• 10 důvodů

    10 důvodů proč se těšit na podzim

    (FF) Trápí vás, že je léto už za námi? Ale no tak, podzim není tak špatný! Zde je mých deset důvodů, proč se těšit na podzim. 1. Příroda je na podzim krásná. Tedy příroda je krásná vždycky, ale to barevné listí, ranní mlhy nad řekou, dozrávající hrozny a padající kaštany, to je prostě paráda. 2. Vycházejí nejtlustší čísla módních časopisů a začíná nová módní sezona. Takže hurá do obchodů pro zářivé svetříky s límečkem, vínové kabelky a vysokánské boty se zrcadlovými podpatky. A nikdo nemůže říct ani popel, že jste servaná z nákupů a kreditka je vybílená tak rychle, že ani brečet nestihne. 3. Člověk mnohem víc ocení teplou postel,…

  • Co se nám honí hlavou,  culinaria,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Vyzkoušely jsme – kuřecí hody

    (Boh) Toto je další recept (bez receptu), který popisuje mé kulinářské umění v praxi. Nejdůležitější ingredience… * papiňák, který jsem dostala k narozeninám * obrovské nadšení * přítomnost obchodu ryby-drůbež, se sobotní otevírací dobou * (A jak se později ukáže, i můj Drahý…) Začínáme – pátek/sobota…  Vaření ve své podstatě začalo již v pátek v noci, kdy jsem si do půl třetí ráno zapékala uv gelové nehty. Na rukou i na nohou. Vřele doporučuji! Jedině tak dosáhnete té pravé sobotní agónie. Zaručeně Vám pak bude jedno, jestli koupíte kuřecích skeletů pět nebo šest, kolik váží vodňanské chlazené kuře a absolutně přejdete fakt, že zelenina na polévku vypadá hůř než vy. Ve své podstatě vás uvadlost…

  • Co se nám honí hlavou

    Chvála nám, chvála vám, chvála všem botičkám!

    (Boh+FF) Níže je email, který jsme dostaly. (A který zase dostal nás.) Na větší komentář se zřejmě nezmůžeme, obě se totiž snažíme dojetím nerozplakat (přece jen máme docela slušné pracovní pozice a editorky ani právničky nebrečí. Alespoň ne v zaměstnání!)    Josephine, je to krása, děkujeme za zpětnou vazbu a držíme palce v podnikání. Jsme tvé budoucí stálé zákaznice.    Trochu nám vrtá hlavou, který článek byl ten osudový…:-) Milá Bohyně a Fatalko, před pár měsíci jsem začala číst váš blog a musím říct, že po roce bydlení v Anglii to pro mě byla záchrana..a zároveň mě potěšilo, že nejsem jediná kdo řeší, jestli pan Božský existuje nebo jak si zvyknout na návrat…

  • Dvě Třicítky blogerky
    Co se nám honí hlavou

    Hodně osobní rady začínajícím novinářkám

    (FF) Pište, pište, pište. Bez ohledu na babičku a faráře, jak říkal Lustig. Vařit kafe a rovnat šanony ve vydavatelství můžete půl roku. Maximálně. Prolít si hrdlem víc kofeinu je jen ztráta času. To, že vůbec neumíte pracovat v excellu, se dá zatloukat přesně pět let. Pak nastávají perné chvíle, pot na čele a zběsilé telefonování na všechny strany. Takže si to ošéfujte lépe než já. Možná vás vyšlou na první tiskovku do nemocnice na reportáž o rakovině. Možná vás bez přípravy pošlou na rande se slavným hercem, který bude mít plnou pusu řečí o rodině, aby po vás po skončení rozhovoru vyjel. Dá se to přežít a je to…

  • Co se nám honí hlavou

    Život jako ze stejkárny

    (Boh) Nedávno se v rámci Porozchodového klišé na našem blogu rozvinula diskuze na téma kterak ze své hlavy vytěsnit strašné vzpomínky na nevydařenou lásku. Vanilka i Harimata se přiznaly, že obě v určitém období svého života vymazaly vzpomínkovou mapu, kvůli člověku, který v ní vytořil ohavný bolavý kráter. Tak trochu Věčný svit neposkvrněné mysli, který jsem si sama vyzkoušela. Někdo vám ublíží, zažijete něco ne moc extra a lup – vymázneme tu křivdu z paměti. Ovšem i se vším, co se v té době dělo. Nevím, jestli jsem v minulém životě byla řezníkova (nebo lépe chirurgova) dcera, ale čím jsem starší, tím míň takové postupy schvaluju. Považuji to za malování internačních táborů na růžovo. Nebo ještě…

  • Co se mi líbilo,  kultura,  Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme

    Éla hop! (Aneb malé Vyzkoušely jsme – Pomáda)

    (FF) Je zajímavé, jak umělecké dílo vnímáme pokaždé jinak v kontextu svého života. Je rozdíl, jestli čteme knížku v 15, 25 nebo 35. Pokaždé nás v ní zaujme (pokud je dobrá), něco jiného. Osloví nás něco jiného. Stejné je to i s filmy. A mně se tohle pravidlo naposledy ukázalo na muzikálu Pomáda. Písničky tam jsou pořád stejné a líbí se mi všechny, jen zrovna teď mě oslovily ty pomalejší. Balada, kdy Sandy zpívá o souboji srdce a rozumu. Rizzo přiznává, jak je pro ni těžké přiznat své city okolí a radši si hraje na drsňačku. Strážný anděl, který dokáže poradit, když ho o pomoc poprosíme a požádáme. Nasměruje nás.…