(FF) Na prahu druhého lockdownu jistě prahnete po troše mých vtipných, milých, povzbudivých, vřelých slov, protože o tom, že jsme všichni neschopní lůzři, jsme za poslední dny slyšeli až moc často. Zatímco tiše sním o hřejivém krbu, po sklence červeného, psíkovi a muži, se kterým se budeme procházet podzimní přírodou zabalení ve vzájemné lásce (wtf?) a huňatých svetrech, v pražské realitě mi dochází, že druhá karanténa možná nebude taková legrace jako ta první (říkala jsem, že vám napíšu povzbudivá slova? možná jsem trochu lhala). Randění v tomto divném nečase ale legrace samozřejmě je: opět to spočívá v odhadování vzhledu mužů shromážděných u obědového výdejního okénka, jejichž sexuální přitažlivost pro mě…
-
-
RANDĚNÍ ZA ČASŮ KORONAVIRU (double článek)
(FF) Spousta z vás (jeden muž) se nás ptá, jak jde randění v karanténě. No, jak by to asi šlo. V době bezdotykové, bezkapénkové, s rouškami a se zákazem shromažďování – jde to skvěle! A já bych se zrovna tak shromažďovala. Když pominu svého ctitele z vietnamské večerky, který se za igelitem pojednou tváří odmítavě, a jednoho vojáka, se kterým jsem si plaše vyměnila pohled zpoza roušky, v mém životě se opět nic víc vzrušujícího nestalo. Nicméně při svých občasných výsadcích (ach, již do mne proniká vojenská terminologie, bohužel jenom ta) venku jsem vypozorovala, že v interakci s druhým pohlavím je teď na ulicích důležitá chůze, pohled a vůně (pokud…
-
DEVĚT POLOŽEK OHROŽENÝCH KORONAVIREM
(Boh) Po týdnu domácího vězení, které je ve své podstatě snesitelné hlavně díky našemu singlovství a také díky práci, jsme se rozhodly sepsat všechno, co koronavirus COVID-19 ohrožuje. Je možné, že se v čase budou některé položky posouvat na přední příčky a naopak, a možná i něco nového na seznamu přibyde. V tuto máme naši top devítku, kterou sdílíme. Co je tedy podle Dvou Třicítek ohroženo koronavirem COVID-19?
-
„Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky
(FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…
-
JEŠTĚ ŽIJEME
Boh: „Dej mi téma, nebo mi jebne. Začnu zase psát! O čemkoliv.“ FF: „Co ukázat naše fotky?“ Boh: „No, to je teda téma.“ FF: „Viď?“ Boh: „A kde je tam to psaní?“ FF: „No, jako že ještě žijeme.“ Boh: „Ach jo.“ No, tak tady máte ty fotky a hlásím, že ještě žijeme.
-
DOČASNĚ ZAVŘENO (před stalkingem)
(Boh) Nikdy mi nevadilo být otevřená. V práci i v osobním životě uznávám transparentnost do určitého levelu, který je možná o trochu vyšší než je celorepublikový průměr, ale mně se zatím tenhle přístup vždycky osvědčil. Co sdělovat nechci, to nesděluju. Na sociálních sítích, i v osobním životě. Člověk musí mít svá tajemství, sny, bezpečný prostor, zahrádku, kterou mu kdejaký blb svými chytrystikami hned nepošlape. Protože buďme upřímní, čí je to nakonec vina, že nám někdo zplundoroval zahradu a sežral všechno ovoce, včetně těch nepodstatných rybízů u plotu? No naše. Ne proto, že jsme ho tam pustili, ale protože jsme nenastavili při vstupu pravidla a neseznámili ho s podmínkami pobytu. Musíte…
-
BOHYNĚ V KAPSLI – CAPSULA HOTEL V BRATISLAVĚ
(Boh) Vydala jsem se na cesty. Fatalka měla nějakou neodkladnou práci…asi sloupek, že…takže jsem na koncert Toma Jonese do Bratislavy jela sama. Vlastně jsem jela s kamarádkou. Opravdovou kamarádkou, ne jakou je Fatalka, která je především má bývalá kolegyně. Viď, mámo! :-) O Tomovi napíšu jindy, až zpracuji bouři emocí, která mě potkala. (byly to emoce? Opravdu? Nebyly to hormony?) V rámci svého cestování s touhle mojí kamarádkou, pojďme jí familiérně říkat Docentkou, si ujíždím na divnostech. Ona je totiž celá taková velevážená, chytrá, věhlasná a vcelku zabezpečená a taky zvyklá na pohodlí, a proto ji radostně vystavuji nástrahám levného ubytování, jako je třeba pavlačový dům těsně před spadnutím (v…
-
FATALKA MÁ SLOUPEK
(Boh) Haló, haló všichni, je to tu! Stačilo jen dvacet let dřít, překonat jednu finanční krizi (ano, tu celosvětovou v roce 2008/2009, naše soukromé finanční krize nepočítáme), několik odchodů ze zaměstnání, ze vztahů, z bytů (těch Fatalka opustila asi nejvíce) a nakonec si počkat, až všechny rychlokvašky odpadnou a nikdo po nich neštěkne stejně jako po novoročním ohňostroji druhý týden v lednu. Tak totiž vypadá kariéra novinářky/spisovatelky/blogerky, která vyrostla v době velkých a těžkých mobilních telefonů, kartiček do knihovny a látkových gumiček a cestovala autobusem. Do zahraničí. Ráda bych dodala, že prvotiny jsme kupodivu psaly na přístrojích značky Mac, ale v té době zrovna Mac patřil do výbavy každého slušného…
-
PROČ JSOU TŘICÍTKY STÁLE SINGL
(Boh) S Fatalkou jsme i přes evidentní rozdíly vcelku synchronizované a tím teď nemám na mysli menstruační cyklus, i když by to vlastně spolu mohlo okrajově souviset. To, o čem chci tentokrát poreferovat je naše aktivita na seznamkách. Standardně a vcelku organizovaně se už léta v otázce lásky a vztahů střídáme/míjíme, což není úplně ideální, ale zase můžeme jedna s druhou sdílet své nové romance, případně se podporovat v tom, že to té druhé (momentálně nezadané) určitě vyjde. A když se tak náhodou a zcela výjimečně (takže zatím úplně vždycky) nestane, máme alespoň na chvíli sparring partnera na další hledání a doufání. Ve své podstatě si nepřeju nic jiného, než…
-
Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila
(FF) Jestli byl rok 2017 o tom, jak byla sedmička na jeho konci šťastná, jak jsem se měla báječně, cestovala, vydělávala a skoro nechodila na rande a přitom ten rok byl boží, tak rok 2018 byl opravdová show, kdy všechno lítalo a nic nezůstalo na místě. Jenže při bližším ohledání sebe samé teď musím uznat, že tenhle rok vlastně tak špatný nebyl, i když byl náročný, co se týče práce i osobního života. Upsala jsem se několika pracovním a (nevědomě) i osobním projektům, na které jsem vůbec neměla, ale netušila jsem to. Nakonec jsem to (samozřejmě) dala. Vybrečela jsem stoleté slzy a dnes dobře vím, co jsem měla dělat. Jenže…
