(FF) Zde je deset důvodů, proč je Ibalgin lepší než muž: 1. To, že vás bolí hlava, není pohroma, ale jeho smysl života. 2. Není návykový, což muži jsou. Oxytocin, city, emoce, báječný sex, ech, však vy víte, o čem mluvím. 3. Dostanete ho v balení rovnou po více kusech. Nemusíte ho tedy přesvědčovat o jeho jedinečnosti. Vlastně ho nemusíte přesvědčovat o ničem. 4. A když jeden odejde, pořád tu jsou další. Uklidňujícně stejní. 5. Můžete před ním brečet. Bolestí, vzteky, lítostí. On vás utiší. 6. Zahání bolest. Muži ji někdy způsobují. 7. Je mu jedno, že máte zrovna mastné vlasy, špatnou náladu nebo PMS. Na PMS se vlastně vyloženě…
-
-
Behind The Scenes
(Boh) Od květnového focení s Cerannou uběhla spousta vody. Obě jsme se s Fatalkou přestěhovovaly, stihly několik večírků, pohřbů, oslav narozenin a naše skvělá fotografka Ceranna se dostala na uměleckou školu, kde bude rozvíjet svůj bezbřehý talent. V rámci debordelizace nově nastěhovaných předmětů jsem narazila na flashku, kde jsou uloženy fotky z května, a tak se o ně chci podělit. Nejvtipnější jsou samozřejmě ty, které vznikly náhodou, jak by lingvista řekl „behind the scenes“. Takže here we go! Podstatným bodem našeho focení byly doplňky od Kněžny (kabelky a boty), za které by si kdokoli, kdo by nám je odcizil, mohl koupit slušné auto. Tudíž hlavní důraz nebyl kladen jen na nás,…
-
Vyzkoušely jsme – Julia Child (poprvé)
(Boh) Nevím, jestli je to tím, že mám ráda časosběrné dokumenty, nebo láskou k jídlu, ale mně se film Julia&Julie, který je o blogerce vařící podle slavné kuchařky, líbil. Spousta lidí nadšená nebyla, ale já jo. Viděla jsem ho tak před dvěma roky a některé scény si pamatuji dodnes. Proto mě moc potěšil Google, když minulý týden použil logo k upozornění na 100. výročí narození Julie Child. Byla velká, hlučná, milovala jídlo a jako správná Američanka se nenechala v poválečné Paříži odradit francouzským nabubřelým přístupem a s vervou sobě vlastní pronikla do tajů francouzské kuchyně. Její kuchařka, kterou sepsala ještě s dalšími dvěma dámami je jakousi Biblí pro každého, kdo se rozhodne vařit francouzskou kuchyni.…
-
Dokud nás smrt nerozdělí
(FF) Neumím se pořád moc vyrovnat se smrtí. Kdykoliv se ochomýtne kolem, přestávám spát a začnu být prapodivně smutná. A nebrečím. Jsem jako v zemi nikoho a na malý moment mi připadá, že nic nemá cenu. Vždyť stejně všichni umřeme. Nechce se mi moc komunikovat a prosím všechny, aby mě chvíli nechali potácet se emocionální pustinou a počkali, až se zase jako bájný Fénix vynořím a budu mávat křídly. Bohyně mě ale zmizet nenechala. V předvečer pohřbu pratety se mnou šla do baru a povídá mi: „Smrt je něco jako radost, bolest, štěstí nebo smutek. Součást života. Je to grand finale, které všemu dává smysl. Pohřeb je jako oslava,…
-
Život jako z Ikey
(FF) Není nad to mít návod k použití. Jen tam se totiž dozvíte, že skříň není žebřík, a proto po ní nešplháme, a že když si nevíme rady, prostě někam zavoláme. