• Co se nám honí hlavou

    Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty

    (Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…

  • Co se nám honí hlavou,  cestování,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Láska je výstřel do tmy, aneb divoký mustang a vlčice samotářka

    Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…

  • Deník Boh na mateřský

    Deník Boh na mateřský (4)

    Můj milý deníčku, ráda bych nahlásila, že jsem konečně předala kurýrovi Pranamatku a v DM drogerii po 5 měsících snažení mého i všech zaměstnanců na PayBack oddělení nejen že jsem zase člověkem, ale už můžu i vybírat body, kterých jsem tam za ty kašičky, příkrmy, plínky a čističky odpadů nasbírala za 1700,- Kč. Sice mi při převodu zmizely čtyři stovky, ale kdo by to počítal. Hlavně, že jsem zase zpátky ve hře. Kdyby vás zajímalo, co skvělého mají v DM a fakt to stojí za to, tak vám to ráda vypíšu. Ale asi až po tom článku o horách, na který si fakt počkáte. Toliko k vítězství tohoto týdne. Dále…

  • Co jsem se naučila...,  Co se mi líbilo,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v roce 2022

    Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…

  • Co jsem se naučila...

    KRITÉRIUM VÝBĚRU MUŽE

    Podle Bohyně (Boh): V 5 letech: Mám hodně kamarádů. Skáčeme společně v hnoji, ve školce pašujeme jídlo do herny a schováváme ho do dětské kuchyňky. Kluci jsou super. Beru každého, který má odvahu a nebojí se ničeho, rozesměje mě, a svorně se mnou stojí na hanbě kvůli hnilobě v herně. Kamarádky moc nemám. Ve 14: Vypadám na dvacet. Kluci jsou super, jen mi pořád koukají na prsa. Z nějakého důvodu se mi spíš líbí mladíci, než klučíci. Zaujme mě hlavně ten, co má odvahu, smysl pro humor a nebojí se ničeho. Ani faktu, že je mi vlastně jen čtrnáct a hodně se stydím. Holky se se mnou nebaví a jsou hnusné, ale…

  • Autorka a redaktorka Jana Uhlířová
    Co jsem se naučila...

    Tak je to tady zas, korona, aneb co se mi honí hlavou

    (FF) Na prahu druhého lockdownu jistě prahnete po troše mých vtipných, milých, povzbudivých, vřelých slov, protože o tom, že jsme všichni neschopní lůzři, jsme za poslední dny slyšeli až moc často. Zatímco tiše sním o hřejivém krbu, po sklence červeného, psíkovi a muži, se kterým se budeme procházet podzimní přírodou zabalení ve vzájemné lásce (wtf?) a huňatých svetrech, v pražské realitě mi dochází, že druhá karanténa možná nebude taková legrace jako ta první (říkala jsem, že vám napíšu povzbudivá slova? možná jsem trochu lhala). Randění v tomto divném nečase ale legrace samozřejmě je: opět to spočívá v odhadování vzhledu mužů shromážděných u obědového výdejního okénka, jejichž sexuální přitažlivost pro mě…