(Boh) „Když mě opustíš, ztloustneš, budeš nespokojená a možná se ti i stane nějaký úraz!“ řekl mi v létě s jiskrou v oku. Trochu mě zarazilo, jak na to přišel, kde se v něm vzala ta jistota, a hlavně proč si myslí, že ho chci opustit? Přišlo mi to jako hloupost a tuhle informaci jsem vypustila ze zřetele. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, už v té době jsem ho chtěla opustit, jen jsem na to neměla odvahu, dostatek odhodlání a hlavně důkazů. Právník se prostě nezapře. Potřebovala jsem si být jistá. A tak jsem vyčkávala, sbírala odvahu i důkazy a jednoho listopadového odpoledne k tomu všemu došlo. Tušila…
-
-
Vyzkoušely jsme – James Dean bar
(FF) Znáte to, jsou večery, kdy chcete někam, kde to dobře znáte a jsou večery, kdy nutně POTŘEBUJETE někam, kde to vůbec neznáte a všechno bude nové a v nejlepším případě vzrušující. Přesně proto jsem v pátek večer vyrazila se sparingpartnerkou, které budeme pracovně říkat třeba – rychlý pohled do kalendáře, vyhledat fitkivní jméno…ech, Luděk ne… Bronislav také ne… – dobře, tak Nina. Pro své proskotačení jsme vybraly bar James Dean v samém centru stověžaté. Popravdě, nečekala jsem nic. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala zvednout z pohovky, kde jsem usnula na časopisech, odlepit si z nohy folii z nové knížky, namalovat se, jakžtakž obléknout a vyrazit do ulic. Moc…
-
Inzerát na víkend
(Boh) Jasně, je to líbívý cajdák. Jako všechno od Kryštofa. Ale co byste poslouchali vy, při vybalování krabic? Bacha?! Asi ne. No, a jak už to v tomto našem malém rybníčku českého showbusinessu bývá, někteří interpreti se hrají neustále, ať už napíší cokoliv a jiní nikoliv. A tak mi z rádia posledních čtrnáct dní hrál neustále Kryštof svůj Inzerát. A víte co, vůbec mi to nevadilo. Díky divadelní průpravě jejich texty nejsou tak hloupé a když za sebou zavřete 25let života na jednom místě a v tom novém tančíte mezi krabicemi, je fajn slyšet, „že bez konců, prostě nejde začít od-za-čát-ku!“ Ať už to znamená cokoliv. Pro mě je tahle…
-
Co jsem se naučila v srpnu
(FF) Nikdy si do předsíně už znovu nedám bílý koberec. Ono to tu místnost hezky rozjasní, to jo, ale údržba je nejpříšernější věc na světě. Festivaly, outdoor, koupání v řece i spaní pod širákem je vlastně bezva. Stejně jako kavárny, kluby, teplá čistá postel a přítomnost kávovaru po ránu. Tak nevím. Buď jsem smířlivější se vším, co život přináší, nebo otupělejší. Neboj se být první. Hodně věcí se dá rozchodit. Doslova. Chci žít tak, abych mohla večer usínat s tím, že žiju dobrý život. Placebo funguje. V domnění, že se dopuju super šindelkou (přírodní energizer), jsem do sebe pěkných pár dní házela dvě fialové tobolky a s výskotem vybíhala do…
-
Porozchodová klišé
(FF) Rozhodla jsem se vyhnout všem porozchodovým klišé. 1. Nebudu psát ukňourané posty na blog 2. Nebudu večer doma plakat do zmrzliny při sledování Bridget Jones 3. Neopiju se s kamarádkami v baru 4. Taky nebudu zběsile nakupovat blbosti a 5. Nebudu chodit na rande s kýmkoliv jen proto, abych si dokázala, že jsem pořád krásná a žádaná. No. Takže píšu ukňouraný post na blog, pláču do zmrzliny u filmu Na dotek a opíjím se s kamarádkami v baru. Ehm ehm. No. Průšvih dneška byl například v tom, že jsem šla do Jazz docku. Vltava se vlnila všude kolem, kd jsme před pár týdny byli, do vody padaly první žluté…
-
Bohyně cirkusů – Letní Letná
(Boh) Miluju cirkusy. Třpytky a flitry. Miluju Emoce. Jako malá holka jsem sedávala před telkou a hltala Cirkus Humberto, a když se na Letné postavil stan, žadonila jsem do úmoru o návštěvu. Taky jsem zbožňovala velké průvody a opulentní pohřby, především s koňmi a procesím. Od čtyř let jsem hrála divadlo a celkově jsem byla velmi volnomyšlenkářská. Mou matku to bohužel děsilo. A proto mě v návštěvách cirkusů a poutí nepodporovala. Směla jsem tam chodit jen s dědou, který ovšem po přestávce odcházel, abychom se nemačkali v tramvaji(!). Ale i tak jsem mu za doprovod byla vděčná. Jednou mě ve „Fučíkárně na Mětejský“ dokonce nechal řídit labutě. Z čehož mámu…
