(Boh) Začala jsem psát Zákony a dudlíky a v jednom okamžiku jsem musela přestat. Protože jsem došla do bodu, kdy jsem neměla zpracované dvě události. A kupodivu se ani jedno netýkalo JEHO, ale šlo o smrt mého nejlepšího přítele a to, jak probíhal porod. Někdy v březnu, kdy jsem byla na konci pátého měsíce, jsem se rozhodla, že zkusím těhotenské focení. S Janou a mým francouzským buldočkem Fergusem. V mém přirozeném prostředí, tedy před řeznictvím a v normálních šatech, bez závojů, bosých nohou, věnců a jiných doplňků. Prostě se sekanou u visícího masa. Původně jsem nechtěla Ferguse na focení brát, protože byl občas líný a tvrdohlavý a nechtěla jsem ho…
-
-
Vakuovačka Sealit – terapie v kuchyni – recenze
(Boh) Mám úchylku, nerada vyhazuju jídlo, chci být zorganizovaná a tak…mrazím všechno. A pak to samozřejmě nejím. Protože co kdyby to bylo kontaminovaný, že jo. Můj mrazák je archiv, ve kterém lze cestovat v čase. Najdeš tam všechno – od půlky banánu (kterou jsem určitě chtěla použít do smoothie) až po neidentifikovatelný hnědý, červený, oranžový cosi, co kdysi dávno bývalo omáčkou, rozmačkanými jahodami, mletým masem nebo polévkou.A ano, vím, že bych si to měla popisovat. Jenže s malým dítětem má doma lihovku jen destruktivní typ a zároveň já nesnáším (ošklivé) popisky na čemkoliv. Proto mám taky ve špajzu potraviny v neoznačených boxech, což přináší mnoho zábavných historek. Ale dost o…
-
Jak se vyrovnat s úmrtím
(Boh) No, to kdybych věděla. Jak se vyrovnat se ztrátou?! Myslela jsem si, že ztráty zvládám dobře, že se nefixuji na nikoho a na nic, ale evidentně to tak není. Nejsem jen Bohyně, ale (asi) i člověk. Před měsícem jsem přišla o kolegu a kamaráda a přiznám se, že to bylo natolik nečekané a těžké, že jsem nebyla schopná napsat nic k Zákonům a dudlíkům. A to jsem měla připravený příspěvek o chodu Sněmovny a dětech, stejně jako o tom, jak jsem se ocitla bez psa a málem i bez dítěte.
-
Horší než Putin
(Boh) To, že jsem těhotná, jsem mu řekla na den invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Byl ze začínající války strašně zdrblý. A já si v duchu říkala, že je fakt umění předčít i Putina. Seděli jsme proti sobě, a tak nějak si povídali o tom, co bude a jak bude, jak je šílené, že bude asi válka a že nevíme ani co máme cítit. Přijela jsem na schůzku ze Sněmovny, kde se ve stoje tleskalo velvyslanci z Ukrajiny a už od ráda toho bylo na mě emočně tak moc, že jsem každou vteřinu přemýšlela o tom, že to „odhalení“ nechám na jindy. Jenže na kdy?
-
Lidé už nečtou, ale víc poslouchají podcasty
(Boh) Lidi už nečtou a ani už nepíšou. Třeba jako my dvě. Třicítky Čtyřicítky. Takže jsem se rozhodly jít do nejistoty s dobou a začaly jsme natáčet podcasty. Připravovaly jsme je dlouho, ale zase ne tak dlouho jako naši knihu. Tu máme rozepsanou šest let. A proč? Protože máme blogování a jinou podobnou činnost jako únik z reality, která představuje velmi hektický život dvou žen s několika pracovními úvazky, dětmi, zvířectvem, chatami a jinými latifundiemi, někdy dost demanding rodinami a vztahy, a ještě intenzivnějšími sny, které si plníme. Takže žijeme, cestujeme, zamilováváme se, rozcházíme, hodně pracujeme a už vůbec nepíšeme. A pak vy nečtete… Zatím jsme podcastů natočily jen pár a o tom,…
-
Deník Boh na mateřský (7 234+)
Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…
