(Boh) Miluju fotky na kterých je pohyb. Zasněné pohledy, příběh, který momentka vypráví. Přemýšlím o tom, co všechno fotce předcházelo a co následovalo. Mám ráda rafinovanost a vše, co funguje z každého úhlu pohledu. Co má vtip a hloubku. Co mě na chvíli vtáhne do jiného světa. Prvoplánové, laciné a jednoduché věci bez nápadu mě nikdy neoslovovaly. Nevím, jestli se člověk s takovým postojem rodí nebo ho v to vychovají, ale nikdy mě nenapadlo, že je to můj charakterový rys. Upozornil mě na to můj Drahý o víkendu, když přátelům vysvětloval, že „než by si Bohyně koupila něco podřadného, tak to raději bude mrznout“. (Narážel tím na zimní bundu, kterou se mi po dlouhé době a neúspěšném hledání, podařilo ulovit.). Upřímně, takový postoj je někdy pořádná dřina, ale jsem už dost stará na to, abych si myslela, že se uchlácholím něčím, co není „ono“, takže vždy vytrvám. Odměnou je mi pocit vnitřního uspokojení.
Zde jsou čtyři fotky, které mě oslovily, inspirovaly, přenesly někam jinam a hlavně vnitřně uspokojily.  Chvíle po Zlatém glóbu mé oblíbené herečky, shánění taxíka v dešti, které vypadá jako pořádná hádka, ale opak je pravdou, modelka a její syn a detail šatů od Oscara de la Renty. Příjemné pokoukání!

 

Mimochodem, jaká je Vaše oblíbená fotka? Podělte se o své inspirace a pošlete nám ji na weandthecity@email.cz