• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru

    (FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…

  • Co se nám honí hlavou,  Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    Pro všechny z mé „mikrogenerace“ 1977 až 1983

    (FF) Jsme generace, která neměla internet nebo mobily ještě na střední škole. Na střední škole! Nechápu, jak jsme to dali, ale dali! Jsme prý dokonce tzv. mikrogenerace z let 1977 až 1983. Máme společné znaky s mileniály, docela se orientujeme v online světě, používáme iphony a jíme avokádové chlebíčky, a proto někteří z nás nemají hypotéky. Ale stejně dobře nám je, i když žijeme podle vzoru generace před námi, tz. že nás nechává tohle online bláznění chladnými a před digitálním nomádstvím dáváme přednost rodinnému životu a pěstování dýní ne proto, že je teď moderní všechno lokální, bio, eko a kdesi cosi , ale protože to tak přirozeně cítíme a vždycky jsme…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Když vás nahánějí mladíci a duchové z minulosti a nakonec všechno dobře dopadne, aneb co jsem se naučila v prosinci

    (FF) V rámci firemních vánočních večírků se mi povedlo něco neuvěřitelného – kromě toho, že jsem vyjela s holými zády, protože si neumím sama zapnout šaty (děkuju, Hani!), jsem asi poprvé dorazila domů v deset a střízlivá. Ne, dělám si legraci. Ale dorazila jsem domů brzy po půlnoci. Sama. A už jsem nešla nikam, kde bych se toulala do rána nebo do dopoledne. Ani jsem se neprobudila v cizím bytě. Nebo v autě. Echm. Taky jsem nezpůsobila žádné scény, skandály a nikdo kvůli mně letos nebrečel. Ani já jsem kvůli nikomu nebrečela. Můžu si gratulovat. Prostě nuda. Nebo jsem toho za poslední léta na christmas parties stihla tolik z výše…

  • Co se nám honí hlavou,  Fashion Fascination,  Inspirace,  krása, kosmetika a tak.,  Móda

    Móda po 30. Článek, který vám uleví.

    (FF) Styl vůbec není otázkou věku, ale máme blog o třicátnicích, tak proto ten titulek. Sama módě rozumím jen velmi laicky a občas udělám pár přešlapů, jako že si vezmu silonky (které už se asi normálně nenosí), nebo jdu na vyloženě podpatkovou akci bez podpatků, protože s nimi jsem obr-vysoká, nebo si koupím šaty, u kterých nezkontroluju složení a pak se doma (v lepším případě) divím, že se potím jak to pověstný prase. Takže odbornice nejsem a nikdy jsem to netvrdila. Ale stejně si myslím, že jsou věci, které by si ženy po 30 měly odpustit, zahodit nebo darovat: Laciná bižuterie. Lepší žádná než laciná. Kameny jsou fajn. Diamanty jsou…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    DÍTĚ BRIDGET JONES

    (Boh) “Jdeme s Miluškou na Bridget, nechceš jít taky?” zavolala má matka v pátek, v půl druhé odpoledne. A jelikož jsem měla dost ohavný den v práci, což se nestává sice tak často, na druhou stranu poslední dobou mi slunce v kanceláři moc nesvítí, a Fatalka se na shlédnutí Bridget Jones dohodla s jinou kamarádkou (my dvě jsme přeci jen kolegyně, že…), tak jsem na to pozvání kývla a vyrazila na Bridget. Znáte ten pocit, kdy je vám tak těžko a smutno, že jediné co chcete je vidět svou babičku, která tu už bohužel není, nebo alespoň kamarádku, které nic nemusíte říkat, jen si vedle ní lehnout na zem a…

  • Co se nám honí hlavou

    Singl žena po třicítce. Na odpis, nebo Carrie Bradshaw?

    V jisté chvíle se stanete singl ženou po třicítce. I když jste to neplánovala. I když jste to nikdy nechtěla. Vlastně vás to ani nenapadlo, myslela jste, že NĚJAK budete mít do třiceti kariéru, dvě děti, zlatého retrítra a muže po boku. A ono ne. Stanete se tou, které „ujel vlak“. Asi už tak dávno, že nevidíte ani jeho koncová světla. A nejste jako Amélie z Montmartu, ani jako Carrie nebo Bridget Jones, kdepak. I když byste rád byla. Většinu času jste totiž něco mezi tím.

  • Co se nám honí hlavou

    Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?

    (Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!) Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji. ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK… • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil…

  • Co se mi líbilo

    Stále slýcháme…

    (FF) Stále slýcháme:  “Důležitá není krása vnější, ale vnitřní.” Není nic nepravdivějšího než toto tvrzení. Kdyby tomu tak bylo, proč by se květiny tolik snažily upoutat pozornost včel? A proč by se kapky deště měnily v duhu, když se setkají se zemí? Protože příroda dychtí po kráse. A spokojena je jen tehdy, když krása může být velebena. Krása vnější je viditelnou částí krásy vnitřní. A projevuje se světlem vyzařujícím každému z očí. Nesejde na tom, jestli je dotyčný špatně oblečen, neřídí se vzory domněléelegance, nebo se ani nesnaží zapůsobit na lidi kolem. Oči jsou zrcadlem duše a ukazují vše, co se zdá skryto. Avšak kromě toho, že září, mají oči ještě další vlastnost: působí jako…

  • ...v prosinci 2013

    Co jsem se naučila v prosinci

    (FF) „Žij svůj život.“ Wallis Simpson, film WE – stručné, jasné, úderné, a když se nad tím opravdu zamyslíte, těžké. Po nanesení samoopalovacího krému si neoblékáme bílé krajkové prádlo. Nikdy. Už v létě jeho premiéry se mi moc líbil film Magnolie (seděla jsem u něj s otevřenou pusou a střídavě brečela a měla husí kůži, nebo obojí). Je fakt rozdíl vidět ho teď, po letech. Už se nemůžu dočkat, až si ho pustím ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti… „Jednou jsem si strašně moc přála k ježíšku italské baleríny, co tenkrát frčely. Místo toho jsem dostala tucet knih. Byla jsem zklamaná a zamáčkla i slzu. Dnes si však uvědomuju, jakou sílu mi to…

  • krása, kosmetika a tak.,  kultura,  Rychlé tipy aneb Čím žijeme,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Rychlé tipy aneb čím žijeme

    (FF) Pročtěte si stránky Nestereo, naleznete na nich zajímavé tipy, jak vybřednout z každodenní rutiny. Bůh se totiž skrývá v detailech a někdy malá změna stačí, aby se daly do pohybu velké věci. Třeba jen to, že den nebudete mačkat žádné tlačítko, nebo si nalijete džus do flétny (jako skleničky na šampaňské, samozřejmě!). Dokonalé jsou kosmetické houbičky. Jednu mi přivezl tatínek z Řecka a jakmile jsem se na blogu Vivi dočetla, co všechno umějí její houbičky, musela jsem dát šanci na předvedení i té své. A teď spolu skotačíme ve vaně. Malá korejská houbička na odličování zatím jen přihlíží a stydí se zapojit, ale věřím, že se osmělí. Ach, ta její…