(FF) Někdy v životě přijdou chvíle, kdy, i když uděláte správnou věc, cítíte se mizerně. Někdy dáte do něčeho celé srdce a ono to nedopadne. Vydáte se odvážně neprobádanou cestou, ale místo pokladu se vrátíte unavení, pošramocení a s jizvami. Věříte v dobro, ale nějak se ukáže, že to nestačilo a máte do činění se špatným načasováním, nevhodnou výzbrojí nebo výstrojí nebo událostmi, se kterými nemá cena bojovat. Nevzdáte to, ale stejně nevyhrajete. Věříte v pohádku se šťastným koncem, ale pohádka se cestou podivně změní v melodrama, komedii nebo spíš frašku. Bujný oř se změní v herku, neudržíte meč nebo si potrháte křídla a závoje. Mělo to cenu? Může vám být útěchou, že jste bojovali za správnou věc? Že jste věřili? Myslím, že ano. Možná jste nenašli poklad a to, o co jste usilovali, ale kůň se dá vyměnit, meč nabrousit a křídla se zahojí. A tím nejcennějším pokladem nakonec jsou vaše jizvy. Protože vám budou už navždy připomínat, že jste bojovníci. Dobří bojovníci.