(Boh) To, že jsem těhotná, jsem mu řekla na den invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Byl ze začínající války strašně zdrblý. A já si v duchu říkala, že je fakt umění předčít i Putina. Seděli jsme proti sobě, a tak nějak si povídali o tom, co bude a jak bude, jak je šílené, že bude asi válka a že nevíme ani co máme cítit. Přijela jsem na schůzku ze Sněmovny, kde se ve stoje tleskalo velvyslanci z Ukrajiny a už od ráda toho bylo na mě emočně tak moc, že jsem každou vteřinu přemýšlela o tom, že to „odhalení“ nechám na jindy. Jenže na kdy?
-
-
Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty
(Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…
-
Deník Boh na mateřský (7 234+)
Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…
-
Deník Boh na mateřský (7+)
Včera večer byla půlka ledna a dneska je půlka února. Jak k tomu došlo? Jednou jsem se vyspala a je měsíc pryč? No, kdo ví, ale pokud bych to mohla shrnout, tak leden byl děsně náročný rok. A já za ten rok nestihla skoro nic. Nebo si to alespoň myslím. Zde jsou poznatky jedné matky z uplynulých týdnů: Den, týden, měsíc, rok, kdy jsem nebyla v Ikea, nemluvila o Ikea a neřešila Ikea, jako by nebyl. Dvířka dovezli, zdi přeměřili a počmárali, což mi způsobilo tik v oku, protože mám vymalováno. A boha, to byla cena za celý byt. A i když to bylo před necelým rokem, mám pocit, jako by…
-
Proč se (ne)dívat na Emily in Paris
Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu. Boh: Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-) + V seriálu hraje Paříž – Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.
-
Deník Boh na mateřský (5+6)
Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech. – jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní. – proto jsem si hned následující den praktikovala…
