(FF) Na prahu druhého lockdownu jistě prahnete po troše mých vtipných, milých, povzbudivých, vřelých slov, protože o tom, že jsme všichni neschopní lůzři, jsme za poslední dny slyšeli až moc často. Zatímco tiše sním o hřejivém krbu, po sklence červeného, psíkovi a muži, se kterým se budeme procházet podzimní přírodou zabalení ve vzájemné lásce (wtf?) a huňatých svetrech, v pražské realitě mi dochází, že druhá karanténa možná nebude taková legrace jako ta první (říkala jsem, že vám napíšu povzbudivá slova? možná jsem trochu lhala).

Randění v tomto divném nečase ale legrace samozřejmě je: opět to spočívá v odhadování vzhledu mužů shromážděných u obědového výdejního okénka, jejichž sexuální přitažlivost pro mě končí ve chvíli, kdy mi seberou poslední dukátové buchtičky (jo, samozřejmě držím dietu, ta porce byla pro kamarádku). Další místo, kde se teď můžu seznámit, je MHD. A šance tu jsou: v poloprázdné tramvaji, kde fakt nebyl spěch a shon, se mě nějaký muž středního věku pokusil sbalit mazlivým: „Tak lez, ty píčo,“, což ve mně vyvolalo pocit, že se má v otázkách romantiky ještě co učit. A Tinder, kam jsem se poněkud zahanbeně během dlouhých podzimních večerů přihlásila? Ta propadená seznamka mě zpočátku nalákala na dvacet ňuňu topmodelů kolem třicítky, z nichž mě zpátky nelajkoval žádný, a pak začal obvyklý jarmark marnosti. Jo, já vím, že tam dál jsou i super muži, ale já už nemám nervy ani chuť se v tom hrabat. V chytrých časopisech sice psali, že se teď začneme zase párovat, protože nikdo nechce umřít sám doma u porna, ale popravdě – znám horší druhy smrti.

Jenže tohle všechno už jsme zažili. Takže co je teď podle mě jiné?

Tehdy na jaře byla epidemie neznámá, všichni jsme se trochu báli, ale začínalo jaro, a já si po pár městských eskapádách s klidem odjela na venkov, ze kterého jsem se vrátila v podstatě včera. V půlce října tak čelím bytu, kterému se nikdo půl roku nevěnoval, a tváří v tvář problémům, které se tu samovolně nakupily (jako nefungující topení, rozbitý kávovar, auto na letních gumách, rozbitý počítač, který je jaksi pro moji práci esenciální), a už se mi vyhlídky na lockdown nezdají tak veselé. Taky mi došly coly, fazole a těstoviny. A ani Hamáček v červeném mi pojednou nepřipadá tak sexy! Ale to nevadí, jestli mě léto něco naučilo, tak to, že je mi samotné lépe, a jsem mnohem schopnější, než když se na někoho spoléhám. Jenže o ničem z toho nemám dovoleno psát, takže počkám, až se hrany románků z léta s kovboji trochu obrousí.

Ale neflákala jsem se, také jsme stihly s Bohyní něco málo nafotit s naší oblíbenou a supertalentovanou Aničkou (@ceranna_photography). Prý pro vás píše článek (haha haha). Jindra, ne Anička. I když… Anička má super zážitky, ze kterých jsme se při focení málem počuraly smíchy (a my zkušené víme, co ve skutečnosti znamená to slůvko „málem“). Taky se ukázalo, že ti životem protřelejší si během letní pauzy na život našli někoho, s kým stráví druhý lockdown. No nejsem já blbá? A proc jste mi to jako neřekli?!

Takže pokud někoho na lockdown máte, tak si to užijte a gratuluju vám a přeju vám to (echmmm), a pokud jste singl jako já, pojďme si poradit, jak a kde se s někým seznámit, aby to bylo bezpečné, legální a zdravotně nezávadné. Nějaké tipy (kromě seznámení na korona testu)?

Což mi připomíná zážitky z posledních dnů a můj malý soukromý výzkum: v černé roušce mě balí mnohem víc chlapů než v jakékoliv jiné! O dvacet let mladší pán v elektru mi chtěl asistovat při vybírání závitu žárovky, pán v kabelkárně mě rovnou nazval ženou snů každého muže, takže jsem srdnat utekla při ověřování mého telefonu (útk je, jak víme, můj nejrafinovanější druh flertu) a taky se s podzimním počasím objevilo i dost kominíků, tak jsem si na ně sahala pro štěstí, dokud mi někdo neporadil, že mám sahat na svůj knoflík. No bóže! Už tedy vím, kam sahat, došla jsem si k zubaři, zaregistrovala jsem se do knihovny a teď se děj vůle boží. Ať se bude dít cokoliv, zase bude jaro. Musí.

PS: Každý sen si říkám, že dokud cítím Chanel, všechno je ok. To si asi nechám napsat na náhrobek. Slyšíš, Bohyně? (koronu máš teď ty, ale vzhledem k mému lifestylu mě to asi celkově sejme první, tak na to dohlédni! nazdar).