(FF) Nevíte, jak si užít léto? Namíchejte jeho žár, spoustu věcí, které normálně neděláte, seznámení na Tinderu, dávku ponížení, nesmyslné bušení svého srdce, zlomené srdce na straně druhé, nechte bublat skoro dva měsíce a pak se na to pořádně zblízka podívejte. Člověk by si myslel, že už zažil vše. A stejně doufá, protože přece láska, ne? Někde musí být. Takže jsem se v rytmu andante andante vrhla do náruče muži, který byl chytrý, zajímavý a něžný. Protože letos to přece do třetice musí vyjít! A i když chlad v jeho seversky modrých očích byl jasně rozpoznatelný od první schůzky, Fatalka si řekla ne. Že když má ona ledové krusty kolem srdce a duše, tak to neznamená, že to hned vzdá. Bezstarostně severskému chlapci ukázala nejen kousek duše, ale i tělo, nevalné kuchařské schopnosti, kraj dětství a tak vůbec. A měla pocit, že ono to půjde. Že když se ona toulá krajem svého srdce, aby zas našla sebe samu a vyrovnala se se dvěma úmrtími v rodině, a znovu objevila, že je křehká, silná i necynická, tak že když se k ní někdo na toulkách po kořenech přidá, tak je to správné. Když si všimla, že je chlapec stále na Tinderu, konečně jí došlo, že něco není v pořádku. Ale protože je nepoučitelná, řekla si, že to nějak půjde. Protože jí z něj přece buší srdce, je skvělý v posteli a tráví s ní tolik času.

Chlapec přijel v pátek jako vždy, jako normálně, ovšem nic nebylo normální, ale teprve v neděli dopoledne, když se Fatalka vrátila s rajčaty na pizzu, jí chlapec nešťastně oznámil, jako by si to právě uvědomil, že jí nemůže dát to, co chce. Tedy lásku. Fatalka chtěla pizzu. Chtěla i toho chlapce, ale teprv v té chvíli jí došlo, že severský chlad v jeho očích nebyla sexy póza, ale jen to, že ji neměl rád. Že to jen zkoušel. Že zkoušel Tinder, bohužel bez vědomí toho, že může někomu ublížit. „Jsi fajn. Budeš mi chybět. Mrzí mě to,“ řekl chlapec, zatímco já jsem nevěděla, co se děje a vše, co jsem měla na srdci, jsem mu už naivně a konečně řekla. Tak jsem ho obejmula a nemohla se odtrhnout. Došla mi slova, vnímala jsem jen vůni jeho a jeho motorkářské bundy (protože je přece jasné, že se v létě spustíte s motorkářem) a říkala si, že to nedělní ráno a dopoledne půjde určitě přehrát znovu, že se to neděje. Dělo. Ukončení léta v přímém přenosu. V chatové osadě tak přímém, že sousedi začali své rostlinstvo zalévat sakra blízko, aby jim neuniklo ani slovo, k živým plotům zahrad si vzali popcorn a do mého zoufalého „Ale když máš někoho rád, tak ho přece nenecháš jen tak odejít“ a jeho „Jsi fajn, okouzlila si mě, ale já nemůžu“ zněl zvučný hlas sousedky na psa „A co ty tu ležíš jak svinská noha?“, případně „vole, došly nám lahváče“. Místo toho tam jak svinská noha leželo mé srdce. Smysl vnímat hořkosladkost okamžiku a neschopnost sebereflexe mi dovolují smát se i ve chvílích, kdy mi do smíchu není. „Chtěl bych, aby to bylo jako v sedmnácti,“ řekl, políbil mě, smutně se na mě podíval a fakt odjel. A já jsem šla mýt ty blbý rajčata, protože přece měla být pizza. A protože někdy potkáme lidi, kteří nám nastaví zrcadlo v tom, jak naivní blbci jsme, i když to o sobě od začátku tvrdí oni. A tak jsem nesmyslně probrečela dvanáct hodin. Já jsem přece měla být ta cynická, ale nakonec jsem nebyla. Válím se tu válím jak svinská noha a vím, že zítra vyjde slunce a že bude zas těžší otevřít se dalšímu muži, i když i tentokrát jsem byla opravdová až na úplném konci. A že to stejně bude stát za to. Protože tohle je začátek, ne konec. Protože věřím, že láska je, i kdybych dostala přes svou růžové namalovanou hubu ještě desetkrát. Protože někdy do toho můžete dát skoro vše a stejně to nestačí. A někdy, někdy stačíte jen vy.

PS: Samozřejmě jsem nebyla ani hrdá, ani vyrovnaná, ani důstojná, naopak. Chovala jsem se jak malá štěně, kterému něco naslibovali a nechali ho v útulku. Neobešlo se to ani bez pár zoufalých SMS, protože když jsem nedělní historii převyprávěla Bohyni s dodatkem „Jsem do něj byla zamilovaná, věřila bys tomu?“, upustila vývrtku na víno a jen suše řekla „Takže rum!“ Takže rum. A vědomí, že někdy padající listí přináší nové období a nejdůležitější je pořád věřit. Asi. A že když vás někdo miluje, tak vás nikdy nenechá v nejistotě. Asi.