• Co se nám honí hlavou

    JEŠTĚ ŽIJEME

    Boh: „Dej mi téma, nebo mi jebne. Začnu zase psát! O čemkoliv.“ FF: „Co ukázat naše fotky?“ Boh: „No, to je teda téma.“ FF: „Viď?“ Boh: „A kde je tam to psaní?“ FF: „No, jako že ještě žijeme.“ Boh: „Ach jo.“ No, tak tady máte ty fotky a hlásím, že ještě žijeme.

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Zdánlivě nekonečná show roku 2018, aneb co jsem se vloni naučila

    (FF) Jestli byl rok 2017 o tom, jak byla sedmička na jeho konci šťastná, jak jsem se měla báječně, cestovala, vydělávala a skoro nechodila na rande a přitom ten rok byl boží, tak rok 2018 byl opravdová show, kdy všechno lítalo a nic nezůstalo na místě. Jenže při bližším ohledání sebe samé teď musím uznat, že tenhle rok vlastně tak špatný nebyl, i když byl náročný, co se týče práce i osobního života. Upsala jsem se několika pracovním a (nevědomě) i osobním projektům, na které jsem vůbec neměla, ale netušila jsem to. Nakonec jsem to (samozřejmě) dala. Vybrečela jsem stoleté slzy a dnes dobře vím, co jsem měla dělat. Jenže…

  • Co se nám honí hlavou

    Co jsem se naučila za poslední měsíc

    (FF) Před rokem jsem potkala jednoho hodného a sympatického lékarníka. Měla jsem tenkrát půl hlavy od krve z extrakce osmičky, nemohla jsem mluvit a tuším, že mi kus krvavé sliny nebo slzy lascivně upadl do výstřihu, kde nic moc není, o což rychleji ten svůdný chuchvalec stékal. Byla jsem sexy a lékárnický muž mnou byl vpravdě ohromen. Jistě na mě nikdy nezapomněl. Teď jsem ho potkala znovu. Tentokrát jsem se jen dusila, slzy a sliny mi v objetí opět stékaly do výstřihu a probírali jsme spolu konzistenci hlenu, proč v noci nespím a pak jsem ho nutila, aby mi dal cibulový čaj, který se samozřejmě nevyrábí (každý si ho přece…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru

    (FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…

  • Co se nám honí hlavou,  Inspirace,  Móda

    Koho byste nechali nakouknout do svého šatníku?

    (FF) Je čas na spring cleaning, takže jarní detox. Než se vrhnu na ten svůj, tedy než začnu cvičit a zdravě jíst (wil never happen), rozhodla jsem se pro detox šatníku, protože většinu věcí stejně nenosím. Pozvala jsem na to svoji zkušenou kamarádku a začalo to lítat. Doslova. „Všimla sis, že jsou tu jen hromádky URČITĚ ANO a URČITĚ NE? Nic mezi tím?“ stála zamyšleně mezi hromadama hadrů. „No, to je logický. V našem věku už na hromádky ASI MOŽNÁ nebo JEŠTĚ NEVÍM a UVIDÍME ZA PÁR MĚSÍCŮ není čas. Ani co se týče hadrů, ani chlapů, ani ničeho jiného,“ zafilozofovala jsem nenuceně a snažila se pod postel zakopnout další z…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Když vás nahánějí mladíci a duchové z minulosti a nakonec všechno dobře dopadne, aneb co jsem se naučila v prosinci

    (FF) V rámci firemních vánočních večírků se mi povedlo něco neuvěřitelného – kromě toho, že jsem vyjela s holými zády, protože si neumím sama zapnout šaty (děkuju, Hani!), jsem asi poprvé dorazila domů v deset a střízlivá. Ne, dělám si legraci. Ale dorazila jsem domů brzy po půlnoci. Sama. A už jsem nešla nikam, kde bych se toulala do rána nebo do dopoledne. Ani jsem se neprobudila v cizím bytě. Nebo v autě. Echm. Taky jsem nezpůsobila žádné scény, skandály a nikdo kvůli mně letos nebrečel. Ani já jsem kvůli nikomu nebrečela. Můžu si gratulovat. Prostě nuda. Nebo jsem toho za poslední léta na christmas parties stihla tolik z výše…

  • culinaria,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    JAK JSME ŠLY S BLOGERKAMA NA KAFE

    (Boh) Občas něco domluvím a pak třeba i na to zapomenu. (“Občas? Vážně?! Vážně?!?!?”, ječí při čtení Fatalka, ale toho si nevšímejte. Je to introvert, takže její jekot se projevuje jen běsným pohledem očí, který většina mužů mylně považuje za zájem. Ale zpět k tomu kávovému setkání). Takže jsme vyrazily na kafe. Vlastně na takovou tu prezentaci, kdy vám představí produkt zábavnou formou a vy pak o tom napíšete, protože stejně nemáte o čem jiném psát. (Kromě spodního prádla, rozboru mužů na seznamkách, narozenin svého psa a nových knihách, které si koupíte, ale nikdy nepřečtete.) A tak jsem tedy něco domluvila. Pravda je taková, že od té chvíle, co jsem…

  • Rychlé tipy aneb Čím žijeme

    SALVY SMÍCHU #salvysmíchu

    (Boh) Budeme si lhát? No, budeme. A jediné, co nás Dvě Třicítky prozradí jsou salvy smíchu, které po bílé lži následují… #salvysmíchu A to je tak v kostce, o čem vlastně salvy smíchu jsou. Upřímně, dost často mám pocit, že vybuchnu takhle v práci nebo na jednáních, když vidím, jak tam všichni plácáme a vytváříme oblaka bílých lží. Překvapivě se zatím nestalo, že by se někdo z přítomných “důležitých” lidí sám sobě zasmál, a protože já zas takový Robin Hood nejsem, děkuji Vesmíru za Fatalku, se kterou máme stejný smysl pro humor a podobný přístup k řešení situací.Přeci jen, když už někoho znáte, je to trochu jistota. Sice se vám to…

  • Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jak jsme psaly knihu, aneb „Ale děvčata!“

    (FF + BOH) „Měly bychom s tou knihou začít, nemyslíš?“, aneb po čtyřech letech společného bloggování je čas vytvořit něco trvalejšího a svá “moudra” šířit dál a víc. Tvoření probíhalo v přátelské atmosféře s ojedinělými výkřiky plnými vybraných slov typu „Bože, ty jsi ale taková kráva!“ nebo „Hele, okamžitě si vystup a dojdi si na tu svou posranou chatu sama.“ Přesto jsme stále kamarádky…

  • Co se nám honí hlavou,  kultura,  Rychlé tipy aneb Čím žijeme,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Jak být singl? Tak to nevím doteď. A ten film taky ne

    (FF) Takže v první řadě – ten film “How to be single” není o nás. Možná sice jsem tak nevýrazná jako Dakota, ale určitě nejsem tak hubená. A Bohyně není Rebel. Rebel s velkým R. Ne, teď vážně – těm holkám ve filmu je 25, mají po škole, jedna je bohatá tak, že nemusí pracovat, druhá je po prvním vážném vztahu i rozchodu, zkušenosti se vztahy nemá tedy ani jedna – no prostě to nejsme my. Jediná postava, se kterou se tak můžu ztotožnit, zůstává lékařka s vráskami kolem oči, která se nechá oplodnit ze spermabanky, protože to v nastalé situaci vypadá jako sice obtížný, nicméně jediný způsob, jak přijít…