• Co se nám honí hlavou

    PO ČEM ŽENY TOUŽÍ – vzkaz mužům nejen z Tinderu

    (Boh) Pamatujete si na film „Po čem ženy touží“ s Melem Gibsonem v hlavní roli? Už nevím, proč se v něm Mel oblékl do silonek a s fénem upadl do vany, ale co vím určitě je, že dostal elektrický šok a prozřel. Tedy, prozřel…no, začal slyšet myšlenky žen a sice úplně nepochopil ženskou mysl, ale minimálně ji slyšel. A to pak byla panečku jízda. Naše mysl totiž jede pořád a komentujeme v hlavě skoro všechno. A někdy i vícehlasně. (Tedy minimálně já).    Samozřejmě, že je to byla komedie a velmi nereálná. Každý přece ví, že v koupelnách jsou přepěťové zásuvky a speciální jističe, takže se fénem ve vaně jen velmi těžko přizabijete, ale pojďme…

  • Co jsem se naučila...

    KRITÉRIUM VÝBĚRU MUŽE

    Podle Bohyně (Boh): V 5 letech: Mám hodně kamarádů. Skáčeme společně v hnoji, ve školce pašujeme jídlo do herny a schováváme ho do dětské kuchyňky. Kluci jsou super. Beru každého, který má odvahu a nebojí se ničeho, rozesměje mě, a svorně se mnou stojí na hanbě kvůli hnilobě v herně. Kamarádky moc nemám. Ve 14: Vypadám na dvacet. Kluci jsou super, jen mi pořád koukají na prsa. Z nějakého důvodu se mi spíš líbí mladíci, než klučíci. Zaujme mě hlavně ten, co má odvahu, smysl pro humor a nebojí se ničeho. Ani faktu, že je mi vlastně jen čtrnáct a hodně se stydím. Holky se se mnou nebaví a jsou hnusné, ale…

  • Dvě Třicítky blogerky
    Co se nám honí hlavou

    RANDĚNÍ ZA ČASŮ KORONAVIRU (double článek)

    (FF) Spousta z vás (jeden muž) se nás ptá, jak jde randění v karanténě. No, jak by to asi šlo. V době bezdotykové, bezkapénkové, s rouškami a se zákazem shromažďování – jde to skvěle! A já bych se zrovna tak shromažďovala. Když pominu svého ctitele z vietnamské večerky, který se za igelitem pojednou tváří odmítavě, a jednoho vojáka, se kterým jsem si plaše vyměnila pohled zpoza roušky, v mém životě se opět nic víc vzrušujícího nestalo. Nicméně při svých občasných výsadcích (ach, již do mne proniká vojenská terminologie, bohužel jenom ta) venku jsem vypozorovala, že v interakci s druhým pohlavím je teď na ulicích důležitá chůze, pohled a vůně (pokud…

  • Jana Uhlířová blogerka
    Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    „Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky

    (FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila

    (FF) Jestli byl rok 2017 o tom, jak byla sedmička na jeho konci šťastná, jak jsem se měla báječně, cestovala, vydělávala a skoro nechodila na rande a přitom ten rok byl boží, tak rok 2018 byl opravdová show, kdy všechno lítalo a nic nezůstalo na místě. Jenže při bližším ohledání sebe samé teď musím uznat, že tenhle rok vlastně tak špatný nebyl, i když byl náročný, co se týče práce i osobního života. Upsala jsem se několika pracovním a (nevědomě) i osobním projektům, na které jsem vůbec neměla, ale netušila jsem to. Nakonec jsem to (samozřejmě) dala. Vybrečela jsem stoleté slzy a dnes dobře vím, co jsem měla dělat. Jenže…