Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky.

Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že?

Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem výměnu kropících aut, cisteren a houf mužů se smetáky natočila a teď se na to video dívá asi 50x denně. Když budete hodní, pustím vám ho taky. Jediná změna proběhla v tom, že jsme vyběhli tak brzo, že si nás tentokrát chůva našla na ulici se slovy: „Co tu děláte?“, a ukončila naši sledovačku vozů a strojů. Jsem docela ráda, protože Frederik neměl ponožky a já ani spodní prádlo a byla pořád dost zima.

Co se plavání týče, tak plavat chodíme pořád, zrovna dneska jsme byli, ale vyměnili jsme hotel Juliš za Bublinku, která byla postavena právě pro koupání miminek a je to extrémně znát. Všechny maminky máme své skříňky a přebalováky a je to tam prostě super. Navíc slaná voda, a ještě k tomu fakt teplá, odpoledne se v ní nekoupou hoteloví hosté a paní uklízečka vytírá každých 15 minut, abychom neuklouzli. Je to tam rodinné a fakt úžasné. Doporučuji vřele! Pokud budete chtít recenzi, nebo cokoliv vědět, napište mi.

Je to tam tak moc super, že vlastně ani nechci Bublinku doporučovat, protože kapacity jsou malé a zájem veliký. Sem má smysl si dojet odkudkoliv. Stejně jako na super cvičení Pohyb dětem, které je na více místech v Praze a je fakt dokonalé, hlavně pro malé děti. Cvičí totiž fyzioterapeutky, takže pouhým zkušeným okem vychytají kde co – například zablokované dítě po císaři, které jiní považují za lenost nebo hysterii matky, o čemž jsem psala v minulém příspěvku. Několik čtenářek se mi ozvalo, předala jsem kontakty a doufám, že dětem i maminkám kraniosakrální masáž pomohla a je všem líp. Víc jak 4 měsíce chodím na akupunkturu a skvělé fyzio, takže kdybyste chtěli doporučení, taky mám a ráda dám. Zkouším se teď dostat do kondice všemi možnými způsoby a zatím se mi to celkem daří. Jen je to proces a cesta a nechce se mi o ní psát, zatímco ji jdu, protože bych se na ni ráda soustředila. Tak nějak si uvědomuji, že pokud by se se mnou něco stalo, tak je z mého syna sirotek a musím říct, že není lepší motivace pro změnu životního stylu.

Ráda bych tento příspěvek zakončila zprávou o tom, že stále píšeme knihu, tedy se opravdu nic nezměnilo, jen tentokrát, asi na 178. pokus to vypadá, že by to mohlo klapnout. Minimálně jsme se zatím dostaly nejdál.

Ale znáte to, slibem nezarmoutíš.

Holt to blogování a influencerování není naše hlavní doména, což možná působí jako naše neschopnost, ale on ten život je fakt super a v bezva momentech je mi líto vytahovat mobil nebo si v hlavě psát zápisky, protože chci být přítomná a vědomá. Pro sebe i svou rodinu. Což je v téhle době neustálého pípání zpráv fakt nadlidský výkon.

Napsala a šla se podívat na svůj ztišený telefon.