Ne že bych Tinder nějak dramaticky postrádala. Kdyby ho nezmiňovali lidé kolem, tak bych na něj ani nemyslela. Ale teď jsem si řekla, že když potřebujeme obsah na blog Dvě Třicítky a náš nejslavnější článek je pořád Jindřin deset let starý článek Grupáč na Tinderu, tak se teda milostivě podívám, co se za těch pět let na seznamování na Tinderu změnilo. A slovo „milostivě“ je na místě (ne kvůli milostné zápletce), ale protože mě muži oslovují „milostivá“. Jak vidíme, začíná to tedy slibně.

Spoiler: muži držící rybu zůstali.

1. Ano, pořád jsou tam muži s rybou.

Nevím, proč jsem čekala, že se tahle položka v kategorii „muži držící něco v ruce“ za těch pět let inovuje. Možná jsem myslela, že budou mít třeba macha latté. Pokud jsem chtěla inovace, muži držící něco v ruce chtěli asi do mých zpráv, což naštěstí neprošlo.

Ryba to nebyla.

2. Velmi rychle tam dojdou hezcí muži a nastoupí hnusáci.

Nevím, jestli je to algoritmem, mým věkem, nebo jsem během prvních dvou dnů v Tinderu vyčerpala celý pražský zásobník pohledných mužů.

Každopádně instantní reakce: „Hmm, zajímavé.“

První dvě hodiny: „Aha.“

Druhý den: „Tak nic.“

3. Proč tam jsou AI profily?

A hlavně: proč jsou tak snadno poznat? Muž vypadá jako muž, ale zároveň trochu jako muž, kterého by navrhla umělá inteligence poté, co dostala zadání „sexy čtyřicátník, ale aby působil dostupně“. Dokonale bílé zuby, dokonale nedokonalé strniště, dokonale náhodná košile. Chybí už jen nápis generated with love.

4. Je to trochu jako sraz střední školy.

„Jeee, ahoj, ty jsi tu furt? Celých pět let? A jak se má dcerka?“

„No ale tebe jsem tady nečekala!“

Seznamka Tinder po pěti letech není seznamka. Je to sraz střední školy různých ročníků, jen všichni vypadají o pět let starší (v tom lepším případě) a všichni tvrdí, že milují cestování.

5. Nevím, co je záložka Double date, a trochu mě děsí.

Takže ji otevírat nebudu.

6. Tinder se změnil.

Je tam mnohem víc bezpečnosti, pravidel a korektnosti než v době, kdy jsme tam před deseti lety s Jindrou lezly. Tehdy to bylo dost Divoký západ. Dneska má Tinder pocit, že vás chce hlavně ochránit před vámi samotnými.

7. Muži chtějí překvapivě sex.

Pořád. Člověk by čekal, že se za těch let společnost někam posune. Neposunula. Nebo se možná posunula. Jen ne tímhle směrem.

8. Hodně lidí „maká jako šroub“ a „žije ve společnosti život“.

Tedy alespoň podle profilu: kariéra, projekty, networking, cestování, sport, wellness, gastronomie, kultura, přátelé, pes… Nevím, kdy ti lidé spí. A taky se ptají „jak se dneska máš?“ Ach, chlapci, kdybych vám napsala, jak se DOOPRAVDY mám, tak z toho deset let neusnete. Nic proti téhle otázce s blízkými lidmi, kde už existuje nějaká nadstavba, ale co mám psát Danielovi, který skotačí nad mou fotkou? Nebo spíš nad fotkou někoho mladšího a přitom píše mně? Nechceš vědět, jak se mám, nechceš.

9. Jako žena nemusíte vůbec nic.

Naházela jsem tam nějaké fotky, co mi přišly pod ruku, povinně napsala první, co mě napadlo, a ciao. Ztrácet čas cizelováním profilu fakt nemusíme.

Muži by nesouhlasili.

10. Jak se říká: „Jen krátká návštěva potěší.“

Což u křehké inteligentní ženy versus Tinder platí dvojnásob.

Takže jsem si to prohlédla, zjistila, že ryby jsou stále na svém místě, a mířím zpět into the wild.

A jaké jsou vaše zkušenosti s Tinderem nebo seznamováním?

Jana

Dovětek: Teď už vlastně svým způsobem chápu tu touhu po externí validaci, rychlých emocích, dopaminu a jakoby online blízkosti. Chápu ji. Jen ji nepotřebuju, protože si to umím dát sama i jinak.

V pětačtyřiceti už nehledám zachránce. Zachránit se umím sama. Hledám spíš někoho, s kým bude život zábavnější, lehčí a hezčí než bez něj. Což je možná na Tinderu překvapivě vysoký požadavek.

Asi jen občas potřebuju někoho, kdo mi řekne, že to bude dobrý, a obejme mě. A nebude to kamarádka, což píšu s veškerou láskou, kterou ke kamarádkám mám.

„Asi bych si jen potřebovala chvíli vydechnout ve světě, kdy nikdy nejsme sami, a přitom vlastně jo.“

Takže když jsem tu zdánlivě nekonečnou nabídku Tinderu projížděla v bezesné noci (jo, já vím, že mám meditovat, čuchat levanduli a pak bych usnula), napadlo mě, jestli se radši nebudu držet toho mého Láska si mě najde sama. Anebo jestli ji mám aktivně hledat.

A taky jestli vůbec ve svém životě potřebuju muže. Protože pokud mi zatím muži přinášeli hlavně chaos a občas i snížení životního standardu, je to docela legitimní otázka.

Takže – kašlu na to.

Láska si mě najde sama.

PS: Tenhle článek by vznikl rychleji, kdyby mi pořád nepsali muži z Tinderu s otázkou, kdy budeme prcat. Nikdy, tvl. Strejcu, sbal si svoje fidlátka a zapomeň, že jsi někdy viděl moji fotku.