(FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně.

Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ”

Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je mít na sobě roztrhaný džíny a dívat se na hvězdy nad lesem a jíst májku. Duše prostě občas potřebuje to a jindy zas ono.

Když nám Bůh, vesmír (doplňte si sami) něco bere, je to proto, aby nám mohl dát něco lepšího.

Jediným zdrojem moudrosti je zkušenost. A. Einstein

Každý má právo žít si sám podle sebe. Pokud nějakým zásadním způsobem neubližuje sobě nebo ostatním, nikomu do toho nic není. A to, jestli něčí rádoby láskyplné rady posloucháme nebo ne, je taky naše věc.

Když se fotí venku, je třeba se teple obléknout, ať je červenec nebo březen. Vždycky je zima a trvá to dlooouuuhooooo.

Naučila jsem se střílet. Jeden nikdy neví.

Taky jsem se naučila skákat přes zledovatělý potok, lézt na horu potmě a ve vánici, lézt z hory potmě a v ještě větší vánici, nebrečet (před muži), lyžovat, lyžovat po pár panákách a získat večeři, i když jsme v noci v zapadlém horském středisku a všechno je kolem zavřené.

Byl to poučný měsíc. Teď už přežiju všechno!