• ...v prosinci 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v prosinci

    (FF) Když něco nevíš, tak se zeptej. Potom už bývá většinou pozdě a člověk je zbytečně za pitomce. Nebo má problémy v práci. Nebo obojí. No já o té kalkulaci fakt nevěděla, paní řídící… Pokud máte pocit, že na vás lidé na ulici divně koukají, buď máte roztržené punčochy, zpíváte si moc nahlas nebo se jakoby nenápadně smějete veselé historce z prožitého dne. Nebo všechno najednou. Ale mně opravdu přišlo, že si ty vánoční písničky z Lásky nebeský nezpívám tak nahlas. I když po třech svářácích… A propo – tři svařáky na lačný žaludek zajistí veselý večer, ale lehce chmurnější ráno. Je lákavé pod vlivem vánoční nostalgie podlehnout šťourání se…

  • ...v listopadu 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v listopadu

    (FF) Všechno se jednou provalí. To, že máte blog, to, že chodíte na divná rande s ještě divnějšími muži i to, že jste předstírala, že něčemu rozumíte a přitom o tom víte asi tolik jako o českém varhanictví nebo Bunsenově kahanu. Když je nejhůř, pomůže Hříšňák, vaření, rtěnka a krásné oblečení. I ve chvíli, kdy všechno ostatní selže a zamotá se. Slova jsou jen slova a činy jsou činy. Člověk by měl sčítat požehnání, ne problémy. Žij ze své představivosti, ne ze své historie. Při podzimních depresích pomáhá světlo. Světlo z ledničky. Odpustit druhým je těžké. Odpustit chyby a špatné rozhodnutí sám sobě je ještě těžší. A úplně nejtěžší je…

  • ...v září 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v září

    (FF) Takzvaní bojovníci za pravdu nosí často pokrytecky ty nejbělejší košile. Nikdy není příliš pozdě, nikdy není příliš brzo, řekla perfektně upravená paní (babička) na zahrádce Colosea, kde jsme seděly s Bohyní, a zachrastila drahými náramky. Nenechat si do vztahu kecat. Všichni vědí, co je správné. Ale co je pro vás osobně nejlepší, víte jen vy sami. Takže vyslechněte druhé, ale zařiďte se podle svého (srdce a rozumu). Výjimka platí v případě, kdy někdo chodí s kriminálníkem, alkoholikem, zhýralým rockovým muzikantem nebo notorickým děvkařem. Pak jí (mu) kecejte do vztahu všichni. Jít na večeři s bývalým je průšvih. Jít tam po degustaci italských vín je velký průšvih. Asi jako detoxikace a…

  • ...v srpnu 2012

    Co jsem se naučila v srpnu

    (FF) Nikdy si do předsíně už znovu nedám bílý koberec. Ono to tu místnost hezky rozjasní, to jo, ale údržba je nejpříšernější věc na světě. Festivaly, outdoor, koupání v řece i spaní pod širákem je vlastně bezva. Stejně jako kavárny, kluby, teplá čistá postel a přítomnost kávovaru po ránu. Tak nevím. Buď jsem smířlivější se vším, co život přináší, nebo otupělejší. Neboj se být první. Hodně věcí se dá rozchodit. Doslova. Chci žít tak, abych mohla večer usínat s tím, že žiju dobrý život. Placebo funguje. V domnění, že se dopuju super šindelkou (přírodní energizer), jsem do sebe pěkných pár dní házela dvě fialové tobolky a s výskotem vybíhala do…

  • ...v červenci 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se (ještě) naučila v červenci

    (FF) “It was inevitable: the scent of bitter almonds always reminded him of the fate of unrequited love.” ― Gabriel Garcí­a Márquez Nebudu v noci jíst tatarák. Nebudu už nikdy jíst tatarák. Singl život je úžasný. Ale znamená i to, že když se vrátíte z cest, nikdo nečeká v příletové hale. Doma čekají jen uschlé kytky ve vázách, zvadlé v květináčích a zkažená zelenina v lednici. Taky studený sporák, zima a prázdná postel. Ale dá se to přežít. A druhý den už je líp. Mnohem líp. Na pilu tlačit netřeba. Frank Sinatra se dá poslouchat v každém ročním období. Nejnádhernější lidé, které známe, jsou ti, kteří znají porážku, znají utrpení,…

