Co se nám honí hlavou

Třpytivé nabídky

(Boh) Není nad třpytivé nabídky. Nad návrhy, které znějí skvěle, ale jakmile se snažíte zjistit o celé věci víc, tak nějak je to všechno bez obrysů a v oparu třpytu. Takže pracujete jen s informacemi a efektností, do které je nabídka zabalena. Tenhle fakt mi připomněla má kolegyně, kterou se pokusil okrást telefonní operátor. Nabídl jí báječný tarif se smartphonem a to vše přes callcentrum, pod tlakem a s příměsí jedinečnosti a třpytivosti, takže když pak službu obdržela, nebyl to nic než jen nevýhodný obchod korunovaný zastaralým telefonním přístrojem, který rozhodně nebyl smart. Jako spotřebitelé jsme ostražitější a dokonce jsme schopni se i bránit, ale v sociálních interakcích nám některé třpytivé nabídky uniknou. O to více jsme zaskočeni, když nám zašlost celé situace dojde. Pokud by někdo nevěděl, co mám přesně na mysli, zde je několik názorných příkladů:
Vaše maminka na Vás přepíše dům i s informací, kde by si představovala bazén, růžovou zahradu a jak tam hodlá o víkendech zahradničit, ale jen o víkendech, jako na návštěvě. Najednou fakt, že byste měli získat nemovitost už není tak krásný a třpytivý, ale spíš jste z toho běsní. Jedinou reakcí, na kterou se zmůžete, je údiv a pak velmi, ale velmi prudké rozhodování ve stylu „nic nechci, hlavně mi nic nedávej.“
Vím o čem mluvím. Dostala jsem před nedávnem taky takovou třpytivou nabídku. Voněla příslibem štěstí, spokojenosti a neuvěřitelné pohody. Něco jako dovolená na MaleDivách. Bohužel jsem zůstala chvíli sama bez dozoru, a tak jsem si tu nabídku měla šanci osahat. A kupodivu to divy byly, a ani ne tak malé. Ovšem MojeDivy. Div mi čelist neupadla. A proč o tom vůbec píšu?
Protože třpytivé nabídky pracují s našimi emocemi, rozpohybují představivost tak moc, že není slyšet mozek a katastrofické obrazy, které vysílá intuice se pod tím vším leskem bleskem ztratí. Proto je dobré se držet záchranných bodů, které nás dokáží uzemnit a ten třpytivý opar na chvíli rozeženou. Pro mě jsou stabilizační mantrou pořekadla, která do mě od malička všichni hustili.
Práce kvapná, málo platná. – Pospíchej pomalu. – Dvakrát měř a jednou řež.
Nerozhoduj se o ničem po 4. hodině odpolední.Nic není tak důležité, aby to nemohlo počkat. – Ráno moudřejšího večera.
A moje nejoblíbenější (kéž bych se jimi řídila častěji…)
Vždycky víš, co máš dělat a jak se okolnosti opravdu mají, jen si to nechceš přiznat. – Na všechno musí být dva. Jeden co to dělá a druhý, co mu to dovolí.
– Pojďme tvůj návrh obrátit. Já ti navrhnu to, co navrhuješ ty mně a uvidíme, jestli na to přistoupíš. Pak budeš vědět, jaká je má reakce na tvou třpytivou nabídku.

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

2 komentářů

  • Therezka

    Super článek! To znám (a kdo koneckonců ne :-D). Ale já jsem se už za těch třicet let celkem slušně naučila dělat nesvéprávnou a co jsem vdaná, tak všechno svádím na manžela – tím myslím něco jako: „o tom nerozhoduju, musím se domluvit s manželem“ apd. :-D. Nevíc já jsem ta humanitní až na půdu, co si spočítá tak akorát kolik ušetří ve slevě a on je pragmazik-ekonom. A snažím se nikomu nevěřit, protože můj názor je, že vám nikdo nic nedá zadarmo a že ta služba (změna pojišťovací smlouvy, změna tarifu apd.) má být výhodná hlavně pro ně. Pro vás možná taky, ale někdy třeba jen na oko…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *