(FF) Jak snadné by bylo být pořád krásná a zdravá, kdybych žila u moře. Jsem z dovolené zpátky týden a jsem v šoku z toho, jak rychle jsem zabředla do svých nepěkných celoročních zvyků. Zatímco na dovolené to byl sen – vlasy jsem měla pořád hezké a zdravé, protože jsem je dva týdny nefénovala, nebyla jsem rozčílená, ani ve stresu, protože mým jediným problémem byla fronta na slaninu (ano, jedla jsem ke snídani slaninu, protožte byla nejlepší) a jediným dilematem rozhodnutí, zda si dát večer whisky nebo martini. Takže jsem díky absenci stresu přirozeně omezila alkohol, nikotin i kafe. Ke konci pobytu jsem di dávala kafe jedno nebo žádné! Tady…
-
-
Insomnia nights
(FF) Nespím. Už měsíc prostě nemůžu spát. Nějak se toho všeho hodně nahromadilo. A já se budím každou hodinu. Každou (!) hodinu se vzbudím, podívám se, kolik je a zase po různě dlouhé době usnu. Po měsíci tohoto režimu jsem jako zombie. Jsem unavená, ale funguju, jen všechno probíhá jako v nějakém snu nebo jiné realitě. Což přiznejem si, není vždycky špatné, že. Pořád jsem přemýšlela, čím to je a jak to vyřešit. Práci, vztah, peníze, bydlení, život. Na nic jsem nepřišla, protože nic tak zásadního a zvláštního se vlastně neděje. Jen je to všechno takové intenzivní a děje se toho moc. Takže jsem vyzkoušela meduňkový čaj, heřmánkový čaj, červené…
-
Co jsem se naučila v květnu
(FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…
-
Belgie a krize středního věku
(FF) I po více než dvaceti letech od revoluce koukám v cizině s otevřenou pusou a po návratu mám problém si zvyknout na českou realitu. A mentalitu. Je to klišé, ale je to tak. V Belgii bylo všechno rozkvetlé, krásné, čisté a upravené. Včetně lidí. Všichni, staří, mladí, tlustí, tencí tam sportují kolem jezer a ve volném čase jedí vafle a pralinky a posedávají na zahrádkách. Ulicemi jezdí na vinatge kolech, i starší lidé nosí pastelové barvy a kvalitní kabelky. Skoro všichni chovají psy a mají čistá auta. „Nedohnali jsme je a ani jen tak nedoženem. Oni se totiž nezastavili,“ říká Tatínek. Hlavní je, že se tam žije příjemně.…
-
Vše se děje tak jak má
(Boh) Říkám to neustále: „Bůh má smysl pro humor.“ Když něco nechci, něčeho se bojím, tak přesně to mi Vesmír sešle. Ale není to žádný drasťák. Podle jedné poučky na nás nakládá jen tolik, kolik uneseme. V patových situacích si to opakuji a rozhořčeně křičím k nebesům: „Ok. Pochopila jsem to! Mám se něco naučit. No, tak já to teda udělám! (A unesu).“ Já i Fatalka jsme velmi svobodomyslné osoby, které neuroticky lpí na své volnosti a možnosti kdykoliv utéct. Neustále s sebou vláčíme zadní vrátka, pro případ, že bychom je chtěly využít. Co na tom, že jsou těžká a neforemná, ve vztazích nám překážejí a většinou nás brzdí v tom, co opravdu…
-
Na špici
(Boh) Chodila jsem na věhlasné prestižní soukromé gymnázium. Bylo to tam fajn, ale nebyla jsem tam spokojená. Pořád mi něco chybělo. Hlavně čas na koníčky, na pohodu. Svůj klid jsem nalezla mezi obyčejnými spolužáky na obyčejném gymnáziu. Nemělo prestiž ani věhlas, ale díky rutině a poctivému rakouskouherskému způsobu výuky jsem se dostala na práva. Na vyhlášenou Univerzitu Karlovu v Praze. Kde jsem byla úspěšná (pokud nepočítám státnici z ústavního práva), ale kde jsem rozhodně nebyla klidná a spokojená. Šanci nejen dostudovat, ale také získat několik stipendií a grantů, potkat skvělé kamarády a něco se opravdu naučit jsem dostala až na nechvalně známé plzeňské právnické fakultě. Osobně je mi jedno, co si kdo říká,…