• Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila za poslední měsíc

    (FF) Před rokem jsem potkala jednoho hodného a sympatického lékarníka. Měla jsem tenkrát půl hlavy od krve z extrakce osmičky, nemohla jsem mluvit a tuším, že mi kus krvavé sliny nebo slzy lascivně upadl do výstřihu, kde nic moc není, o což rychleji ten svůdný chuchvalec stékal. Byla jsem sexy a lékárnický muž mnou byl vpravdě ohromen. Jistě na mě nikdy nezapomněl. Teď jsem ho potkala znovu. Tentokrát jsem se jen dusila, slzy a sliny mi v objetí opět stékaly do výstřihu a probírali jsme spolu konzistenci hlenu, proč v noci nespím a pak jsem ho nutila, aby mi dal cibulový čaj, který se samozřejmě nevyrábí (každý si ho přece…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru

    (FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Wanted – poprvé a naposled

    (Boh) Lístky na Wanted – ano, ta show v Lucerně s Peckovou – jsem dostala k Vánocům od mé matky, čtyři měsíce před premiérou. Od malinka s MammaBoh chodím do divadla, na komentované výstavy do galerií a na Pražské jaro, jen teď je to tak nějak svobodnější, než když jsem byla malá. Jednak už u toho nemusím nosit ty kousavé bílé punčocháče a černé lakovky z NDR, které mě na konci divadelní sezóny vždycky tlačily, a taky si u baru můžu dát šampus a chlebíček, což je naše nová tradice. (Od mé plnoletosti, samozřejmě. Takže jen pár let…) Tohle kombo (chlebíček a šampus) si dáváme dvakrát. Před představením a o…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Nefunkční přátelství, plýtvání energií a sebeláska, aneb Co jsem se naučila v srpnu

    (FF) *Při zevrubné analýze svých minulých vztahů (protože co jiného máte v noci dělat, když ani nevstáváte k dítěti, ani nemáte milence) jsem zjistila, ale dá se to přenést obecně do života, jak hrozně mrhám svojí energií. A že už je načase toho nechat. Že musím být schopná rychleji poznat, že do něčeho (a do někoho) se prostě nevyplatí investovat čas, energii ani peníze a že je třeba jít dál. A ničeho nelitovat. Prostě jen neplýtvat energií. Na nic, co není tak důležité. 

  • Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jak jsme psaly knihu, aneb „Ale děvčata!“

    (FF + BOH) „Měly bychom s tou knihou začít, nemyslíš?“, aneb po čtyřech letech společného bloggování je čas vytvořit něco trvalejšího a svá “moudra” šířit dál a víc. Tvoření probíhalo v přátelské atmosféře s ojedinělými výkřiky plnými vybraných slov typu „Bože, ty jsi ale taková kráva!“ nebo „Hele, okamžitě si vystup a dojdi si na tu svou posranou chatu sama.“ Přesto jsme stále kamarádky…

  • Móda,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Naty Šaty

    (Boh) Jen dobrý být nestačí. Musíte mít k tomu také vhodnou prezentaci, rodinu a přátele, kteří vás podpoří, osobní přidanou hodnotu, kterou je třeba vřelost, nebo naopak neomalenost či hrubost, kontakty, štěstí, dobré načasování a milion dalších drobností, které nakonec tvoří onen úspěch, o kterém všude píší. Moje kamarádka Natálie se rozhodla, že je už dostatečně stará na to, aby si založila vlastní obchod, který v Praze chybí. Pokud si pamatujete na dobu, kdy se ještě jídlo “jen” jedlo a nikdo si ho nefotil, a jste z Prahy, pak si určitě budete pamatovat na Black Market na Petrském náměstí, který byl po revoluci ostrovem naděje a ujetosti všeho druhu. No, a něco takového si…

  • ...v březnu 2014,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v březnu

    (FF) Jíst ústřice. Nedobrovolně, ale přece. Ono je totiž trochu blbé vyplivnout ústřici, když na vás míří kamera a čeká, jak si poradíte, že. Zhodnocení: syrovým jsem na chuť zatím nepřišla, zapékané snesu, smažené můžu. Asi to není moc nóbl přiznání, ale zase je to pravda. Stejně prý nejlépe chutnají na francouzském pobřeží a s vínem chablis, takže si počkám na tuhle příležitost. Utkvěla mi v hlavě věta: Buď můžete pracovat, nebo můžete pracovat na sobě. Je to tak? Zvládáte pracovat a zároveň pracovat na sobě? A jak to děláte? Není čeho se bát. Je osvěžující udělat si uprostřed pracovního týden výlet „za město“. Vlakem. I bez svačiny. Potkat se s…

  • Co se mi líbilo

    Fashion guru ekonomických médií

    (Boh) Já musím, prostě musím. I kdyby se měla odstěhovat, nikdy se mnou už nepromluvit a přestala se mnou vytvářet blog. Prostě musím tady zveřejnit odkaz na článek ze seriálu o módě, který napsala Fatalka. Ona je totiž moc dobrá, ale nerada se někde ukazuje. Nemá ráda neznámá telefonní čísla, ani protekci a lehkoživky. No, to já taky ne, ale jako správný markeťák nevěřím na rčení, že “dobré zboží se chválí samo”. Nechválí. A proto ji musím pochválit alespoň já. A každý, komu se její články budou líbit, by měl udělat to samé. Prostě to jen poslat dál.    Celý týden bude vycházet jeden článek denně. O módě – s…

  • Co se mi líbilo

    Das Bombshell

    (Boh) Miluju Ellen DeGeneres a její show – překvapivě nazvnou Ellen’s show, že… Je vtipná, úžasná, stejně jako Oprah rozdává dary divákům u televize i ve studiu a všechno co udělá je prostě k popukání. Odbírám její show na youtube a většinou si ji pouštím před spaním. Dneska se mi obzvlášť dobře vstávalo. Usínala jsem totiž po shlédnutí Das Bombshell. A to v člověku zanechá otisk. Myslím, že tohle video je vhodné pro jakoukoliv denní dobu. Vzhledem k tomu, že žádná dobrá show tu není, hodnám se vypracovat do Elleniných kvalit a ovládnout českou TV. Protože si zasloužíme kvalitní zábavu. Kraus je za zenitem a chce to někoho nového a…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak ušetřit peníze a čas

    (Boh) Jsem neustále v poklusu, ve stresu, s notebookem na rameni a se zvonícím telefonem ve chvíli, kdy se to nejmíň hodí. Nikdy jsem nebyla organizovaná, ale pokud chci něco v životě dokázat, měla bych se hodit do latě. A zde je několik mých tipů, kterak ušetřit peníze i čas. 1, Ideálně snídejte už večer. Ráno pak nebude mít hlad a navíc vaše dietoložka vám pogratuluje. Za co jiného než za gratulace ji platíte, že? 2, Zkuste si narvat obě čočky do jednoho oka. Líp pak uvidíte, nezabere vám to celé ráno a určitě si nebudete muset kupovat předražené kapky na zklidnění podrážděných očí. O napracování ztraceného času nemluvě. 3,…