(Boh) Říkám to neustále: „Bůh má smysl pro humor.“ Když něco nechci, něčeho se bojím, tak přesně to mi Vesmír sešle. Ale není to žádný drasťák. Podle jedné poučky na nás nakládá jen tolik, kolik uneseme. V patových situacích si to opakuji a rozhořčeně křičím k nebesům: „Ok. Pochopila jsem to! Mám se něco naučit. No, tak já to teda udělám! (A unesu).“ Já i Fatalka jsme velmi svobodomyslné osoby, které neuroticky lpí na své volnosti a možnosti kdykoliv utéct. Neustále s sebou vláčíme zadní vrátka, pro případ, že bychom je chtěly využít. Co na tom, že jsou těžká a neforemná, ve vztazích nám překážejí a většinou nás brzdí v tom, co opravdu…
-
-
Na špici
(Boh) Chodila jsem na věhlasné prestižní soukromé gymnázium. Bylo to tam fajn, ale nebyla jsem tam spokojená. Pořád mi něco chybělo. Hlavně čas na koníčky, na pohodu. Svůj klid jsem nalezla mezi obyčejnými spolužáky na obyčejném gymnáziu. Nemělo prestiž ani věhlas, ale díky rutině a poctivému rakouskouherskému způsobu výuky jsem se dostala na práva. Na vyhlášenou Univerzitu Karlovu v Praze. Kde jsem byla úspěšná (pokud nepočítám státnici z ústavního práva), ale kde jsem rozhodně nebyla klidná a spokojená. Šanci nejen dostudovat, ale také získat několik stipendií a grantů, potkat skvělé kamarády a něco se opravdu naučit jsem dostala až na nechvalně známé plzeňské právnické fakultě. Osobně je mi jedno, co si kdo říká,…
-
Jak jsem (zase) začala běhat
(FF) Nevypadám dobře ve sportovním oblečení. Zatímco jiné ženy vypadají nenamalované skvěle, pohybují se jak laně a culík hebkých vlasů se jim rytmicky pohybuje po zádech, já zrudnu po pěti minutách fyzické aktivity, gumička z vlasů mi upadne a většinou se obleču tak, že je mi zima. Ale protože jaro a léto je neúprosné, třicítka na mě začíná být znát a jen s jógou už si nevystačím, rozhodla jsem se odvážně začít zase běhat.
-
Dneska naposledy
(Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…
-
Už strouháte maniok?
(FF) Už ta vaše malá mluví? Ta naše už recituje! A vdávat se nebudeš? Abys nezůstala sama… V tvém věku už jsem měla dávno vystudováno a pracovala. Druhou vysokou školu? A na co proboha chceš studovat v tvém věku? Naštěstí existuje spousta hodných lidí, kteří nám rádi připomenou, co bychom v našem věku MĚLI mít, být a dělat. S radostí a děsem v očích připomenou, že ještě nemáme nebo neděláme něco, co zapadá do obecné představy o tom, co je v tom určitém životním období NORMÁLNÍ mít a dělat. Úplně je vyhodí z konceptu, když děláme něco úplně jiného. Kamarád mi vyprávěl, o knížce Koncept kontinua. Nelekejte se toho názvu,…
-
Vogue přes kořeny vezený
(Boh) V březnovém čísle Vogue (US verze) je velký rozhovor s Adele. Mám Adele moc ráda, stejně jako Vogue, a proto jsem se rozhodla, že si březnové vydání seženu. Začala jsem klasicky fb statusem, který měl slušný ohlas a získala jsem tak několik kontaktů na ty, co by Fashion Bibli mohli dovézt. Kamarád mé kamarádky (říkejme jí třeba Fatalka:-) se koncem února měl vracet z USA, takže jsem ho směle oslovila – nikdy jsme se neviděli, ale na facebooku jsme si několikrát vtipně psali, takže jsem věděli jeden o druhém. Vždycky to byla legrace komentovat Fatalčiny fotky takovou tou směšnou angličtinou ve stylu „Háu ár jů?“. V povrchnostech jsme byli dobří, ale jakmile jsem potřebovala něco určitého, jasně…
