Jak dopadlo pokračování kultovního HBO seriálu Sex ve městě? And Just Like That se snaží navázat na legendu, ale místo odvahy často přináší chaos. Seriál skončil podruhé a tentokrát s rozpačitým orgasmem. Pojďme na recenzi od Jany a pozor, text obsahuje spoilery.

Kdykoliv slyším a vidím znělku HBO, hned se mi vybaví devadesátá léta a buď Sex ve městě, nebo Odpočívej v pokoji. Vzápětí se mi vybaví jiný okamžik, Samanthin výkřik: „Nikdo nebude šu..t starou p..u!“ Tenhle díl jsem bohužel tehdy sledovala u babičky a její výraz si taky pamatuju dodneška.

Konec seriálu, konec dobrého psaní

Dneska to možná vypadá úsměvně, ale tehdy byl Sex ve městě fenomén, kdy se na obrazovce otevřeně mluvilo nejen o ženách, které mají nezávazný sex. Mluvilo se tam o všem, a navíc to bylo vtipné. A pak přišlo And just like that, kde zajímavá témata zůstala nevyužitá. S příběhy ženy po padesátce se sice všechny neztotožníme, co se věku nebo statusu týče, ale spousta padesátiletých nebo jiných žen by zajímalo téma manželství, vztahu na dálku, trablů s dětmi, s menopauzou. A postavit scénář na tom, jak se změnil svět randění a sexu od doby prvního dílu seriálu by bylo super zajímavé – prostě témat bylo k dispozici víc než měla Carrie bot v šatně!

Ale ne, scénáristi And just like that si řekli: pojďme napsat nesouvisející nezajímavé příběhy, úplně rozleptat původní osobnosti, které byly v Sexu ve městě krásně napsané, a vytvořit draze oblečenou změť dění, myšlenek a pocitů. Proč jsem se dívala, asi se ptáte. Mám ráda bizár. Měla jsem ráda ten seriál. A i u And just like that jsem se (asi dvakrát) upřímně nahlas rozesmála. Třeba když Carrie Bradshaw řekl ten uznávaný spisovatel, že její dílo je bravurní. Její dílo rovnalo se plytký román o ženě, které autorka ani nedala jméno. Že můj smích byl kouzlo nechtěného, za to seriál nemůže.

Potřeboval Sex ve městě pokračování?

V guilty pleasure dívání se na And just like that jsem samozřejmě pokračovala, dodnes nevím proč. Pamatuju si něco z toho? Ani ne. Kromě toho, že mě dojal moment, když si Charlotte a ta nová postava režisérka (vidíte, ani si nepamatuju jména postav) povídaly v bazénu a ta žena, režisérka, jí jen dala ruku na rameno jako projev toho, co všechny dobře známe – ženské sounáležitosti, vyjádření beze slov toho: „jsem tady, soucítím s tebou a jsem tu pro tebe, ať se děje cokoliv“. V tom okamžiku alespoň trochu problesklo to hlavní, o čem původní série (a tenhle blog) byla – ženské přátelství.

Hodně mě zajímalo, jak se scénáristé vypořádají s koncem. Jak vůbec můžete ukončit kultovní seriál? V předposledním díle se řešilo, jestli je happy-end žena sedící sama na zahradě. Píšu tohle sama na zahradě. A happy-end to je, když to sama chcete. Ale hlavně to není end, protože život jde na rozdíl od seriálů dál (takhle plytce by to asi napsala Carrie ve svém románu, neměla jsem se jí smát, teď sama píšu plytce, dobře mi tak).

Ale scénáristé překvapili – nechali hlavní hrdinku samotnou. Jak sama Carrie nakonec řekne – není sama, ale sama sebou. Tímhle způsobem už končil před 25 lety seriál a bylo to řečeno líp, ale díky bohu za každý příběh, který nám nenutí, že jediný možný happy-end je s mužem, nebo těhotná, případně nám nevnucovala, že ženy po padesátce jsou na odpis. Nejsou, naopak. Třeba moje nová kamarádka z lesů, která má padesátku za sebou, začala nedávno znovu nadšeně randit. Její odvaha a pozitivní přístup mě fascinují a inspirují, stejně jako příběh Pamely Anderson. A je fuk, jestli je láska mezi Pamelou a Liamem je anebo není jen součástí PR strategie jejich nového filmu. Jak říkám, tolik témat, která zůstala v seriálu nevyužita.

Takže, je And just like that seriál, který musíte vidět? Určitě ne. Ale pokud jste si v devadesátkách užívali příběhy Carrie, máte rádi módu a New York, tak jako oddechovka, která nemá moc smysl, se seriál v babím létě hodí.

Krásné pozdní léto a hodně nerozpačitého sexu, Jana

PS:

Jak And just like that vidí zahraniční kritika?

Mnozí kritici poukazují na to, že seriál se snaží těžit z nostalgie, ale nedokáže se vyhnout moderním klišé a „woke“ momentům, které působí násilně. The Independent napsal, že postavy se staly „nudnými blázny“, kteří už nemají co nabídnout.

Zábavná bizarnost
The Guardian popisuje seriál jako „divně nesouvislý, naprosto zmatený, blažený“ – něco jako digitální uměleckou instalaci. I když je to špatná televize, nabízí něco podivně přitažlivého. Asi proto jsem se na to dívala. Zažívala jsem totiž podobně jako Zoë Kravitz fanouškovský paradox. Zoë totiž v rozhovoru přiznala, že se na seriál dívala hlavně kvůli bizarnosti a že ji některé scény „drásaly“. Zároveň ale přiznala, že ji to nějakým způsobem bavilo. I když přemíra záchodových scén a creepy Aidan dopřávající si chvilku rozkoše ve svém autě byl too much. A podle ohlasů nejen pro mě. A o Too much si povíme příště…

Foto: pressroom Warner Bros

 

Zajímá vás ženský pohled na svět? Poslouchejte náš podcast Dvě Třicítky (po čtyřicítce), který vám udělá dobře.

Najdete nás na Spotify, na www.herohero.cz/dvetricitky a na www.forendors.cz/dvetricitky.