• Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    „Tak já nevím, kočičko“ aneb muži kolem čtyřicítky a zoufalé třicítky

    (FF) Jsem narušená a muži, se kterými randím, jsou také narušení. Všichni jsme otřískaní a oškubaní, polámaní, někdo nám ublížil, my jsme někomu ublížili, protože jsme prostě starý a zkušený. Je možná hnusné takhle to napsat, ale je to tak, nebudeme si nic nalhávat. A stejně do toho jdeme. Něco si myslíme, nalháváme, máme svoje očekávání, představy, naděje, touhy. A tak to zkoušíme. Někteří z nás. Chápu, že já sama do toho zmatku vnáším spoustu svých zklamání a boláků. Chápu, že někdo druhý taky. Jen jsem si myslela, že když už se to stane, tak jsme tam ne proto, abychom se drželi za ruce a se šťasným smíchem běželi po louce…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak jsem rok randila na Tinderu

    (FF) Zatímco rok 2017 jsem věnovala množství prací a projektů, cestování a vydělávání, na jeho konci jsem se rozhodla zvolnit a mít alespoň nějaký osobní život. Když pominu rodinu a koníčky, myslím osobním životem – Tinder. Hned v listopadu jsem se sešla s řeckým spisovatelem, který mi řekl, že jsem nová postava v jeho příběhu. A to se mi nelíbilo. On je přece postava v mém. Takže zatímco on se chtěl bavit o eskalaci drama v příběhu, já jsem přemýšlela, zda mám oholené nohy. Bylo jasné, že to neklapne. Nakonec mi nabídl, že můžeme být přátelé, nebo manželé. Každopádně obě varianty byly bez sexu. Brzy proto následoval chlapec ze Slovácka,…

  • Co se nám honí hlavou

    Zrcadlo v zrcadle, aneb „Co se tu válíš jak svinská noha?“

    (FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem…

  • Co se nám honí hlavou

    Byl to léta žár, aneb lehce nostalgické zamyšlení na konci srpna

    (FF) Musíme si přiznat, že léto je u konce, takže je třeba poslouchat píseň z Hříšňáku (tu, jak on odjede a ona kouká za autem, protože je nám pořád patnáct) a taky napravit velké škody po nejteplejším období roku. A teď nemám na mysli poškozené spálené vlasy a pokožku, protože to se spraví jednou návštěvou v DM. Mám na mysli všechno to, co horké dny a noci způsobily včetně neodevzdaných projektů, nesmyslných rozhodnutí, jiskřivých rán, žhavých nocí, letních lásek, rodinných dramat i slz, zlomených srdcí po celé Evropě a nedodržených uzávěrek. Protože když vám uprostřed léta dojde, jaké máte štěstí, že jste pořád naživu, a oddáte se tomuto životadárnému pocitu…

  • Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

    Praha musí být jedna velká seznamka, aneb co jsem se naučila v lednu a únoru

    (FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany.…

  • Co se mi líbilo,  Co se nám honí hlavou

    Pusu ti dám…

    (Boh) Byly jednou Dvě Třicítky, co spolu pracovaly, žily, psaly a zažívaly dobrodružství. Byly úžasné, báječné, veselé a hravé a pořád jim bylo třicet. Jmenovaly se Bohyně a Femme Fatale aka Fatalka. Měly spolu blog a spoustu projektů a skvěle se doplňovaly. Ale stejně jako se rozešel Paul McCartney s Lennonem, Hapka mentálně opustil Horáčka nebo Simon Garfunkela, o té ošklivé záležitosti mezi Dolcem a Gabbanou psát raději nebudu… zkrátka a dobře, i Bohyně s Fatalkou se rozhodly jít každá jiným směrem. Okolnosti rozchodu nejsou podstatné. Podstatné je, co po sobě zanechaly a zda jsou teď spokojenější.

  • Co se nám honí hlavou

    Co udělá žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni?

    (Boh) Má kamarádka je tak trochu indiánka, takže mě ani nepřekvapilo, když mi od ní přišel email s článkem Lucie Kolaříkové: (ano, jsem jako Leoš Mareš a recykluju vtipné emaily…promiňte, ale tohle fakt musím sdílet dál!) Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji. ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK… • tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období • diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Photobooth aneb proč ještě nejsme vdané

    (Boh) Všechno, co jsem si kdy přála, se mi plní. Někdy i s dvacetiletým zpožděním.  Moc jsem se chtěla nechat vyfotit v té budce, která vás vyfotí v sekvenci po čtyřech. Taková ta americká, jako ze seriálu Beverly Hills 209 10.  Nebo ta francouzská, jako v Amélii z Montmartru. Ale ne, to ne. V ČR byly jen budky na jeden záběr, který vám vytisknou čtyřikrát. A v barvě. Vyzkoušela jsem ji, s babičkou, když mi bylo dvanáct a o téhle fotografii se v naší rodině stále vykládá. Vypadala jsem jako pozdrav z Ruska, a mnohem hůř než na ostatních pasovkách. (Mimochodem přípomínat úchyla, děvku nebo masového vrah je moje specialita.…

  • Co se nám honí hlavou

    Jak rozchodit rozchod

    (Boh) Milujeme pravidla a rady a tak nějak jsem si říkala, že až to všechno přebolí a pomine, že taky vytvořím svoje porozchodové desatero. Ale nějak ne a ne najít deset bodů, co by mi pomáhalo. Možná je to tím, že jsem neměla strategii. Chuť cokoliv analyzovat a řešit. Někdy si nechceme opakovat co se stalo a zjišťovat proč, někdy si jen přejeme, aby se rány zahojily a my mohli jít dál. Ať už se stalo cokoliv. Netřeba se poučit a tak si pamatovat. Ne ne. Hlavně jít dál. A to jsem zřejmě udělala. Zabalila kufry a šla dál. Každý den jdu dál a dál, nevzpomínám, neanalyzuju, nesnažím se pochopit…

  • kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Deida

    (FF) Zklamání je přirozenou součástí každého vztahu. Tak to bylo i se mnou a Davidem. Zatímco ještě na nedávné svatbě jsem vykřikovala, že ho miluju a chci si ho vzít za muže, okouzlena jeho moudrostí, nadhledem a zároveň pokorou, po minulém víkendu jsem ho doslova odmrštila se slovy, že teď teda ne, ale možná se někdy v budoucnu vrátím. Až k jeho představám o životě, sexu a Bohu dojdu. Nebo nedojdu. Ano, přiznávám, pokoušela jsem se ho vnutit Bohyni, která je většinou otevřená všemu a máločemu se brání, ale asi to taky neklapne. Půjde chlapec odpočívat do knihovny. David je totiž spisovatel. A jeho knihy jsou skvělé. Tak skvělé, že…