestačí reagovat.“ A bylo. Muži totiž mají setsakra dlouhé vedení. Náznaky pro ně nic neznamenají, chození kolem horké kaše a vysvětlování oklikou je znudí a ztratí pozornost, takže jediný způsob fungující komunikace mezi mužem a ženou jsou krátké jasné věty, které obsahují buď relevantní informaci, ideálně…