(FF) Když život neví, jak vám dát najevo, že máte fakt začít s dietou, kterou slibujete od Vánoc, zaručí, že vyhlásí v obchodním centru evakuaci ve chvíli, kdy jste přejedená suši a je čas na zákusky. Pět minut jsme nechápaly, co se děje, tak jsme jedly dál. Ani v této dramatické chvíli kamarádka neváhala a klopila do sebe víno jak o život, přestože o život možná mohlo jít, a protože to víno „ je přece tak dobrý, že ho tady nenechám, evakuace neevakuace“. Já jsem se alespoň v běhu ven chtěla seznámit s příslušníky policie, když už z toho nic víc nebude, ale vykázali nás do chráněného prostoru, pěkně za zábrany. Ano, vesmíre, pochopila jsem, už tedy budu držet dietu. Není třeba dělat tak dramatická gesta. Jen teda dojím tu půlku prasete, co mám v lednici.

Taťka s přítelkyní mi prý našli nápadníka. Ten nic netuší o existenci blogu ani mých článků v časopise, takže se se mnou pořád chce setkat. Nicméně ani táta, ani jeho milá nechápou, jaktože jsem sama. Dnes mi u oběda říkal: „No prosím tě, ty jsi nějaká vláčná, Praha přece musí být jedna velká seznamka!“ Haha, to opravdu je jedna velká seznamka… ale tak děsivá, že to nikdo nechce vědět. Praha je taková seznamka, že je sobota večer a já právě dostala pozvání na drink, a když prý budu hezká jako na fotce, tak i na sex. Takže teď jako pravá sexy samice studuju kvůli článku Berlínský testament a meju hajzl. Jo, je to velká párty a seznamka, jen co je pravda. Potrhat smíchy se můžu:). 

Občas s kamarádkami zažíváme chvíle jako v Sexu ve městě. Tentokrát jsem si to dala v rámci „Samanthina týdne“, kdy se během pár dnů sešla dvě pozvání do trojky, vytrhnutí milenci, když mě chtěl něžně držet za ruku v kavárně a objevil se i problém se zloději v domě, které do domu musela pustit samozřejmě jedna z mých návštěv, když si u mého bytu lidé podávají dveře. Na to, že většinu času trávím sama psaním, vypadá navenek můj život jako nevázaný escort plný zábavy a přátel. Když se nedávno kurýr z Rohlíku ptal, jestli nejede moc pozdě, když už je jedenáct, a já odvětila, že ne, že jsem uprostřed práce, nevyznělo to zrovna tak, jakože se živím rukama. Tedy vyznělo to, že se živím rukama a ještě jinýma částma těla, ale v úplně jiných polohách, než zrovna tvořím. Tedy – bylo mi potěšením být chvíli Samathou, ale zase se vracím k Mirandě. Tedy žeru dorty přímo z koše a práce je na prvním místě. Oh yeah!

Taky věřím, že pro nás tramvaje mají poselství. Ta, co teď projela kolem, měla nápis: Neposrat se!

___________________________

Co jsem ukradla online a mohlo by se vám hodit:

Always be strong enough to let go, and be wise enough to wait for what you deserve.

„Nejhorší je, když někdo odejde a nenaplní potenciál svojí duše.“