(Jana) Dávno, dávno již tomu, co jsem se vydala na camino do Santiaga de Compostela (tedy září 2022). A je čas si tuto legraci, tohle poslední evropské dobrodružství připomenout. Den první: Po několikaměsíčním tréninku a mnohahodinovém studování map vzhůru na camino! Ne, kecám – moje příprava spočívala v tom, že jsem si pemzou trochu obrousila kopýtka a v Portu jsme si daly portské. A vyrazily. Cesta po pobřeží je nádherná, nicméně do cíle dorážím po skoro 40 km s obličejem spáleným na troud a na pokraji vyčerpání. Moje odvaha a houževnatost se projevuje tím, že žádám sestřenku, aby mě za ubytovnou utloukla dlažební kostkou, protože už je to stejně všechno…
-
-
Co slýchá žena po dvacítce, třicítce a čtyřicítce
(Boh) Pojďme si říct, co slýchá žena o své fertilitě po dvacítce, třicítce a čtyřicítce. Ne že by(ch) se ptala… Ve dvaceti všichni očekávají, že budete objevovat svět, poznávat muže (klidně i v množném čísle), možná s někým chodit, ale rozhodně byste na nic neměla spěchat, a hlavně ne na dítě. Jsou přece důležitější věci – cestování, vejška, naplňování snů rodičů a okolí (doplňte si cokoliv dalšího). Takže nasloucháte většině, užíváte si, přizpůsobujete se a naivně sdělujete své plány. Což se vám následně vymstí.
-
Jak Jana vydávala první knihu
Kniha Okvětní plátky dní je od prosince na světě, na křtu teklo proudem nejen šampaňské, ale i slzy dojetí, a to pro mě byla ta nejhezčí odměna. Doufám, že se vám bude líbit! Vše, co o knize potřebujete vědět, najdete na www.okvetniplatkydni.cz a na mém webu janauhlirova.cz pod záložkou Knihy. Rozhovor o knize si můžete zdarma poslechnout v našem podcastu od 8.3. na Spotify nebo na www.youtube.cz, případně na forendors.cz nebo na herohero.cz.
-
Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty
(Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…
-
Láska je výstřel do tmy, aneb divoký mustang a vlčice samotářka
Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…
-
Co jsem se naučila v roce 2022
Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…
