• Co se mi líbilo,  Inspirace,  Móda

    Agatha Ruiz de la Prada

    (FF) Dneska jsem byla na setkání se španělskou návrhářkou Agathou Ruiz de la Prada . Navrhuje krásné, veselé, barevné oblečení, věci do domácnosti i třeba bezpečnostní dveře, srší španělským temperamentem a nadšeně vypráví o své práci, protože dělá tu nejzábavnější práci na světě. Všechny nás, v elegantním prostředí Dea Orh Gallery , přesvědčovala, ať alespoň na chvíli odložíme černou, šedou a béžovou a pustíme si do života barvy. Rozhlédla jsem se po ostatních novinářích a opravdu, všichni do jednoho jsme byli pošedlí nejen na oblečení, zatímco Agatha mezi námi zářila v modrém tričku s červenými puntíky, oranžové vílí sukni a neonově zelených punčochách. V té souvislosti mě znovu rozčílilo, že Bohyni její…

  • Co se mi líbilo

    Vyzkoušely jsme – Ondřej Havelka v Lucerně

    (Boh) „Tetá, co děláš v sobotu?“, ozvalo se do sluchátka. Hystericky jsem zalovila v paměti. „No, asi nic podstatného, řekla bych,“ odpovědla jsem Karolíně a už nebylo cesty zpět. „Mám lístky na Havelku do Lucerny a taky narozeniny. Půjdeš se mnou?“ „No tak jo, super!“ „Bomba. Takže si sežeň dobový kostým, po obědě tě vyzvednu. Pa pa pa!“ A bylo. Dobový kostým jsem nesehnala, ale slušných šatů mám plnou skříň a botiček jakbysmet. Původně jsem se domnívala, že Havelka hraje odpoledne, ale promakanost Karolinina plánu mi došla až cestou k vlásenkářce  Miládce (největší odbornici na vlasy), která nás doslova vyčesala do třicátých let. Ovšem zatímco Karolína v černých šatech, s kohoutí čelenkou, perličkovým náhrdelníkem a…

  • Co se nám honí hlavou

    Víkend podle Boh a FF

    (Boh) Nedá se říct, že bychom s Fatalkou byly duše mejdanů, ale společenské jistě jsme. Vzděláváme se, přijímáme pozvání na večírky a společenské akce a doma většinou jen spíme. Na to jsme si už zvykly. Ale co nás čeká tenhle víkend, tak to je opravdu něco. Zatímco Fatlaka bude už v pátek odpoledne pobíhat po Výstavišti a získávat nové informace na esoterických přednáškách, já budu vtloukat několika žákům, různých úrovní a na různých místech v Praze základy anglické gramatiky, abych se pak v kvapíkovém tempu dostavila na zkoušku šatů k mé kamarádce Karolíně, šikovné to ženě. Nesmím se u Karolíny příliš zdržet (dávám si limit do půlnoci), protože ráno mám sraz s Fatalkou u Švandova…

  • Co se nám honí hlavou

    Dospělé ženy a my ostatní

    (FF) „Podívej na tu kabelku! Takhle se pozná dospělá žena!“ vykřikla Bohyně nadšeně, když nahlédla do kabelky své kamarádky, se kterou jsme byly na velikonoční snídani. I když normálně lidem do kabelek nekoukám, neodolala jsem. A opravdu! Ve Vuittonce bylo jen pár drobností, takže neztrácela tvar (mé kabelky většinou vypadají, jako že za pár minut prasknou a zasypou nás všechny hromadou divných věcí, které vás budou strašit ještě v noci – a to prosím včetně psaníček, což je děsivé. Že prý ženě stačí kreditka, klíče a mobil. Ale kdeže!). V kabelce dospělé ženy byl parfém, peněženka, mobil, klíče a možná diář. Hezké, úhledné, poskládané. V mé kabelce jsou také tyto…

  • Co se nám honí hlavou

    Dneska naposledy

    (Boh) Má kolegyně, Vítězka v boji, má výbornou hlášku, kterou pronese pokaždé, když po obědě míjíme vietnamský koloniál: „Myslím, že si koupím Rumbu. Dneska naposledy.“ Vždycky mě to moc pobaví a nechám se strhnout. Rumbu nejím, ale občas si koupím nějakou sladkost, protože přeci můžu, vždyť je to dneska naposledy. Tenhle malý nešvar dokonale dokresluje mou touhu po dokonalosti, které nejsem schopna dostát. Například večer si v posteli říkám, jak jsem skvělá, že jdu dřív spát a že tentokrát budu v práci už na 7,30 ráno, abych si nějaký ten čas napracovala a mohla odejít dřív a třeba se jít projít do Stromovky. Dokonce si před usnutím představuju, jak si po cestě kupuju…

  • Co jsem se naučila...,  v roce 2012

    Co jsem se naučila v březnu

    (FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…