(FF) Život je krátký. Věci, večírky, nákupy ani noci už nejsou tak bezstarostné. Je nám přes třicet. Musíme se rozhodovat, jestli mít nebo nemít děti. A jestli ano, tak s kým. A kdy. A jestli ne, tak zda dokážeme vyplnit svůj život něčím smysluplným, abychom neumřeli jako osamělí starci a stařenky s půlkou obličeje ukousanou od kočky poté, co nás po 14 dnech začne někdo postrádat. Nejspíš pošťačka. A jakoby nestačila naše vlastní zásadní rozhodování, servíruje nám život po třicítce i řadu dalších překvapení. Nečekané nemoci rodičů, nehody všeho druhu, vyšetření, nemocnice. Vstáváme v noci, lijeme do sebe litry kafe, modlíme se a zachraňujeme. Podporujeme se. Někdy to dopadne dobře,…
-
-
Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?
(Boh) Mé kamarádce nedávno její přítel položil vcelku jednoduchou otázku: „Kdybys mohla dělat cokoliv, co by to bylo?“ S naivním úsměvem na ní zíral a očekával, že řekne, že by chtěla řídit MoMa (Museum of Modern Art) v New Yorku nebo se stát programovou ředitelkou milánské La Scaly. Jenže ona se zamyslela, nadechla a s absolutně vážnou tváří prohlásila: „Chtěla bych se stát ptákem a uletět někam hodně daleko. Být volná a cítit lehkost.“ Dál už v rozhovoru nepokračovali. A za pár týdnů se rozešli. Ona věděla o jeho nevěře s dívkou, které jsme pracovně říkaly čivava, (protože prostě čivavou byla). Nenáročná, roztomilá a přenášení z místa na místo hodná. Ještě než si má kamarádka odstěhovala…
-
Pro všechny (krávy), které nedostaly kytku na Valentýna
Zřejmě ani nemá smysl tento počin komentovat, nicméně zde je malý úryveček z dílny Barbory Polákové…“Nedals mi kytku na Valentýna, sýru mám po krk, už je mi malá mikííína, ty se někde couráš, ani jedna zpráva, úplně mě bouráš, bože já jsem krááááááááva.“ (hihihi) Snad jste si svátek zamilovaných užili tak, jako my! Veselého Valentýna všem! [youtube=http://www.youtube.com/watch?v=W1xrXpzYJDw]
-
Apartmá v hotelu Ritz
(Boh) Můj život se vyznačuje dlouhými a vleklými průběhy. Nejsem si jistá, jestli je to způsobeno mou povahou nebo naopak se má povaha přizpůsobila mému životnímu osudu, ale tak nějak je to o heslu „co se vleče, neuteče“. Ovšem ve spojení s „nejdřív nic a potom ric“. Co je to ten ric netuším, ale pokud bych ric změnila na Ritz tak by to bylo celkem trefné. Většinou se za něčím ženu, no spíše za něčím plazím, a dlouho se nic neděje. Nejsem rychlokvaška a potrpím si na poznání věcí do hloubky, ale rozhodně mě nebaví stát na jednom místě s pocitem, že ztrácím čas a kde nic, tu nic. A tak se…
-
Co jsem se naučila v lednu
(FF) Naučila jsem se základní kroky salsy, merenque a bachaty. Pochopila jsem, že nejde o to, s kým chceš strávit páteční večer, ale celou sobotu. Někdy to nejkrásnější a nejcennější, co můžete druhému dát, je naděje. Občas život připomíná fashion weeky. Spát musíte každou volnou chvilku, protože nevíte, kdy na to zase bude čas. Snídat kubánský rum není nejlepší nápad. Ani když venku mrzne a člověk má pocit, že je odvážný polárník na severním pólu. Můžeme dělat cokoliv, pokud si to dokážeme zdůvodnit. Tohle tvrdí Bohyně a můj tatínek, já si k tomuto přesvědčení zatím hledám cestu. Umím připravit domácí tatarskou omáčku, pečeného candáta s tymiánem a kapary, bramborové nočky…
-
Itálie vs. Česko (1:0)
(Boh) Dnes jsem se vrátila z Itálie, kde jsem před lety nechala půlku své duše a srdce. Jakmile jsem tam přijela, došlo mi, co mi v životě opravdu chybí. Slunce, zbožím narvané obchody, kamarádi, vřelost, hluk, drzost a elitářství. Jsem zpět jeden den a ještě nevím, jestli jsem část svého srdce a duše zase nechala v Miláně nebo jestli jsem je tentokrát zabalila do svého obrovského kufru, ale zatím je mi moc dobře. I přes tu ukrutnou zimu. Zpívám si nové písničky, na které mě upozornili kamarádi, mám nové oblečení, žvatlám anglicko-italsko-česky a je mi super. Trochu se bojím, že tenhle stav je jen takové residuum a nechat své srdce i duši v Itálii…