Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…
-
-
Láska je výstřel do tmy, aneb divoký mustang a vlčice samotářka
Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…
-
Deník Boh na mateřský (7+)
Včera večer byla půlka ledna a dneska je půlka února. Jak k tomu došlo? Jednou jsem se vyspala a je měsíc pryč? No, kdo ví, ale pokud bych to mohla shrnout, tak leden byl děsně náročný rok. A já za ten rok nestihla skoro nic. Nebo si to alespoň myslím. Zde jsou poznatky jedné matky z uplynulých týdnů: Den, týden, měsíc, rok, kdy jsem nebyla v Ikea, nemluvila o Ikea a neřešila Ikea, jako by nebyl. Dvířka dovezli, zdi přeměřili a počmárali, což mi způsobilo tik v oku, protože mám vymalováno. A boha, to byla cena za celý byt. A i když to bylo před necelým rokem, mám pocit, jako by…
-
Proč se (ne)dívat na Emily in Paris
Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu. Boh: Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-) + V seriálu hraje Paříž – Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.
-
Deník Boh na mateřský (5+6)
Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech. – jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní. – proto jsem si hned následující den praktikovala…
-
Deník Boh na mateřský (4)
Můj milý deníčku, ráda bych nahlásila, že jsem konečně předala kurýrovi Pranamatku a v DM drogerii po 5 měsících snažení mého i všech zaměstnanců na PayBack oddělení nejen že jsem zase člověkem, ale už můžu i vybírat body, kterých jsem tam za ty kašičky, příkrmy, plínky a čističky odpadů nasbírala za 1700,- Kč. Sice mi při převodu zmizely čtyři stovky, ale kdo by to počítal. Hlavně, že jsem zase zpátky ve hře. Kdyby vás zajímalo, co skvělého mají v DM a fakt to stojí za to, tak vám to ráda vypíšu. Ale asi až po tom článku o horách, na který si fakt počkáte. Toliko k vítězství tohoto týdne. Dále…
