V tomhle roce se už konečně naučili asi všichni všechno, ne? Všechny záležitosti vesmíru se se ujasnily a uhladily, srovnaly na místa, vybrečeli jsme se, uklidnili a došlo nám, kde, s kým a kým OPRAVDU chceme být. Z mnoha vedlejších příběhů a projektů se staly ty hlavní a láska byla většinou blíž, než jsme si myslely. Nebo?
-
-
„Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky
(FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…
-
Jak jsem rok randila na Tinderu
(FF) Zatímco rok 2017 jsem věnovala množství prací a projektů, cestování a vydělávání, na jeho konci jsem se rozhodla zvolnit a mít alespoň nějaký osobní život. Když pominu rodinu a koníčky, myslím osobním životem – Tinder. Hned v listopadu jsem se sešla s řeckým spisovatelem, který mi řekl, že jsem nová postava v jeho příběhu. A to se mi nelíbilo. On je přece postava v mém. Takže zatímco on se chtěl bavit o eskalaci drama v příběhu, já jsem přemýšlela, zda mám oholené nohy. Bylo jasné, že to neklapne. Nakonec mi nabídl, že můžeme být přátelé, nebo manželé. Každopádně obě varianty byly bez sexu. Brzy proto následoval chlapec ze Slovácka,…
-
Zrcadlo v zrcadle, aneb „Co se tu válíš jak svinská noha?“
(FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem…
-
Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna
(FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek. Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu…
-
Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru
(FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…
