(Boh) Listopad byl jako horská dráha se zastávkami u Santa Clause a samotného Lucifera. Dostala jsem vše, po čem jsem toužila, ale nic nebylo zadarmo. Někdy jsem se musela snažit míň a někdy víc. Občas jsem ztrácela víru v dobro, v samu sebe a někdy jsem naopak blahořečila mé „dolče vitě“. V listopadu jsem si vybojovala zimní bundu a nečekaně dostala novou postel. Urvala v mrazu a tmě co se dalo, ochutnala husičku a zamilovaně s Drahým tančila ploužáčky. Dostala jsem v práci přidáno a můj domácí mi konečně nainstaloval myčku. Na oplátku jsem dostala vyúčtování, které se mi moc nelíbilo, bylo narušeno mé soukromí i důvěra a aby toho nebylo málo, ucpaly se mi všechny odpady…
-
-
Pravidla jednání s teroristy
(Boh) Nic se neděje náhodou a určitě to nebyla náhoda, že jsem cestou do práce potkala mého profesora na mezinárodní bezpečnost. Chodila jsem na univerzitu v době, kdy Američané vtrhli do Iráku a tak se problém přístupu k teroristům, mezinárodní bezpečnost, právo odzbrojení a únosy civilistů staly hlavním tématem všech volných diskuzí. Myslím si, že ve své podstatě je princip boje s teroristy v Iráku dost podobný boji s teroristy v osobním životě. Tady jsou velká moudra, na která jsem si to ráno v tramvaji č. 8 vzpomněla: „Počítejte s tím, že se s teroristou nikdy nedohodnete. Je nestabilní, nedodržuje slovo a volně mění pravidla. Vždy ve svůj prospěch. Musíte být tvrdí, protože systém já ustoupím-ty ustoupíš, tady nefunguje.“…
-
Jako pára nad hrncem
(Boh) Má kamarádka (ano, další úžasný a talentovaný člověk) na svém blogu na i.Dnesu napsala krásnou věc: Láska je když…. …se chcete dotýkat milované osoby každým centimetrem svého těla. Láska je když… …chcete být celá uvnitř, jím obklopená, obsáhnout ho beze zbytku, prolnout se absolutně… …rozplynout se v něm jako bílá vločka prvního sněhu… Souhlasím s ní, je to krásné a nesdělitelné, okamžik, klidu a míru, který se Vám rozlije v duši a máte pocit, že Vás nic neohrozí, že jste sice roztáli, ale jste v bezpečí, uvnitř něho a jím obklopená. Pokud tenhle pocit vydrží léta nebo i celý život, je to to nejkrásnější, co vás mohlo potkat. Ovšem…
-
Hlavně vydržet! Vaši kámoši vás podrží!
(Boh) Už jsem to dlouho nezažila, pocit trémy, kterou člověk zažívá při zkouškách, divadelním vystoupení nebo prvním rande. Ne že bych byla tak sebevědomá, ale už mi taky není patnáct a mám svůj názor, zkušenosti a hlavně crew, která za mnou stojí. Nepřestává mě udivovat, jak se má banda neustále rozrůstá, nehledě na místo, kde se nacházím, období, kterým procházím a víru, kterou momentálně vyznávám. Prostě sbírám lidi. A oni pak sbírají mě… Když jsem začala s blogem, bylo to jako odškrtnout položku na seznamu „Co bych fakt chtěla“. S mladickou nerozvážností jsem se s Fatalkou vrhla do psaní příspěvků a ani si neuvědomila, že by mi to mohlo ovlivnit život. Ale mohlo.…
-
Co mě nadchlo – 4 oblíbené fotky
(Boh) Miluju fotky na kterých je pohyb. Zasněné pohledy, příběh, který momentka vypráví. Přemýšlím o tom, co všechno fotce předcházelo a co následovalo. Mám ráda rafinovanost a vše, co funguje z každého úhlu pohledu. Co má vtip a hloubku. Co mě na chvíli vtáhne do jiného světa. Prvoplánové, laciné a jednoduché věci bez nápadu mě nikdy neoslovovaly. Nevím, jestli se člověk s takovým postojem rodí nebo ho v to vychovají, ale nikdy mě nenapadlo, že je to můj charakterový rys. Upozornil mě na to můj Drahý o víkendu, když přátelům vysvětloval, že „než by si Bohyně koupila něco podřadného, tak to raději bude mrznout“. (Narážel tím na zimní bundu, kterou se mi po…
-
Co jsem se naučila v listopadu (zatím)
(FF) Že peníze pocit štěstí nepřinesou. Ale je fakt, jak říká Julia Roberts, že je mnohem lepší brečet v limuzíně než v ojeté škodovce. Že věta „Dám si teď na chvíli s randěním pauzu.“ způsobí pravý opak, záplavu pozvánek, stalkery a nečekané eskapády. Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Že vybrat si písničky na vlastní svatbu i pohřeb je svým způsobem morbidně uklidňující. A zodpovědné. A doufám, že předčasné. Že mám právo fňukat, být naštvaná a na nic nevěřit. Mám na to právo přesně jeden večer. Pak musím vstát a prostě jít. Že některé bolesti nespraví ani Dior. A že HM Versace není nic pro mě. Že mi nesmí záležet…