  • ...v červenci 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v červenci (zatím)

    (FF) Mysli srdcem. Láska není pro muže leitmotivem života, tak proto. Důležitější jsou po zralé úvaze i jiné věci jako rozum, pohodlí a zvyk. Proto jsou s ženami, i když by podle našeho názoru mohli mít lepší, chytřejší a sofistikovanější. Pro ženy je láska leitmotivem, tak proto. Proto na ni čekáme, dokola rozebíráme své vztahy a neúnavně hledáme to nejlepší. S opálenou kůží nejlépe funguje bílé oblečení a zlaté šperky. Když je na výběr mezi rybou v těstíčku, jatýrky a jehněčím, vždycky sáhni po jehněčím. A vydatně zalít místním pivem. Nikdy nemluv s plnými ústy. Žádné sdělení na světě není tak důležité, aby muselo být doprovázeno rozšmelcovanými bramborami nebo karotkou. Kromě „Pomoc, dusím se!“.…

  • ...v červnu 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v červnu

    (FF) Velice stručně: Naučila jsem se, že i když se dva lidé opravdu milují, nemusí spolu být a někdy spolu ani nejsou. Život není hollywoodský film (pro zasvěcené „barevná kravina“). Znám ve svém okolí dva případy. Dobře, se mnou tři. Prostě to tak je a my zatím nevíme proč. Jediné, co můžeme dělat, je to přijmout a doufat. Že to má smysl. Že je všechno tak, jak má být. Když se budu koupat, pak dlouho zevlovat v mokrých plavkách a pak budu do noci venku, nastydnu. Ať je mi 16 nebo 31. Mládí zas tolik nehřeje. (To mluvím o těch 16). Můžu být na Boha (vesmír, nekonečno, jakkoliv to chceme…

  • ...v květnu 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v květnu

    (FF) Moje nerozhodnost způsobuje, že o mém programu, směřování a mně samé ve finále rozhodují jiní. Musím si na to dávat pozor. Nejez mango před deštěm. Zalézají do něj paraziti z kůry stromů. Když kvetou akáty, berou úhoři. Koupala jsem se venku už čtvrtého května! A protože jsem z toho měla radost, ani jsem nedostala rýmu. Problémy většinou mají jednoduché řešení. Někdy stačí nechat to plavat, jindy zeptat se toho správného člověka. Naučila jsem se, že člověk může dělat opravdu, co chce – chovat pumu, malovat obrazy s použití sperma nebo se cpát měsíc jen chřestem. Ani jedno z toho vyzkoušet nehodlám, ale je dobré ze setkání se všemi těmi…

  • ...v dubnu 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v dubnu?

    (FF) V dubnu všude po Praze kvetou magnolie. Krásně se na ně dívá, krásně se pod nimi odpočívá a nejlepší je jít na ně do Vojanových sadů a pak na Kampu. Nepřijímat pozvání na večeři po sklence vína. Hlavně ne od sousedů v ulici. Každodenní cesta domů se pak mění v zákopovou válku, kdy nejsem schopna pánovi vysvětlit, že na večeři nepřijdu ani zítra, ani jindy. Nikdy. Třeba na to zapomene… Když budu říkat věci hned, zabráním chaosu. S tím souvisí, že už si všechno musím psát do diáře, protože jinak to zapomenu a diář si pořídit větší, protože je všeho nějak víc. Plánů, aktivit, přátel, emocí i cílů. Naučila…

  • ...v březnu 2012,  Co jsem se naučila...

    Co jsem se naučila v březnu

    (FF) Po mnoha a mnoha letech jsem stála na sjezdovce. A pochopila, že jak na sněhu, tak v životě se nesmím bát to pořádně rozjet. A když se to rozjede, nesmím se leknout. Však on mě někdo chytí. A že když nepadám, (ly)žiju pod své možnosti. O tom, jak se na sjezdovce nepočurat, vás už informovala Bohyně. Naučila jsem se krásný citát od Marilyn: “If you can’t handle me at my worst, then you sure as hell don’t deserve me at my best. ” Nechci se zahazovat s průměrností a středním proudem. Hedvábné ubrusy jsou krásné, stejně jako stříbrné příbory, vytříbená společnost a hovor o umění. A stejně krásné je…