(FF) Láska je sdílení štítu proti nevíře a samotě.

Důležité je umět se těšit. A tak se těším třeba na jaro, cestování, letní noci. A vůni moře.

Víte, jak kvete vanilka nebo kakao? Já to nevěděla, a přitom je to moc hezký! Podívejte se na boredpanda.

Kreativní destrukci typu Blackout poetry jsem se zatím nenaučila, ale budu na tom pracovat. Zatím se tady jen inspiruju.

Stačí se ozvat. Nějak jsem nezvládla vyzvednout jeden vánoční dárek. Bylo tenkrát dvacátého třetího prosince odpoledne, já nastydlá rozmrzelá, ztracená bloumala mezi dálnicí, benzinkou a kancelářskými budovami, než mi došlo, že jsem se ztratila. S dárkem jsem se plačky rozloučila a jela domů do teplé vany. Designový hrnek s vtipným nápadem přesně pro obdarovaného mi ale ležel v hlavě a tak jsem to (ano, po pár týdnech) zkusila reklamovat.
Popsala jsem slečně ze zásilkové služby problém přesně tak, jak byl včetně bloumání u benzinky. Jen tu nudli u nosu jsem vynechala. Dárek mi poslali znovu, v klidu jsem si ho vyzvedla,  překvapená jejich milostí i popisem cesty (ano, našla jsme to hned), zamávala si s kluky z fitka v budově vedle a šla šťastně domů, pyšná na to, že nejsem lempl, který to nechal vyhnít. Tímto Moc děkuju milé slečně z bonami!

Život je cesta, která vede domů.

fotozdroj: The Library of Congress, blackoutpoetry