Víte jak je to s těmi lhůtami? Pokud připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli či svátek, pak je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Takže jestli pracujete i mezi svátky, tak je zcela v pořádku, že deník čtete až v úterý. Je to totiž první pracovní den.

Na co jsem přišla tento týden?
– Nikdy bych nevěřila, jak dvě okna mohou změnit klima v bytě. Najednou je tu teplo! Něco, co jsem nezažila dlouho. Vlastně asi nikdy, protože ve starém bytě, kde jsem bydlela a kde byly akumulačky, jsem spala v teplákách. A tady to nebylo o nic lepší. Vím, že si máme stáhnout topení a uplést svetr, ale neměla jsem v bytě mnohdy víc jak 19 stupňů, takže já jsem s agresorem bojovala mnohem dříve, než to bylo moderní a potřeba. Hodlám jít ještě pár dní proti proudu a nechat to tu vytopené na 21C, abychom si to s Frederikem na chvíli užili.

– Odmítla jsem českou klasiku a vydupala si na Štědrý večer tapas, mangový salát a maso. A bylo to super. Taky jsem poprvé v životě šla na Štědrý den na oběd do restaurace namísto zdobení stromečku, leštění příborů a hladovění, abych viděla zlaté prasátko. A dárky jsme Frederikovi dali až ráno. A bylo to mnohem lepší. Teda ne že by tušil, co se děje, ale v devět ráno měl mnohem lepší náladu, než v devět večer.

– Asi mi jeblo, ale když jsme konečně uklidili byt a vynesli suť, tak jsem se rozhlídla po kuchyni a rozhodla se, že ji přesunu do vedlejšího pokoje, který není využívaný a je třikrát tak větší. Abych měla obytný prostor a mohla vařit a být se synem. Dokud on chce být se mnou a potřebuje mě. Takže teď ve volných chvílích (mezi nočním kojením) plánuji kuchyni a modlím se, aby mohl instalatér i elektrikář přijít co nejdřív a já nedopadla jako v Muži z Acapulca. A taky se modlím, aby mi tuhle změnu dovolil domácí. Budu to s ním po Novém roce řešit. Modlete se se mnou!

– Z Dáme jídlo mi stále nevrátili mých 526 Kč. Přestože jsem napsala několik reklamací a dostala automatické odpovědi o tom, jak se mi někdo ozve do 24 h. Dnes je to 10 dní… Nemají nějakou fúzi s Tinderem? Mám se připomínat nebo čekat na to, až pochopí, že jsem ta pravá?

Přestože tyhle Vánoce vypadaly jako běžný den, tak je považuju za jedny z nejlepších, a budu si je opravdu pamatovat. Nic nebylo tak jak má, nejeli jsme podle plánu, protože jsem si ho zakázala. Možná to byl odvážný tah, ale mně se vyplatil. Ve stavu, ve kterém jsem se na konci roku nacházela, by jakékoliv nedodržení termínu nebo harmonogramu jisto jistě znamenalo nervový kolaps, a to nikdo nechceme. Takže jsem se na všechno vykašlala, zakázala si plnit normy a cíle, koupila mango a šla do restaurace. A taky konečně odeslala první kapitolu knihy ke korekturám. Podstatu Vánoc jsme naplnili. Byli jsme spolu, najedli jsme se, dali si dárky. Bylo osvobozující mít Štědrý den po svém. Vřele doporučuji.