(Boh) Stala se mi zajímavá souslednost. Životní události mě v jednen okamžik dokopaly v úklidu duše i svého obydlí. Oboje mělo za následek velmi příjemný pocit. Najednou se v mém životě udělal prostor na něco, co jsem měla vždycky ráda, ale vlivem svého životního stylu jsem to všechno nějak vytěsnala. Začala jsem zase cvičit (k tomu se dostaneme někdy jindy), čili jsem tělu dodala ten správný stimul a znovu jsem objevila své oblíbené autory, takže ani duše a intelekt nezahálí. A stačilo jen vyházet nepotřebnou veteš, utřít prach a srovnat si priority. Zde je báseň od Gregoryho Corsa, která se mi poté, co jsem sešroubovala postel, utřela prach a odnesla tuny papírů na recyklaci, najednou vybavila. Hezkou neděli všem, kteří právě provádí emocionální úklid a zbavují se všeho, co je tíží!

VŠECHNO HARAMPÁDÍ…SKORO (Gregory Corso-na obrázku)
Vyběhl jsem šest pater do schodů
do svého zařízeného pokoje,
otevřel okno
a začal vyhazovat
věci, které jsou v životě nejdůležitější.

Nejdřív šla Pravda, řičela jako práskač:
„Nech toho! Všechny ty hnusárny na tebe prozradím!“
„Klidně!“ Nemám co skrejvat…VEN!“
Pak šel Bůh, mračil se a užasle kňoural:
„To není moje chyba! Já nejsem toho příčinou!“
„VEN!“
Pak Láska, špitající sliby:
„Nikdy nebudeš impotentní! Všechny holky z obálek Vogue, ty všechny budou tvoje!“
Vystrčil jsem její tlustou prdel a řval:
„Vždycky je z tebe jen kocovina!“
Chytil jsem Víru Naději Milost,
všechny tři zaklesnuté do sebe:
„Bez nás jistojistě zahyneš!“
„Z vás se tak akorát zblázním! Sbohem!“

Pak Krásu…ach, Krásu – když jsem ji vedl k oknu,
řekl jsem jí: „Tebe jsem v životě nejvíc miloval,
…ale ty seš zabiják; Krása zabíjí!“
Vlastně jsem ji ani nechtěl vyhodit,
a tak jsem hned seběhl dolů,
abych ji chytil právě včas,
„Tys mě zachránil!“ plakala.
Postavil jsem ji na zem a řekl jí:
„No tak běž!“