(Boh) Mám zajímavý život, plný báječných a zábavných historek. Ve své podstatě jsem nekonfliktní člověk, co má spoustu přátel a kam přijde, tam je oblíbený. Možná právě díky příhodám, které k obveselení všech a s upřímností sobě vlastní vypráví. Jak by řekl Drahý: “Ty máš všechno s příběhem.“ Zažívám veselé či méně veselé eskapády, nepostrádám ve svém životě drama a dříve či později mě potkává šťastný konec. I když v něj už často nedoufám. Jeden příklad za všechny: Spolubydlení. Momentálně bydlím s Francouzem, který nechává celý den okna i balkónové dveře dokořán, aby si pak večer pokoj vytopil na třicet stupňů. Chápu, je to malý zavalitý Bretonec, co je na chladné počasí zvyklý. Jak to…
-
-
1000 věcí, co nám dělá radost
Minulý týden proběhlo vyhlášení Křišťálové Lupy a k našemu překvapení a lehkému zklamání, vyhrál blog 1000 věcí, co mě serou. Naše oblíbené Módní peklo bylo druhé a Šťastný blog, pro který jsme hlasovaly až pátý. Osobně si myslím, že by si cenu zasloužila Ada z Módního pekla za veškerou energii, erudovanost a ostrovtip, se kterým příspěvky píše. Díky nim by se totiž mohl snížit počet nevkusně oblečených dívek, co stále nepochopily, že LACINĚ opravdu neznamená SEXY. Konečně by v naší zemi zavládla elegance a styl a nepůsobili bychom jako velmoc lehkých slečen. Nevadí. Příští rok to určitě vyjde. Fakt, že vyhrál blog 1000 věcí, co mě serou potvrzuje, že máme smysl pro humor,…
-
Fashion odyssey
(FF) Minulý týden jsem zasvětila shánění dokonalých šatů na večírek. Díkybohu za každé období, kdy podobné starosti jsou nejpalčivějším problémem mého života. A také to vysvětluje minimum příspěvků na blogu. Takže jsem sháněla šaty. Co na tom, že by můj současný arzenál společenských šatů vystačil na oblečení celé třídy rozjuchaných středoškolaček na ples, prostě jsem chtěla nové šaty. Ty, co nemají historii. Ty, ve kterých můžu zažít nové příběhy. Ty, u kterých si za pár let vzpomenu: „Jéé, tohle jsme měla na sobě, když…“ Pobíhala jsem mezi obchody, tisíckrát se svlékala v kabince, hrozila se své celulitidy a vrásek, zkoumala cenovky a představovala si, jak přijdu a všichni oněmí úžasem. Mno.…
-
Ach, ty vánoční večírky
(FF) Zbožňuju vánoční večírky. Mám ráda tradice, atmosféru těšení se a lehkou dekadenci okamžiku, kdy se v podstatě neznámí lidé, omezení doteď jen na komunikaci o filtru v kávovaru, opijou a říkají si do očí (h)různé pravdy. Kromě toho – není nad trochu vynucené konverzace v nepohodlných botách a těsných šatech pod dohledem šéfů. Většinou se sice na vánoční party umažu od čokoládové fontány, rozbiju pár lesklých ozdob a po půlnoci se lehce ovíněná líbám s údržbářem, ale stejně. Stejně pokaždé přicupitám nastrojená, nalíčená a kromě push-upky vyzbrojená i nadějí, že tentokrát to bude jinak. Že se budu ladně vznášet sálem, protože jsem během roku opravdu chodila na hodiny tance.…
-
Co jsem se naučila v listopadu (zatím)
(FF) Že peníze pocit štěstí nepřinesou. Ale je fakt, jak říká Julia Roberts, že je mnohem lepší brečet v limuzíně než v ojeté škodovce. Že věta „Dám si teď na chvíli s randěním pauzu.“ způsobí pravý opak, záplavu pozvánek, stalkery a nečekané eskapády. Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Že vybrat si písničky na vlastní svatbu i pohřeb je svým způsobem morbidně uklidňující. A zodpovědné. A doufám, že předčasné. Že mám právo fňukat, být naštvaná a na nic nevěřit. Mám na to právo přesně jeden večer. Pak musím vstát a prostě jít. Že některé bolesti nespraví ani Dior. A že HM Versace není nic pro mě. Že mi nesmí záležet…
-
Disco v Plzni
(Boh) Moc se mi líbilo disco pro -desátileté v Plzni. Původně jsem si myslela, že jdu do klasického klubu. Patřičně jsem se naladila, vyzkoušela si podle MTV několik lascivních póz a vytvořila pořádného Jokera na obličeji. Nebo jak by moje bábí řekla: „Jak Sixtinská kaple.“ Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsme dorazily do podzemí hotelu Continental. Stačilo sejít pár schodů a ocitli jsme se na diskotéce z let minulých. Trochu mě to zaskočilo, staří lidé, hudba ze sedmdesátých let, stolečky, obsluha, DJ co uvádí songy… Ovšem po chvíli aklimatizování mě to začalo nesmírně bavit. Bylo totiž jedno, kolik mi je, jak vypadám a jak tančím. Mezi bloky písniček byly přestávky a…
