„Proč tolik chodíš?“ zeptá se mě občas někdo. Chození je vedle psaní jednou z činností, které mě příjemně definují. Navíc – po chůzi se báječně píše. Takže chodím, protože: Vyčistím si mysl. Moje hlava je často přeplněná. Je to jednak tím, jaká jsem (všechno analyzuju a overthinkuju až do mrtě), jednak mojí prací – píšu, čtu, hledám si informace, dělám rozhovory. A někdy je toho moc. Během chůze se všechno v hlavě pěkně protřese, vytrousím to nepotřebné, k mnoha věcem si doslova dojdu. Vždycky se vrátím s lepší náladou i optimističtějším pohledem na svět. Je to fyzická aktivita, kterou tělo bez problémů zvládá. Občas prosedím doslova měsíce bez hnutí u…
-
-
Výhody těhotenství v pokročilém věku, ve verzi samoživitelka
(Boh) Než jsem napsala tenhle příspěvek, tak jsem si musela projít fotky z období začátku těhotenství, abych zjistila, co jsem vlastně dělala. Nic si nepamatuju. Ano, i tak může mateřský mozek fungovat. Prý je to normální. Pamatuji si jen pocit. Pocit klidu, pohody a potřeby být víc sama se sebou, doma se svým psem Fergusem, a hlavně bez lidí, co stále nahlas mluví na mikrofon, bez přerušení, několik hodin, o ničem. Byl to takový milý klid před bouří.
-
Asistentkou ve Sněmovně
(Boh) Jestli jsem pro zdravotnický systém byla gerontomatka, tak ve Sněmovně jsem byla úkaz. Stará asistentka. A k tomu ještě tlustá, následně se zjistilo, že i těhotná. A navíc dělala práci pro stážisty. Nechápejte mě špatně, taky jsem na vejšce chtěla vzít brigádu ve Sněmovně, je to běžná praxe, ale nějak jsem se k tomu přes cestování a práci u filmu, která byla skvěle placená a taaaak zábavná, prostě nedostala. Stejně jako k těm dětem. Takže jsem to teď měla double. O dvacet let později jsem se ocitla v systému, který je nějak nastavený už od devadesátek a tak i nějak (ne)funguje. Netuším, jestli ho někdo zpochybňuje, ale já bych ráda,…
-
Jak jsem putovala do Santiaga, aneb zápisky z Instagramu o caminu
(Jana) Dávno, dávno již tomu, co jsem se vydala na camino do Santiaga de Compostela (tedy září 2022). A je čas si tuto legraci, tohle poslední evropské dobrodružství připomenout. Den první: Po několikaměsíčním tréninku a mnohahodinovém studování map vzhůru na camino! Ne, kecám – moje příprava spočívala v tom, že jsem si pemzou trochu obrousila kopýtka a v Portu jsme si daly portské. A vyrazily. Cesta po pobřeží je nádherná, nicméně do cíle dorážím po skoro 40 km s obličejem spáleným na troud a na pokraji vyčerpání. Moje odvaha a houževnatost se projevuje tím, že žádám sestřenku, aby mě za ubytovnou utloukla dlažební kostkou, protože už je to stejně všechno…
-
Jak se vyrovnat s úmrtím
(Boh) No, to kdybych věděla. Jak se vyrovnat se ztrátou?! Myslela jsem si, že ztráty zvládám dobře, že se nefixuji na nikoho a na nic, ale evidentně to tak není. Nejsem jen Bohyně, ale (asi) i člověk. Před měsícem jsem přišla o kolegu a kamaráda a přiznám se, že to bylo natolik nečekané a těžké, že jsem nebyla schopná napsat nic k Zákonům a dudlíkům. A to jsem měla připravený příspěvek o chodu Sněmovny a dětech, stejně jako o tom, jak jsem se ocitla bez psa a málem i bez dítěte.
-
Jak úspěšně tajit těhotenství
(Boh) Pokud z jakéhokoliv důvodu potřebujete tajit těhotenství, zde je několik tipů od (geronto)matky, která tuhle novinu světu řekla až těsně před nástupem na mateřskou. Jak se mi to podařilo? S nastupujícím těhotenstvím jsem si co nejvíc jednání přehodila do online, což díky končícímu covidu nebylo vůbec podezřelé. Stejně byl pořád někdo nemocný a online se všeobecně doporučoval Sněmovna ale jela a tam jsem musela být, takže jsem vrstvila oblečení, strečové černé kalhoty jsem doplnila o rozevláté vršky, velké svetry a šátky, které jsem nosila vždycky, takže se nikdo moc nedivil. Otěhotněla jsem na podzim, takže roční období mi hrálo do karet Hodně mi pomohla nadváha, která dosahovala v té…
