Co se nám honí hlavou

Třpytivé nabídky

(Boh) Není nad třpytivé nabídky. Nad návrhy, které znějí skvěle, ale jakmile se snažíte zjistit o celé věci víc, tak nějak je to všechno bez obrysů a v oparu třpytu. Takže pracujete jen s informacemi a efektností, do které je nabídka zabalena. Tenhle fakt mi připomněla má kolegyně, kterou se pokusil okrást telefonní operátor. Nabídl jí báječný tarif se smartphonem a to vše přes callcentrum, pod tlakem a s příměsí jedinečnosti a třpytivosti, takže když pak službu obdržela, nebyl to nic než jen nevýhodný obchod korunovaný zastaralým telefonním přístrojem, který rozhodně nebyl smart. Jako spotřebitelé jsme ostražitější a dokonce jsme schopni se i bránit, ale v sociálních interakcích nám některé třpytivé nabídky uniknou. O to více jsme zaskočeni, když nám zašlost celé situace dojde. Pokud by někdo nevěděl, co mám přesně na mysli, zde je několik názorných příkladů:
Vaše maminka na Vás přepíše dům i s informací, kde by si představovala bazén, růžovou zahradu a jak tam hodlá o víkendech zahradničit, ale jen o víkendech, jako na návštěvě. Najednou fakt, že byste měli získat nemovitost už není tak krásný a třpytivý, ale spíš jste z toho běsní. Jedinou reakcí, na kterou se zmůžete, je údiv a pak velmi, ale velmi prudké rozhodování ve stylu „nic nechci, hlavně mi nic nedávej.“
Vím o čem mluvím. Dostala jsem před nedávnem taky takovou třpytivou nabídku. Voněla příslibem štěstí, spokojenosti a neuvěřitelné pohody. Něco jako dovolená na MaleDivách. Bohužel jsem zůstala chvíli sama bez dozoru, a tak jsem si tu nabídku měla šanci osahat. A kupodivu to divy byly, a ani ne tak malé. Ovšem MojeDivy. Div mi čelist neupadla. A proč o tom vůbec píšu?
Protože třpytivé nabídky pracují s našimi emocemi, rozpohybují představivost tak moc, že není slyšet mozek a katastrofické obrazy, které vysílá intuice se pod tím vším leskem bleskem ztratí. Proto je dobré se držet záchranných bodů, které nás dokáží uzemnit a ten třpytivý opar na chvíli rozeženou. Pro mě jsou stabilizační mantrou pořekadla, která do mě od malička všichni hustili.
Práce kvapná, málo platná. – Pospíchej pomalu. – Dvakrát měř a jednou řež.
Nerozhoduj se o ničem po 4. hodině odpolední.Nic není tak důležité, aby to nemohlo počkat. – Ráno moudřejšího večera.
A moje nejoblíbenější (kéž bych se jimi řídila častěji…)
Vždycky víš, co máš dělat a jak se okolnosti opravdu mají, jen si to nechceš přiznat. – Na všechno musí být dva. Jeden co to dělá a druhý, co mu to dovolí.
– Pojďme tvůj návrh obrátit. Já ti navrhnu to, co navrhuješ ty mně a uvidíme, jestli na to přistoupíš. Pak budeš vědět, jaká je má reakce na tvou třpytivou nabídku.

2 komentáře

  • Therezka

    Super článek! To znám (a kdo koneckonců ne :-D). Ale já jsem se už za těch třicet let celkem slušně naučila dělat nesvéprávnou a co jsem vdaná, tak všechno svádím na manžela – tím myslím něco jako: “o tom nerozhoduju, musím se domluvit s manželem” apd. :-D. Nevíc já jsem ta humanitní až na půdu, co si spočítá tak akorát kolik ušetří ve slevě a on je pragmazik-ekonom. A snažím se nikomu nevěřit, protože můj názor je, že vám nikdo nic nedá zadarmo a že ta služba (změna pojišťovací smlouvy, změna tarifu apd.) má být výhodná hlavně pro ně. Pro vás možná taky, ale někdy třeba jen na oko…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *