Obě jsme už tenhle seriál zkoukly. A obě z něj máme smíšené pocity. Víme, že o tomhle seriálu už psal kde kdo, takže jsme asi stejně otravné jako Emily v Paříži, ale zároveň víme, že i tak si nás přečtete, stejně jako se na seriál nakonec podíváte. A pak nám dáte za pravdu. Boh: Proč se dívat? (+) Proč se nedívat (-) + V seriálu hraje Paříž – Přestože se seriál opravdu natáčel v Paříži, tak mám celou dobu pocit, že jsou to kulisy. Buď je to digitální kamerou nebo herci, ale seriál mi připomíná argentinské telenovely, na které koukala má babička.
-
-
Deník Boh na mateřský (5+6)
Když jsem říkala, že budu psát jednou za týden, tak jsem byla jako Kodet v Pelíškách. Říkala jsem týden, ale myslela jsem dva. 😊 Proto si sem odložím dva týdny v bodech. – jít na celý den do práce je vzrušující a děsivé zároveň. Tak moc děsivé, že jsem se rozbrečela ráno v koupelně a jednou ve Sněmovně na záchodě. Protože jsem Frederika nechtěla opustit. V ostatních chvílích a momentech jsem zažívala slušný koktejl sebeuspokojení, kariérního růstu a obrovských posunů, o kterých by se mi doma v online s Fredem na ruce mohlo jen zdát. Takže asi tak. Je to celý hořkosladký a intenzivní. – proto jsem si hned následující den praktikovala…
-
Deník Boh na mateřský (4)
Můj milý deníčku, ráda bych nahlásila, že jsem konečně předala kurýrovi Pranamatku a v DM drogerii po 5 měsících snažení mého i všech zaměstnanců na PayBack oddělení nejen že jsem zase člověkem, ale už můžu i vybírat body, kterých jsem tam za ty kašičky, příkrmy, plínky a čističky odpadů nasbírala za 1700,- Kč. Sice mi při převodu zmizely čtyři stovky, ale kdo by to počítal. Hlavně, že jsem zase zpátky ve hře. Kdyby vás zajímalo, co skvělého mají v DM a fakt to stojí za to, tak vám to ráda vypíšu. Ale asi až po tom článku o horách, na který si fakt počkáte. Toliko k vítězství tohoto týdne. Dále…
-
Deník Boh na mateřský (3)
Ležím na hotelu ve Špidlu, po tmě píšu deník a poslouchám, jak oddechuje syn, který leží vedle mě. Jo, krize došla i do pětihvězdičkových hotelů a nemají tu dětské postýlky. Protože je tu tolik dětí! Ležím a přemýšlím o mamince, kterou i s jejím tříletým synem hledali u Růžové hory. Bylo jí 40, měla malého syna, vyrazila s ním na dovolenou. Pohřešovali je. Celou dobu jsem si přála, aby se jednalo o týranou ženu na útěku, která za sebou zametá stopy, protože i když se to nezdá, hory i u nás umí být zrádné. Hledat někoho 3 dny v Krkonoších, dva dny po tom, co byl někde naposledy viděn, bohužel…
-
Co jsem se naučila v roce 2022
Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…
-
NENÍ ČAS NA ZLOZVYKY
(Boh) S nově nabytou svobodou přišly i nové výzvy. Ono to není jen tak, porušit vánoční tradice. Dominový efekt na sebe nedal dlouho čekat. Takže jsem se já, duch mejdanů, na Štěpána ocitla ve své vlastní kuchyni, kde jsem Mamma Boh a Janě (Fatalce) servírovala desetiletý rum a sama pila vodu s aloe, protože kojím. Hodně zvláštní pocit. A to jsem ještě dostala čokoládové bonbóny a nechala si je na ráno! Začínám se o sebe i celý svět bát. Nejdřív zatáhnu Vánoce, pak abstinuji, zatímco ostatní kropí. A jídlo si odložím na ráno? A co bude dál? Koupel v krvi panen? Přichází konec světa!
