• Co se nám honí hlavou,  Co se mi líbilo,  kultura

    Recenze Tohle nikdo nechce 2: 18 myšlenek, které mě při sledování napadly

    Pozor, spoilery! Druhá série „Tohle nikdo nechce“ je tu, ale někde cestou trošku ztratila kouzlo té první. Možná mezi dospělými rozhovory a bílým plotem. Tady je recenze, tedy pár myšlenek, které mi při sledování hitu na Netflixu běžely hlavou. Kam se ztratil ten krásný, romantický a chytře vtipný miniseriál z loňska? Moc mě to nebaví, snad se to rozjede. Radši tomu dám ještě šanci, i když mám udělat tisíc věcí. Proč Adam Brody (sexy dokonalý rabín) působí tak unaveně a rozzáří se jen, když je ve scéně jeho skutečná manželka Leighton Meester? Ten její Chanel trojset nutně potřebuju. Stála ta změna v tvůrčím týmu opravdu za to? Opravdu tu lidé…

  • Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vakuovačka Sealit – terapie v kuchyni – recenze

    (Boh) Mám úchylku, nerada vyhazuju jídlo, chci být zorganizovaná a tak…mrazím všechno. A pak to samozřejmě nejím. Protože co kdyby to bylo kontaminovaný, že jo. Můj mrazák je archiv, ve kterém lze cestovat v čase. Najdeš tam všechno – od půlky banánu (kterou jsem určitě chtěla použít do smoothie) až po neidentifikovatelný hnědý, červený, oranžový cosi, co kdysi dávno bývalo omáčkou, rozmačkanými jahodami, mletým masem nebo polévkou.A ano, vím, že bych si to měla popisovat. Jenže s malým dítětem má doma lihovku jen destruktivní typ a zároveň já nesnáším (ošklivé) popisky na čemkoliv. Proto mám taky ve špajzu potraviny v neoznačených boxech, což přináší mnoho zábavných historek. Ale dost o…

  • Co se nám honí hlavou,  Co jsem se naučila...,  Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    Kdybych to věděla ve třiceti…

    (Jana) Kdybyste se mohli vrátit o deset let zpátky, co byste poradili sami sobě? Já si vybavuju, že mi bylo třicet a cítila jsem se tak nějak… mezi. Už jsem nebyla ta holka po škole, ale taky jsem se necítila jako „dospělá žena, která má vše vyřešené“. Až později jsem pochopila, že na nějaké „vše vyřešené“ a „splněný to do list“ se nehraje. Přeskakovala jsem mezi sny a povinnostmi, mezi plány a pochybnostmi. Řešila jsem vztahy, práci, peníze, tělo, i to, jestli jsem dost dobrá. A hlavně jsem měla pocit, že je pořád ještě dost času. Jenže čas je zvláštní věc. Ohlédnu se zpátky a říkám si: kdybych tehdy věděla…

  • Co se nám honí hlavou,  kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    And Just Like That: recenze pokračování Sexu ve městě (2025)

    Jak dopadlo pokračování kultovního HBO seriálu Sex ve městě? And Just Like That se snaží navázat na legendu, ale místo odvahy často přináší chaos. Seriál skončil podruhé a tentokrát s rozpačitým orgasmem. Pojďme na recenzi od Jany a pozor, text obsahuje spoilery. Kdykoliv slyším a vidím znělku HBO, hned se mi vybaví devadesátá léta a buď Sex ve městě, nebo Odpočívej v pokoji. Vzápětí se mi vybaví jiný okamžik, Samanthin výkřik: „Nikdo nebude šu..t starou p..u!“ Tenhle díl jsem bohužel tehdy sledovala u babičky a její výraz si taky pamatuju dodneška.

  • cestování,  Co se mi líbilo,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    7 důvodů, proč je chůze skvělá terapie

    „Proč tolik chodíš?“ zeptá se mě občas někdo. Chození je vedle psaní jednou z činností, které mě příjemně definují. Navíc – po chůzi se báječně píše. Takže chodím, protože: Vyčistím si mysl. Moje hlava je často přeplněná. Je to jednak tím, jaká jsem (všechno analyzuju a overthinkuju až do mrtě), jednak mojí prací – píšu, čtu, hledám si informace, dělám rozhovory. A někdy je toho moc. Během chůze se všechno v hlavě pěkně protřese, vytrousím to nepotřebné, k mnoha věcem si doslova dojdu. Vždycky se vrátím s lepší náladou i optimističtějším pohledem na svět. Je to fyzická aktivita, kterou tělo bez problémů zvládá. Občas prosedím doslova měsíce bez hnutí u…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak jsem putovala do Santiaga, aneb zápisky z Instagramu o caminu

    (Jana) Dávno, dávno již tomu, co jsem se vydala na camino do Santiaga de Compostela (tedy září 2022). A je čas si tuto legraci, tohle poslední evropské dobrodružství připomenout. Den první: Po několikaměsíčním tréninku a mnohahodinovém studování map vzhůru na camino! Ne, kecám – moje příprava spočívala v tom, že jsem si pemzou trochu obrousila kopýtka a v Portu jsme si daly portské. A vyrazily. Cesta po pobřeží je nádherná, nicméně do cíle dorážím po skoro 40 km s obličejem spáleným na troud a na pokraji vyčerpání. Moje odvaha a houževnatost se projevuje tím, že žádám sestřenku, aby mě za ubytovnou utloukla dlažební kostkou, protože už je to stejně všechno…