Co se nám honí hlavou

Vogue přes kořeny vezený

(Boh) V březnovém čísle Vogue (US verze) je velký rozhovor s Adele. Mám Adele moc ráda, stejně jako Vogue, a proto jsem se rozhodla, že si březnové vydání seženu. Začala jsem klasicky fb statusem, který měl slušný ohlas a získala jsem tak několik kontaktů na ty, co by Fashion Bibli mohli dovézt. Kamarád mé kamarádky (říkejme jí třeba Fatalka:-) se koncem února měl vracet z USA, takže jsem ho směle oslovila – nikdy jsme se neviděli, ale na facebooku jsme si několikrát vtipně psali, takže jsem věděli jeden o druhém. Vždycky to byla legrace komentovat Fatalčiny fotky takovou tou směšnou angličtinou ve stylu „Háu ár jů?“. V povrchnostech jsme byli dobří, ale jakmile jsem potřebovala něco určitého, jasně vymezeného, zjistila jsem, že si s fórky nevystačíme.
Po klasické úvodní vysvětlovací frázi a specifikaci toho, co chci, jsem totiž z čista jasna obdržela neuvěřitelně zvláštní dotazy, které nepůsobily, že by je psal onen vtipný a bezstarostný kluk, ale sto letý děda. Musela jsem vysvětlovat proč Vogue chci, jak je možné, že ho chci v únoru a přitom se jedná o březenové číslo, proč si ho nekoupím v Praze-mohla bych přece zkusit trafiku na Václaváku atd. Najednou jsem zjistila, že vážně nemám chuť se zodpovídat ze svých přání , plánů a životního stylu, a tak jsem to vzdala a vymluvila se na někoho jiného, který problém v nákupu časopisu nevidí, a který Vogue doveze. Nepotřebuji, aby mě někdo poučoval a vychovával na poli, kde jsem doma. Bohužel mi z té konverzace zbyla taková protivná pachuť, takže jsem se vykašlala na Vogue, na Adele a přistoupila na klasicky české „nejde to!“. (Spíš to bylo něco ve stylu „Tak na tohle nemám!“, ale výsledek byl stejný, rezignace.)
Před týdnem se onen rozumbrada vrátil do ČR a zatímco já jsem na všechno zapomněla, on měl naopak potřebu s Fatalkou celou věc znovu a znovu probírat, pitvat zda je cena opravdu vyšší v USA a jestli  se opravdu ten časopis tady sehnat dá či nedá a další zbytečnosti.  A to mě, světe div se, nakoplo.  Obeslala jsem další kamarádky no a touhle dobou ke mě můj Vogue někudy přes Dubaj spokojeně cestuje. Člověk by se asi při prvním nezdaru neměl vzdávat a stejně tak by si měl jít za svým a nehledět na poznámky někoho, kdo o Vás i o Vašem problému ví ještě míň než vy. Prostě si víc věřte a nedejte na názor okolí. Vogue i Vy za to stojíte!

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

20 komentářů

  • Leni Žabička

    Jste úžasní, bavíte mne všichni, Bohyně, Fatalka a bezva komentátoři, kteří se nedají jen tak odbít. To je bezva. Ve Slovinsku mi chybí živí přátelé… Srandokapsy už mne nebaví, vy jóóó!!!!!
    Díky :O)

  • Mademoiselle Suzanne

    Když jsem před Vánoci vezla do Čech kamarádce Officielle, v životě by mě nenapadlo ji vyslýchat, proč to chce, jestli to nejde sehnat v Čechách a kolik to tam stojí. Prostě jsem šla do první trafiky a koupila jí dvojčíslo i se svatební přílohou. Třeba se jí bude brzy hodit :)

  • dantu

    Tak jinak: zdravím všechny co mají rády Vogue :-) . Já mám brýle s tímhle malým zlatým nápisem.
    Ráda si časopis prohlédnu – až přišustí :-)

  • Vivi

    Spíš trošku holčičí styl komunikace. Když jsem po kamarádce chtěla přivéz z Paříže před třemi lety parfém, který se u nás neprodával, tak to probíhalo takhle:
    – po zodpovězení 46 otázek jsem navíc musela přislíbit, že jí už konečně půjčím všechna DVD s Audrey Hepburn a budu jí hlídat týden kočku…parfém nepřivezla.
    Na otázku „proč Vogue“ bych odpověděla jen třemi slovy „nutné pro život“. Třeba by to už pak nepitval ;-).
    Úžasný blog, zasekla jsem se tu asi na dvě hodiny a ještě nemám dost :-).

  • udvouverunek

    Když to miluješ, není co řešit.
    Moc teda nechápu, o co mladíkovi vlastně šlo. Malá přátelská službička, co ho prakticky nic nestojí a udělá někomu radost. Koukám na to tak, že je to prostě chlap a víc to nemá cenu řešit. Blbý je, že znám pár holek, které by to pitvaly úplně stejně. :-/
    Verunka

      • Femme Fatale s Bohyní

        Naopak, chlapy mám moc ráda, bez nich si svět neumím představit a chápu, že jsou jiní…a proto jsem byla přesná, jasná a vše napsala v krátkých, holých větách. Samozřejmě s příměsí vděčnosti a nepostradatelnosti. hihihi Proto mě ta „ženská“ reakce překvapila. Jsem asi zvyklá na jiný mužský druh.

      • udvouverunek

        Ale kdepak :) S chlapy naopak většinou vycházím mnohem lépe než s holkami. Ale tohle mě točí. Jsem ráda, když se chlap zajímá a ptá se, ale toto je už otravný extrém. Než tohle, co musela podstoupit Bohyně, tak to radši jedno souhlasné přitakání, vyplnění mé prosby bez remcání a šmitec, víc nezájem. Vždyť šlo doopravdy o maličkost!
        Verunka

        • Vysoké podpatky pro muže

          To samozřejmě vůbec nerozporuji. Resp. myslím že dotyčný byl pěkná tykev. Pochopil bych, kdyby po něm chtěla dovézt třeba notebook nebo něco podobného, ale řešit časopis mi přijde jako trochu mimo mísu.
          Narážím na poslední větu: „Blbý je, že znám pár holek, které by to pitvaly úplně stejně. :-/“.
          Překládám si jí tak, že je blbý, že dokonce i NĚKDO z NÁS (holek), se nedejbože může chovat jako ti (STRAŠNÍ :) ) chlapi.
          Ale je to jen takové mé tlachání, aby řeč nestála. :)

    • udvouverunek

      Překlad je trošíčku mimo, tak raději osvětlím: myslela jsem to tak, že od holek bych v podobné situaci čekala víc pochopení než od chlapů. Ale holt se to tak vždycky neděje, protože i holky jsou různé a ne každá oblibuje Vogue a je ochotna ho shánět po celé planetě. A tehdy si teprve přijdu doopravdy jako E.T.. Proto to slovo „blbý“ na začátku inkriminované věty. Toť vše. Přeji všem pěkný večer :) Howgh!

  • Vysoké podpatky pro muže

    JJ, v tomhle jsme kabrňáci, vysvětlovat proč něco nejde a najít pro to tisíc podpůrných důvodů. A na konci, když to úspěšně odpálkujeme, máme pocit z dobře vykonané práce, protože jsme přece ten problém vyřešili, ne? :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *