(Boh) Toto je soukromé doporučení, které nemusí všem fungovat a jedná se o neprofesionální radu, nejsme terapeutky. Jsme bruneta s blondýnou, právnička a novinářka. (No fuj, co?) Nečekejte ani duhový ezo palouček, i když se k němu trochu přiblížím. Takže, jak tedy na ty hatery? Tedy osoby, které naším směrem vysílají komentáře, většinou emočně negativně podbarvené?

Rozdělila bych to na internet a život a začala tím lehčím, internetem.
Internet se dá opustit, vypnout. V aplikacích se je možné lidi zablokovat, komentáře se neschválí. Zní to jednoduše a jednoduché to opravdu je. Nekomplikujte si život a udělejte to. Trolly nechte trollit a chovejte se k nim jako ke zkaženému masu. Tedy nedotýkejte se jich, ať vám nezamoří celý profil, což je něco, co si přejí. Potřebují akci, tak jim jí hlavně nedávejte. Ani za jejich komentáře proboha neděkujte, nejste marketingové oddělení Danone. Prostě to nechte proběhnout. A pak využijte blokace – tedy si na profilu ukliďte. Vždycky si představte, že to funguje stejně, jako by někdo k vám přišel domů, vykadil se uprostřed místnosti a pak se vám smál, že máte v obýváku hovno. Co byste udělali?
Okamžitě ho z bytu vyhodili, to hovno uklidili a nikdy ho k vám domů už nepustili. Je to tak? Využijte síly internetu a zablokujte všechny, které nechcete potkat, nechcete, aby si vás našli a prohlíželi, nechcete vidět co naopak dělají oni a už vůbec vás nezajímá jejich názor na cokoliv včetně vašeho počínání.

Nejste povinni diskutovat, když se vám nechce. Blbý je, že i když tyhle trolly a hatery budete ignorovat, jejich slova vám i tak můžou ublížit. A mohou vám znít v hlavě dlouho, takže vás ovlivní i tak. Tedy pokud nemáte zdravé sebevědomí a vytvořený analytický mechanismus na hatery.

Jak získat zdravé sebevědomí a vytvořit si analytický mechanismus?
To první je dost individuální, ale základem je vyvážený přístup k sobě samé. Jsem si vědoma svých pozitivních stránek osobnosti i svého zjevu, stejně jako těch negativních a hlavně vím, že: „Nejsem stoeurovka, abych se líbila všem,“ což je něco, co mi říkával můj otec a měl pravdu. On říkal stomarkovka, ale nechci, aby to vypadalo, že je mi 140 let.  Prostě, nemůžete se zavděčit a líbit všem. Tak se o to nesnažte, přestaňte na to plýtvat energii a jděte dělat něco, co má smysl a kde bude i viditelný výsledek.
Je třeba být spokojený sám se sebou, ve zdravé míře, nesebemrskat se kvůli každé kravině, ale taky si přiznat chybu nebo fakt, že jste někde ujeli nebo se chovali jako kráva. Pokud vám tohle moc nejde, doporučuji terapii nebo kouče. K rovnováze je třeba dojít, a hlavně se jí naučit, a i když je sebevzdělání super, tak v téhle oblasti to trvá moc dlouho a bývá to bolestivé. Pro všechny zúčastněné. A pokud teda nechcete být vyrovnaní a zkušení až ve stáří, doporučuji terapii. Pomohla mi ke zdravému sebevědomí a k analytickému mechanismu.

A co je ten analytický mechanismus?
No, to je takové to tvrdé racio, které nastoupí až po tom, co opadne vlna emocí a zhrzené ego se unaví nadávkami a odmítáním, čím víc máte natrénováno, tím to ego zvládáte rychleji a lépe. Většinou si všechny tyhle výpady, nevyžádané rady a komentáře o tom, že nám ujel vlak, že máme vysoké nároky, jsme hnusné, staré, blbé, nehezké, ostudné, či že to, co předvádíme, tak to si Bůh opravdu nepředstavoval, prostě hodím do analýzy a vyleze mi z toho méně emotivní zhodnocení, se kterým následně pracuji. A pak už jen velmi zřídka komentuji.

