(Boh) Vyrostla jsem ve velmi různorodé rodině. Všude je něco, ale u nás bylo všechno. A tak jsem měla možnost poznat kdeco a seznámit se s kdečím. Věřím, že není podstatné, kdo vás vychovává, ale jestli se vám věnuje. To je podle mě nejdůležitější. Láska, péče, naslouchání a sdílení. Tak jako v každém vztahu. A já toho sdílení i naslouchání měla hodně. Až si přečtete top ten hlášek z mojí rodiny, seznáte, že se není čemu divit. Kéž by to četla moje velmi upnutá třídní, která i přes svou profesionalitu absolutně nedávala mojí odlišnost a neustále se mě snažila narvat do nějaké škatulky. Jakékoliv…

„Dobrá stáj se nedá koupit,“ říkávala prababička v kovbojském širáku s pěti služkama – služky širák nenosily, ty pro prababičku jen pracovaly… K té stáji ovšem s nadějí v hlase neopomněla dodat: „Pokud se ale v dobré posteli nenarodíš, měla by ses do ní alespoň umět položit.“ Zemřela, když mi bylo devět. Jí 93. Doteď na ni vzpomínám.

„A tu máš čerte krumpáč…“ Něco ve stylu – no, podívejme se… Říkají to u nás všichni.

„Bohyňko, tohle nemáš zapotřebí.“ Stěžejní věta babičky T. Kdybych se tím občas víc řídila, babi…

„Izák Goldflam. Dělník.“ Nejoblíbenější vtip babičky Z., která mi dává neuvěřitelné rady i ohledně mužů: „Až tam přijdeš, pořádně se rozhlídni, jestli tam není někdo ucházející, ale zase se nerozhlížej moc, abys nevypadala zoufale.“ Jasný babi!

Další část by měla být cenzurovaná, ale nepředpokládám, že by si malé děti četly náš blog… takže jdeme na to: „K*ndou proti vodě, utáhneš tři lodě.“ Heslo mého otce. Vhodné na případ Nagyové. Řekla bych…

Taky občas rád dodává, že: „P*ča není houska, toho se nepřejíš… „ a v neposlední řadě se rád velmi hlasitě ptá, „jestli si slečna odložila prsa v šatně“. (Ano, je to nekorektní. Je. Naštěstí mám pětky…)

„Jdi a cestou zhubni“ je v porovnání s tím předešlým slabý odvar. Ale v období dospívání se mě to hodně dotýkalo. Samozřejmě, že to pronášel otec.

„Prdeli a srdci neporučíš.“ A tohle zase pronášel jeho otec…děda oficír. Velký štramák.

Taky jsem se jednou doslechla, že „Ženská bez prdele je jako sobota bez neděle,“ ale kdo mi to říkal, to si už nepamatuju. Spíš se u nás opakuje to, že „Velká prdel je základ dobrýho manželství.“ A to si pořád opakuju. To, a o těch lodích a vodě :-)

Nicméně, když už jsme u těch prdelí, tak se taky u nás říká: „Čumí jako půlprdele za plotem.“ Jako dítě jsem přemýšlela, jak ta půlprdel asi za tím plotem vypadá…

Pokud pomineme vulgarizmy, které vždy potěší, zde je můj osobní hřeb večera: „Každý zboží najde svýho kupce,“ pronáší s jiskrou v oku můj otec, aby teatrálně dodal: „… jen to někdy trochu dýl trvá.“

Každý v mé rodině je unikát, jsme vtipní, hluční a velmi…ehm originální. Máme se rádi a nedáme na sebe dopustit, i když to občas tak nevypadá. Ale škatulka pro nás neexistuje, paní učitelko!

PS: Ráda bych na poslední chvíli přidala jednu hlášku mé babičky Z., která u štědrovečerní večeře poté, co jsem dovyprávěla své plány na další rok, velmi omluvně Fatalce pošeptala: „Ona je nedonošená, víš?!“