• Co se nám honí hlavou,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Deník Boh na mateřský (7 234+)

    Po roce a čtvrt jsou tu další zprávy ze života singl pracující matky. Pokud byste měli dojem, že nemůžete najít předchozí díly deníku a poslední dohledatelný je 7+, tak je všechno v pořádku. Já další ani nenapsala. A teď po roce se tu sebevědomě hlásím. Jo, má to někdo drzost, že? Po přečtení posledního příspěvku mám pocit, že se vlastně nic nezměnilo. Tento týden mi zase málem odtáhli auto, protože se u nás čistily ulice, zase jsem stála v pyjama a s mastnýma vlasama na nejrušnější ulici v Dejvicích a namísto komunikace s fešáky v uniformách jsem sledovala kropící vůz a muže v oranžových vestách. Tentokrát i s Frederikem, kterému jsem…

  • Co se nám honí hlavou,  cestování,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Láska je výstřel do tmy, aneb divoký mustang a vlčice samotářka

    Nikdo nic. Protože se nás pořád ptáte, proč jsem rok a půl žila v Budapešti a teď jsem zpátky v Praze i na blogu, mám pro vás jeden příběh if you are interested. Jo, s tou angličtinou jsem otravná, ale žila jsem ve vztahu, kde se komunikovalo anglicky a teď jsem v jednom týmu, kde se taky mluví anglicky. Zvyknete si :). Doufám. Seznámila jsem se uprostřed pandemie. S Maďarem. Na brazilské noci. V Egyptě. On si myslel, že jsem neohrožená holka, která se ničeho nebojí a šnorchluje strašně daleko od mola, a já jsem si myslela, že to má v životě srovnané. Jenže věci jsou jiné, když se o…

  • Co jsem se naučila...,  Co se mi líbilo,  Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila v roce 2022

    Jana: Tuhle rubriku píšu tolik let, že mám pocit, že už nic nového nemůžu sdělit. Moje hodnoty totiž zůstávají stejné, jen jsou okořeněné zkušenostmi. Tak to pojďme zkusit i letos. A nepíšu to proto, že Bohyně chce, abych „něco kurva konečně napsala, protože tahle to vypadá, že převzala nadvládu nad blogem!“. No, možná trochu jo. Protože je moje Svatojánská muška, ale s happy endem. Tématem mého roku 2022 byla sebeláska. Nejdřív jsem myslela, že to bude téma na tři měsíce, nakonec se mnou tenhle motiv putoval celý rokem a bude dál. Sebeláska mě dovedla na terapii, zpátky do rodné země, na svatojakubskou pouť, k pracovní koučce i psaní básniček. Provedla…

  • Co se nám honí hlavou

    NENÍ ČAS NA ZLOZVYKY

    (Boh) S nově nabytou svobodou přišly i nové výzvy. Ono to není jen tak, porušit vánoční tradice. Dominový efekt na sebe nedal dlouho čekat. Takže jsem se já, duch mejdanů, na Štěpána ocitla ve své vlastní kuchyni, kde jsem Mamma Boh a Janě (Fatalce) servírovala desetiletý rum a sama pila vodu s aloe, protože kojím. Hodně zvláštní pocit. A to jsem ještě dostala čokoládové bonbóny a nechala si je na ráno! Začínám se o sebe i celý svět bát. Nejdřív zatáhnu Vánoce, pak abstinuji, zatímco ostatní kropí. A jídlo si odložím na ráno? A co bude dál? Koupel v krvi panen? Přichází konec světa!

  • Co se nám honí hlavou

    SHINDA EFEKT

    Milujeme gorily v ZOO Praha. Teda moje máma miluje hlavně Richarda. Já mám ve skutečnosti slabost pro převalské koně. Nicméně příběhy goril sleduju, abych udržela informační krok v rozhovorech s matkou. Pamatujete na příběh Shindy? Staré gorily, co byla tetička všech gorilátek, byla při těle a furt si někdo myslel, že je v očekávání, ale ona byla “jen” tlustá? Naštěstí v rozhodné době všichni ztratili naději a přestali ji pořád sledovat a něco od ní očekávat, což bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Shinda totiž měla konečně pokoj a mohla si dál tloustnout a dělat si, co chce. Což taky udělala a jednoho rána trochu nezúčastněně porodila zdravého samečka…

  • Co se nám honí hlavou

    Dvě třicítky po čtyřicítce

    Když nepíšeme na blog, tak je jasné, že žijeme (a pak máme o čem psát). A taky je jasné, že nám budou přibývat sledující, stejně jako na Twitteru nebo Instagramu. Nevíme, proč tomu tak je, ale bývá to pravidlo: čím míň píšeme a sdílíme, tím víc rostou čtenářská čísla navzdory všem marketingovým poučkám. Svět nás sleduje (a následuje). Nebo dělá to, co jsme navrhovaly před lety. A pořád z toho máme pocit zadostiučinění, i když už jsme někde úplně jinde. Napíšu o tom v dalším postu. Zase za rok a půl. Zhruba. A zatímco svět víří v divém rytmu čardáše, mezitím jsme se jedna tiše a nenápadně a druhá s…