Chcete příklad? Ok…. (vybírám záměrně velmi mírný komentář, který je spíše pomatený, než zlý, ale na kterém si analýzu dobře vysvětlíme.)
„Mužší chtějí ženy, co se chovají jako ženy, ne polomuže se zoufalostí potlačenou sebereflexí pocházející patrně z nedostatku mužského elementu v jejich životě a posteli.“
Hezký, takže teď vezmu tu analýzu pěkně od konce.
1. V posteli jsem měla dost mužů a jednoho občas stále mám. Se svým otcem jsem sdílela společnou domácnost do svých 23 let a pracovala v mužském kolektivu, takže tohle se mě netýká, netřeba už dále řešit.
2. Sebereflexi mám někdy vytočenou až moc, spíš se sebemrskám, takže to taky není můj případ, ale polomuž být můžu, to je pravda. Zvlášť v práci, kde mám vedoucí pozici a jak víme, ženy na vedoucích pozicích moc nebývají. Takže musím být buď polomuž nebo jsem se s někým vyspala, protože to jinak není možný. Vzdělání, píle a pracovitost s tím nemá nic společného, takž jsem polomuž! Bingo.
3. Poslední, co je třeba rozebrat, je otázka, kdo jsou vlastně ti „mužští“. Víme sice co chtějí a co nechtějí, ale otázka je, jestli chci já je. Zatím to vypadá, že mužští asi spíš nechci.
Na kolik se mě tenhle koment tedy týká? No, ze všeho mi vyšel jen ten polomuž, kterého ale nechtějí „mužští“, které zase nechci já, takže vzácná shoda, a tedy celé to vyhodnocuji jako nulitní a pouštím k vodě. Někdo má rád pohodové holčiny, někdo polomuže, někdo celé muže a jak by řekl můj otec: „Každé zboží najde svého kupce, někdy do jen dýl trvá.“ A co má rád jeden, nemusí mít rád druhý. Konec analýzy, odchod na párek.

Velmi dobře funguje otočení energie
Bizarní komentáře odkládám do přihrádky vtipů pro mé blízké, kteří mě opravdu znají a se kterými se všemu pak společně od plic zasmějeme. S Fatalkou se k našim oblíbeným replikám haterů vracíme ve vtipech a stále nás to baví již několik let, což je asi to nejlepší, co můžete s nenávistnými či absolutně nesmyslnými komentáři udělat. Od srdce se jim zasmát a změnit tak jejich energii. Hlavní je to celé příliš neřešit – vyhodit, zablokovat, uklidit po nich a neztrácet s tím dál čas ani energii. Nemáte zač! :-)

Na internetu je to snadné. Ale co v reálném životě?
Zásadní rozdíl je nejen v tom, že nemůžete dotyčné zablokovat či se jim vyhnout, ale rozdíl je i v té nepřipravenosti a reálném čase, ve kterém nevyžádané rady dostáváte. Navíc jinak působí nevyžádaná rada od vašich blízkých, závistivé sousedky, dobrosrdečné kamarádky, kolegyně, šéfa/šéfové nebo obchodního partnera na jednání.

I když je to těžké, tak vlastně nulová reakce, jako na internetu, je ta nejlepší. Pokud se tedy nechcete nebo nemusíte pustit do diskuze. A na tu vás tu nepřipravím, možná někdy příště. Pokud to jde, doporučuji „resting bitch face“ s upřeným pohledem do očí toho, kdo vám velmi nepříjemné a nevyžádané rady dává. Pohled do očí je silně konfrontační a jak říká Dušek: „Nemusíte mu říkat nic, vždyť vy se na něj jen můžete podívat a dlouze si ho prohlédnout.“ Někdy vás chce člověk jen urazit a ublížit vám a někdy chce vyvolat diskuzi. V obou případech dlouhý pohled nepřistoupí na rytmus hatera a rozhodí ho. Takže buď toho nechá, někdy se dokonce omluví nebo dodá další věty, které hate dovysvětlí, zmírní a pomůžou vám ho lépe pochopit. Přestože někdy pouze pochopíte, že je dotyčný debil. Ale i to je progres.

Zjistila jsem, že spousta lidí si potřebuje vyprázdnit svou nádrž plnou negativních emocí a trápení a vy jste se jim připletli do cesty. Což není fér, že na vás tenhle svůj kýbl sraček hodili, ale pokud si dobře poslechnete, co říkají a jak to říkají (tedy zanalyzujete si to), tak zjistíte, že se vás to opravdu netýká. Fatalka na to vždycky říká: „A tohle se jako vyvalilo odkud?“ A má recht.

Samozřejmě tenhle přístup neplatí, pokud jsou kritici velmi specifičtí v rámci něčeho, co jste udělali, nebo neudělali, ale to už většinou není hate (nenávistná poznámka), ale konstruktivní kritika, která sice nemusí být vždy příjemná, nicméně je velmi funkční, potřebná a osobně jsem za ní vděčná, protože mě posouvá dál. Většinou jsem vděčná zpětně, ego je svině. Stejně tak je jiná situace v případě nadřízených a obchodních partnerů, ale to snad nemusím dodávat, ne?

Neměňte, co změnit nejde, věnujte svou pozornost a energii tam, kde to má smysl a zkuste si věci analyzovat. Většinou zjistíte, že se vás to fakt netýká. Tak proč to řešit? (Napsala polomuž).

Doporučuju písničku od Taylor Swift Shake it off (setřes to ze sebe): „And the haters gonna…Hate, hate, hate, hate, hate…Baby I’m just gonna shake, shake, shake, shake, shake…Shake it off, shake it off“ (Ti, co vás nemají rádi vás budou pořád a pořád nenávidět a já to brouku prostě jen ze sebe setřesu, setřesu! – volný překlad pro neangličtináře a mou matku).

Tak Shake it off a jde se dál!