(Boh) Vlastní projekt „Zákony a dudlíky“ jsem chtěla začít před necelými třemi roky. V hlavě si skládala příspěvky a občas se jim i hlasitě zasmála. Ale jen minimum všeho spatřilo světlo světa v rubrice “Deník Bohyně na mateřské”. Zbytek jsem v sobě nosila/dusila a teď už to není kam dát. Přišlo jaro a je třeba vyklízet. Stala jsem se před několika lety matkou, ani jsem vlastně nevěděla jak.

Oprava, stala jsem se GERONTOmatkou, a ve čtyřiceti jsem samozřejmě už věděla jak, ale nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Mateřství jsem si přála, vlastně od svých dvaceti, jen jsem nevěděla, kdy to nastane a jestli to vůbec někdy nastane. Ale všechno se mi nakonec tak vlastně vyplnilo, jak jsem si přála. Jen jsem si asi měla přát líp a konkrétněji.

Přála jsem si manžela a ukázkového otce. A toho jsem vlastně i potkala. Byl to manžel, ale ne můj a stejně tak to bylo i s tím ukázkovým otcovstvím. S takovým chlapem budoucnost neplánujete, ale víte, co se říká: “Řekni pánu Bohu své plány, ať se taky někdy zasměje.”

Bylo mi čerstvých čtyřicet, v době covidové a na všechny velké životní plány jsem se vykašlala. Možná až moc. Naštěstí. A díky tomuhle nezodpovědnému přístupu teď mám jedno úžasné a krásné štěstí doma. Jsem nadmíru spokojená, moc mě toho netrápí, jak by taky mohlo. Na velká trápení nemám čas a ta malá se vyřeší sama. Zní to drsně? No, asi jo, ale ono to tak prostě je.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, rozhodla jsem se, že o svém těhotenství „ideálního otce a manžela“ budu informovat, ale rozhodně nebudu nic požadovat. Dám mu prostor na rozmyšlenou a stanovení si hranic. Sama jsem nevěděla, co by se mělo dít, ale tak nějak mi nepřišlo úplně vhodné ničit dětství jiným dětem, brát jim iluze o otci a pokud mělo dojít ke změně ve vztahu mezi jejich rodiči, nechtěla jsem být toho příčinou. Na tyhle veletoče jsem byla až moc gerontomatka.

A taky jsem tak nějak sobecky nechtěla za 2000 Kč výživného skládat každý měsíc účty v soutěži Matka roku a Rozvracečka rodin. V tomhle jsem moc velký solitér a taky jsem už v jednom porozvodovém vztahu byla, tenkrát s Drahým, a v tomto ohledu to fakt bylo peklo. A to jsem byla někdo, kdo přišel už k rozvrácenému.

Zároveň jsem se delší dobu snažila žít toxic free life a to nejen z pohledu potravin a prášků na praní. A slíbila jsem si, že pokud má být v mém životě drama, tak jedině díky mé produkci. Stejně jako jednou prý pravil Freddie Mercury. V kapele je místo jen pro jednu (drama) Queen.

Chtěla jsem mít klid. Pro sebe i pro miminko. Abych já byla emočně stabilní, v pohodě, zdravá a schopná podávat výkony v práci, kterou jsem nutně potřebovala. A ani jedno bych s veletoči nezvládla.

A tak jsem se stala gerontomatkou samoživitelkou. S otcem (ne)známým, který se nechtěl ničeho účastnit, ani být v kontaktu. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nezabolelo. Zabolelo a týden po porodu jsem z toho ztratila mlíko. Nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem se v noci vydala pro Sunar do lékárny a nevěděla, kdo jsem a co se vlastně děje. Zprávu o tom, že chce být brán jako dárce jsem si přečetla už během dne, když jsme byli u doktora, pak odřídila domů, postarala se o syna, o sebe, poslala do práce urgentní emaily, probrala harmonogram na další den s MammaBoh, která se mnou během šestinedělí bydlela a když šli všichni spát, tak jsem začala zase odsávat. A mlíko nikde.

Panika, která se dostavila, byla šílená. Seděla jsem u počítače a četla si znovu zprávu o dárcovství a najednou jsem neměla nejen mlíko, ale ani osobnost. Rychle jsem se oblékla a vyrazila do noční lékárny. Byla červencová noc na Kulaťáku a já do okýnka chtěla říct: “Všechno, co jsem si přála, se mi splnilo. Jen jsem si přála špatně. Tak proč jsem tak prázdná a zároveň tak strašně nezvykle šťastná? Co se mnou je? Jak mi to mohl udělat, nevíte?”

Ale místo toho jsem řekla: “Jeden Sunar, jsem 7 dní po porodu a najednou mi zmizelo mlíko.”
“Musíte hodně pít, zkuste taky dost spát. A je to těžké, ale nestresujte se.”
“Byla jsem u doktora, byl to stres a vůbec jsem nepila. To máte pravdu. Dekuju!” Víc nemělo smysl říkat.

Cestou z lékárny jsem si na chvíli sedla na zahrádku zavřené restaurace a se Sunarem v ruce si znovu přečetla zprávu o dárcovství. Nebyla zlá. Nebyla ani špatná. Byla věcná, slušná a odpovídala tomu, co jsem si přála. Chtěla jsem drama free těhotenství, nechtěla jsem být součástí rozpadu rodiny a pro jeho děti jsem si přála co nejdelší bezstarostné dětství a taky ten pomyslný silný otcovský vzor. A to se vlastně stalo.

Seděla jsem tam a s bušícím srdcem jsem pomalu začala odpovídat na zprávu. Pokusila jsem se do malého okýnka narvat všechno, co se napsat dalo. Tím jsem se rozloučila a bylo. Doma jsem si udělala hodně pití, kojící čaj i meltu s mlékem a když jsem pročítala instrukce na Sunaru, začaly se mi nalévat prsa. Tu noc dostal Frederik první lahvičku Sunaru, který pak máma používala na palačinky a pečení, protože jsme ho ještě dlouho nepotřebovali. Byť jsem pracovala, nespala a stresovala se na vyjednávání stavebáku se třemi ministerstvy. Jediné, na co jsem nesměla zapomínat, bylo hodně pít. A taky si připomínat, že žádný otec je lepší než špatný otec a že pro můj budoucí vztah bude vždycky lepší nulová historie než krosna plná problémů, kterou bych si do vztahu přitáhla.

A s tím bych se prozatím rozloučila. Zákony a dudlíky budou pokračovat každé pondělí. (Jak říká můj syn:) „Pa pa!“

PS:

1. Kojení je mystérium a všechno je to o hlavě.
2. Je třeba si dobře přát a být ve svých přáních konkrétní a detailní. Protože to, co si objednáte, to opravdu dostanete. Klidně i manžela, ale možná někoho jiného.
3. Žádný otec je nakonec lepší než špatný otec a nulová historie je mnohem lepší než krosna vzpomínek, bolesti a ublížení, kterou s sebou táhnete. Alespoň tak to vidím já.
4. Nic není nemožné. Otěhotnět se dá i ve 40 a to poměrně neplánovaně. Stejně jako je možné kojit, odsávat a vyjednávat stavebák mezi třemi ministerstvy. Ale všechno má svou cenu.