(Boh) „Tetá, co děláš v sobotu?“, ozvalo se do sluchátka. Hystericky jsem zalovila v paměti. „No, asi nic podstatného, řekla bych,“ odpovědla jsem Karolíně a už nebylo cesty zpět. „Mám lístky na Havelku do Lucerny a taky narozeniny. Půjdeš se mnou?“ „No tak jo, super!“ „Bomba. Takže si sežeň dobový kostým, po obědě tě vyzvednu. Pa pa pa!“ A bylo.
Dobový kostým jsem nesehnala, ale slušných šatů mám plnou skříň a botiček jakbysmet. Původně jsem se domnívala, že Havelka hraje odpoledne, ale promakanost Karolinina plánu mi došla až cestou k vlásenkářce  Miládce (největší odbornici na vlasy), která nás doslova vyčesala do třicátých let. Ovšem zatímco Karolína v černých šatech, s kohoutí čelenkou, perličkovým náhrdelníkem a dokonalým make-upem vypadala jako vdova po továrníkovi, dáma s charakterem, která spořádaně čeká na transport, já spíš připomínala řezníkovu dceru, co se s jiskrou v oku těší na osvobozenecká vojska. Marně jsem přemýšlela, kde se za války neválčilo a dívky byly kypré, urostlé, najedené, veselé a…vyvinuté. A pak mi to došlo. V Honolulu. Jedině Honolulu. Musím přiznat, že díky Miládce a velkému kufříku s make-upem jsem se cítila dokonale. V tramvaji se chovala rozmařile a nonšelantně se ptala cestujících zda tento spoj míří do Lucerny, nicméně opravdový amok mě chytil až před vchodem, když se lidé jako my, okostýmovaní rozjaření šílenci, začali mísit s kolemjdoucími v jeansách a keckách.
Bylo to prostě krásné, svěží, dokonalé, mělo to styl a já se do všech zamilovala. Do mužů i do žen. Protože muži vypadali jako muži a ženy byly ženami. Především skupinky Angličanů, kteří přijeli jako speciální hosté, byli absolutně dokonalí. Jednoho pána jsem si chtěla vzít domů. (Měl nádherně vystříhané vlasy, široká ramena, ladné pohyby a… prostě celý byl nádherný.)
Trochu mi bylo líto, že se stále našlo spousta českých dívek a žen, které si řekly: „Proč být dámou z 30.let, když můžu vypadat jako šlapka,“ a oblékly si čelenky, krátké šaty a nevkusné punčocháče. Ale k mému (i jejich) překvapení nejvíce pozornosti stejně sklízely ženy v dlouhých šatech, dokonalých účesech a s květy ve vlasech. Ten večer bylo vyšpulené poprsí a vulgární minisukně totálně out. (Yes!)
   Stačilo sejít dvě poschodí a najednou jsem se ocitla v první a druhé republice, kde mi bylo báječně. Tak moc, že jsem si ještě v pondělí prozpěvovala Havelku a plula na svém swingovém obláčku. A za to Karolíně moc děkuju.

 (Vdova po továrníkovi a  její neteř z Honolulu. Vyfoceno 14.4. 2012 v Lucerně, Kateřinou Sailerovou a Bohyní)