(Boh) Když se s někým rozejdete, přijde takové zvláštní období. Musíte se v jedné chvíli vyrovnat s tím, že vám to opět nevyšlo (ať už byly důvody jakékoliv) a rovnou se začít těšit na to další, co na vás někde čeká. Malá schizofrenie, která je ovšem zapotřebí. Když se totiž nebudete těšit a hlavně věřit, nikdo nepřijde. Jedině snad masochista, který by s vámi chtěl procházet porozchodovým martýriem a děsivým výkyvem nevyrovnaných nálad a hloupých excesů. Nové věci přicházejí jen když jsme opravdu připraveni, když opustíme to staré a vytvoříme místo novému. Dokud se totiž toho starého nepovedeného nevzdáme, nemáme šanci na úspěch, protože to nové, nepoznané, lehké jako jarní vánek zbytečně zatěžkáváme problémy…
-
-
Šlechtičny a pradleny
(FF) Je neuvěřitelné, kolik věcí v životě závisí na tom, jestli si správně vyberete prostředí, ve kterém působíte. Ať už se jedná o práci, vztahy nebo bydlení. V jednom prostředí bude váš aristokratický půvab a vychování k smíchu a slušnost bude pokládána za slabost, v jiném prostředí vás právě tyhle vlastnosti vystřelí vzhůru. Proto je důležité pohybovat se ve SVÉM prostředí. Pokud tančíte tango, neproducírujte se v Ein Kessel Buntes. Je to ztráta času. Všichni se chceme dostat výš a mít se líp. Pokud tvrdíme, že ne, jen si to neumíme přiznat. Nebo se za to stydíme. Je to jako v pohádce. Princezna chtěla být pradlenkou, pradlenka chtěla být…
-
Potřebujeme definice?
(FF) „Když se něco přesně nedefinuje, nastávají problémy. Všechno je třeba pojmenovat.“ „A když se to neudělá?“ „Vzniká prostor pro chaos.“ „Nebo pro magii.“ Má život přesně ohraničené linie jako kubistický obraz? Nebo se prolíná bez omezení jako impresionistické plátno? Sebereme věcem jejich kouzlo, když je pojmenujeme? Nebo jen zabráníme chaosu? Já osobně jsem pro chaos. Nic není určeno, a PROTO SE MŮŽE STÁT COKOLIV. Protože jen z chaosu se rodí hvězdy. A hvězdy, anděle a impresionisty mám moc ráda.
-
Co jsem se naučila v prosinci (zatím)
(FF) Prosinec je krásný a nesmírně náročný. A poučný. A rozhodující. Je čas se rozhodnout, co s sebou vléct dál a co nechat jít. Věci, vztahy, činnosti, cokoliv. Kritérium je jednoduché – přináší mi to radost? Teprve když uděláme něco, co jsme nikdy neudělali, můžeme dostat něco, co jsme nikdy neměli. Tichá voda břehy mele. A ty břehy se jednou utrhnou. Věci nemusí být dokonalé, aby byly krásné. Nakupování je taky sport. I po druhé v noci se mohou stát dobré věci. Stejně jako ve dvě odpoledne. Že když jste s těmi důležitými lidmi, čas přestane existovat. Následky téhle zvláštní časové smyčky se sice druhý den projeví, ale… Že když…
-
Facka nebo pohlazení?
(FF) Někdy od života čekáme facku a přijde pohlazení. A někdy je to přesně naopak. Většinou, když se to nejmíň hodí. Ve chvíli, kdy jsem nejvíc potřebovala něhu, přišla další facka: „V podstatě si za to můžeš sama, protože se dost nesnažíš, a proto tvůj život vypadá tak, jak vypadá.“ Když jsem se vzpamatovala ze vší té zloby, vzteku, sebelítosti a zklamání, uvědomila jsem si, že je to pravda. Že se spokojuji s dobrým, když bych si zasloužila to lepší. Protože to flákám, protože se nesnažím. Protože jsem se nechala ukolébat tím, že se mám dobře a jsem zhruba tam, kde jsem před lety chtěla být. Jenže už jsem zapomněla,…
-
Hlavně se nepočůrat na sjezdovce
(Boh) Všichni si myslí, že mít vysokou školu je něco převratného, cejch v podobě titulu, který v životě něco znamená. Já osobně si myslím, že nejde o ten titul, ale o fakt, že den co den docházíte na místo, kde je obrovská koncentrace chytrých vzdělaných lidí, špiček v oboru, kteří vás chtějí něco naučit. Každý den k vám plují životní moudra všemi cestami a je jen na vás, jestli jich využijete nebo je necháte zase plynout dál.
