Co se nám honí hlavou

Šlechtičny a pradleny

(FF) Je neuvěřitelné, kolik věcí v životě závisí na tom, jestli si správně vyberete prostředí, ve kterém působíte. Ať už se jedná o práci, vztahy nebo bydlení. V jednom prostředí bude váš aristokratický půvab a vychování k smíchu a slušnost bude pokládána za slabost, v jiném prostředí vás právě tyhle vlastnosti vystřelí vzhůru. Proto je důležité pohybovat se ve SVÉM prostředí. Pokud tančíte tango, neproducírujte se v Ein Kessel Buntes. Je to ztráta času. Všichni se chceme dostat výš a mít se líp. Pokud tvrdíme, že ne, jen si to neumíme přiznat. Nebo se za to stydíme.
   Je to jako v pohádce. Princezna chtěla být pradlenkou, pradlenka chtěla být princeznou. A obě po splnění svého snu zjistily, že to jaksi není ono. Že princezna přeci jen patří k princi a pradlenka ke kominíkovi. Ani jedno z toho není špatně. Jde o to, najít svoji ligu. Jde o to, najít rovnováhu. Neklesat pod svoji úroveň, a zároveň si nehrát na něco, co nejsme. Proto pokud pořád narážíte na problémy, skleněné stropy, nevychovance a plesnivé garsonky, hněte zadkem a změňte ligu. Zasloužíte si víc. Ať jste pradlenka nebo princezna.

13 komentářů

  • Můra

    Ach no, přemýšlivá FF! Pokud se člověk pasuje do role “té druhé” (ať už princezny či pradlenky), nějaký čas si člověk možná můžem namlouvat, že jí opravdu je, ale ve finále si tím hodně škodí. Obrátí se to proti němu. Duše (u více senzitivních bytostí i tělo) křičí “stoooop” nebo “neee” a čim dřív si tenhle blud přizná, tím líp pro něj. Okolí zrcadlí povahu nás samých. A máš určitě pravdu, že pokud se “zařadíme” nebo “jsme zařazeni” do toho nesprávného, nemůžeme být, jací opravdu jsme, nebo se vyvinout v to, čím být chceme..

    • Femme Fatale s Bohyní

      Přesně tak, děkuji za komentář. Někdy nám prostě jen dlouho trvá, než si uvědomíme, že spoustu věcí nezpůsobují “ti druzí”, ale naše neuvědomění, že “oni” jen zrcadlí to, co je v nás. Také si myslím, že nás vnitřní kompas (pokud máme odvahu ho poslouchat) spolehlivě nasměruje tam, kam patříme. A kde se můžeme opravdu svobodně vyvíjet tím nejlepším směrem. (FF)

    • Femme Fatale s Bohyní

      Nemyslím, že jde o hodnocení, ale o přiznání nebo spíš uvědomění si, že ten pocit, kdy si přijdeme staré nebo nějak mimo (jak psala Katy) je spíš o tom,že se nacházíme v jiné skupině. Jiný neznamená horší nebo lepší. Prostě jiný. Taky jsem se ocitla ve společnosti, kde mi mé vzdělání a vychování bylo přítěží a kde hodnoty, které uznávám neměly žádnou hodnotu. Bohužel mi trvalo dost dlouho, než jsem si to uvědomila. Jako naivní rovnostář jsem si nechtěla přiznat, že by ligy, kasty nebo vrstvy mohly existovat… No a strašně se mi ulevilo, když jsem si to přiznala a teď je mi moc dobře tam, kde jsem. (Boh)

      • Katy

        Přesně tak. Neříkám, že je ta “druhá liga” horší. Pro ty lidi, kteří do ní patří určitě ne. Jde jen o zhodnocení skupin a začlenění se do té své. Jde o popis pocitu, který máme ve skupině – “lize” do které patříme a pocit, který máme, když jsme ve skupině “jiné lize” kam prostě svým vzděláním, chováním, řečí atd. nepatříme.

      • Jana Kopecká

        Souhlasím. To však přece neznamená, že bychom se snad měli izolovat. Jde o to, jaký máme postoj. A připusťme.. Možná ne každá slečna ve “třpytivém tričku Guess” chce “hlavně zapůsobit na jiné” a ne každý, kdo miluje větrníkový dort z Cafe-Cafe, nedokáže vézt smysluplnou konverzaci. Třeba “o politice, legislativě, filosofii nebo divadle”..

        • Femme Fatale s Bohyní

          Moc mě nadchla zmínka o třpytivém tričku Guess – taky sis toho všimla? Trochu uniforma určité skupiny lidí, že? Vzniklo to samovolně, nebo se domluvili? :-)Na to bych chtěla přijít. Kdy se z Guess stal label sociální skupiny. Stejně jako chudák Luis Vuitton.
          Nemyslím si, že bychom se izolovaly. Chodím občas do Cafe-Cafe a jiných podobných podniků, ale zatím jsem tam nikoho, kdo by dokázal vést smysluplnou konvezraci o politice, legislativě, filosofii nebo divadle nepotkala. Tak si vystačím s bulvárem, kosmetikou a jinými lehčími tématy, které mě ale taky baví. Jako relax. Doplněk. Trochu jako dovča u moře. Hlavní je rovnoměrné opálení, žabky s flitrama, dobrá figura do plavek a svalouš, co mi donese pití.
          Nicméně, můžeme něco zkusit, když si tam totiž dáme rande, tak už na tu smysluplnou konverzaci budeme dvě. S Fatalkou tři…a tři jsou dav, Jani! :-) (Boh)

  • Katerina/Katy

    Naprosto souhlasím, obzvlášť po včerejší akci, kde jsem “pařila” s Marešovou exmilenkou, majiteli jedné luxusní restaurace (což nezaručuje intelekt těchto majitelů) a dalšími majiteli úspěšných firem a synky zbohatlíků. Necítila jsem se tam. Prostě jako právnička jsem tam nepatřila. Všechny tyto VIP rádobycelebrity se na mě dívaly jako na exota – hold “prááávnička” a já zase na ně, hold “kolotočáři” a lidé co přišli rychle k penězům aniž by k tomu potřebovali vzdělání. Když jsem šla domů, domnívala jsem se, že je to věkem, že jsem nějak zestárla a už nejsem na tyhle párty. Ale po přečtení tohoto článku, to tak možná nebude. Spíše to bude tím, že každý patříme do své skupiny lidí (já bohužel/bohudík) k lidem, kteří se zajímají o politiku, legislativu, filozofii, divadlo a oni (bohužel/bohudík pro ně) mezi ty, kteří se spokojí s blýštivým povrchním světem plných luxusních dovolených, posledními výstřelky mody a nejdražšími věcmi, i když se třeba jedná o kraviny, ale hlavně aby zapůsobili na jiné. Vždy se budeme cítit dobře, vesele a uvolněně s lidmi, kteří patří do naší, jak vy děvčata píšete ve článku, ligy.
    Ale za tu zkušenost to včera stálo. Uvědomila jsem si, že jsem šťastná a spokojená tam, kam patřím a za nic bych tu svoji ligu nevyměnila ;)

      • Katy

        Ne :) Byl to James Dean, bývalá Fragola. Ale Café-Café také stojí za to ;) I tam jsem párkrát byla a moc tam nemusím. Když chci skutečně hezkou kavárnu, tak jdu raději do Savoye nebo Slávie a sednu si k onku s výhledem na Vltavu (pokud je tam volno :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *