(Boh) Ano, zřejmě pod náporem pracovních povinností mi jeblo a napsala jsem o svém klínu. Proboha, proč jsem to udělala?! No, nebudu plakat nad rozlitým mlékem a dotáhnu to do konce. Bobří story si můžete přečíst zde. Nicméně toto je její ne méně veselé pokračování.
Po napsání příspěvku jsem se ráno hrdinně vydala do salonu, kde měla IPL nebo ILP (nebo snad LIP?) depilace probíhat. Už teď můžu říct, že vše bylo v naprostém pořádku. Kromě mých pocitů. Salon byl příjemný, i když osobně neholduju fialovým křišťálovým lustrům a černým ornamentům na stěnách. Mám raději bílou doktorskou klasiku s chromem. Ale budiž. Slečna, která se ten den zaučovala (proč zrovna dneska a proč zrovna na mně?!) byla moc milá a hned mi ukázala místo, kde jsem se měla vysvléknout. Ráda bych podotkla, že se salon nachází na Praze 1, v přízemním bytě, kde jsou typicky velké místnosti s vysokými stropy. Čili je prostor rozdělen paravány. (No, páni.) Takže jsem se za účasti ještě jedné slečny a jakési školitelky polonahá zarděla (být nahá mezi oblečenými lidmi je vážně zvláštní) a zákrok mohl začít. (Ach můj bože).
Nejdříve jsme vyplnily formulář v počítači depilačního přístroje (opravdu jsem už na tohle musela být nahá?) a pak nastalo fotografování mých chloupků. (Jasně, to dáš, to dáš. Vůbec to není odporný pohled na fotografii chloupku, který vypadá jako zapomenutý provaz na Sahaře. Aha, Sahara je MOJE NOHA. Bože, mám nechutně suchou kůži. Ježiši! Jsem nahá a zjistila jsem, že mám hnusnou pleť na holeni. ) Omámená z ohavnosti makro fotky jsem si nasadila ochranné růžové brýle (ta růžová mi udělala dobře. Tedy jen do chvíle než jsem si všimla, že je v nich rozpatlaná řasenka. Bože, něco chytnu! …Má hysterie eskalovala…).
Ze záchvatu paniky mě vytrhla studená oslizlost. Na nohy mi byl nanesen lubrikační gel (zvláštní pocit) a světelné výboje začaly zabíjet moje ochlupení. (Hurá, nebolí to!) Druhá slečna kosmetička mi ihned utírala gel do mnou přinesených papírových utěrek, takže jsem nakonec byla ráda, že tam další osoba je. Přestože ji nevidím a přestože ležím nahá…
Vše vlastně probíhalo celkem standardně. Samozřejmě jsem se rozhodla pro depilaci celého těla, takže poslední část depilace jsem musela ležet v pozici žabáka (na zádech s chodidly proti sobě, pokud by někdo snad neměl dostatečně velkou fantazii nebo zkušenosti). Grand finále nastalo ve chvíli, kdy do místnosti vstoupila majitelka, aby se mnou v pozici žabáka  (teda žabáka jsem dělala já, ona stála. Odhaduji, neboť jsem měla nasazené ty růžové brýle se snětí.) přátelsky pohovořila na téma mé spokojenosti. (A co důstojnosti?) No, byla bych asi spokojenější, kdybych neležela proti vchodovým dveřím, tudíž nezdravila všechny příchozí do místnosti svou rozevřenou „žabkou“. Ale neměla bych být tak útlocitná. „Ano, všechno v pořádku,“ řekla jsem křečovitě.
A závěr? Zatím vlastně žádný. Před odchodem jsem dostala instrukce VŠECHNO  za týden vydepilovat, což je trochu problém, protože vzpomínky nevydepiluji, ale uvidíme, snad do nějakého salonu svého bobra, tedy vlastně žabku dostanu. Dobrá brazilská depilace je nedostatkové zboží a nechci skončit s modřinami po neodborném zákroku. Takže až se z toho vzpamatuji, někam se objednám. Žbluňk!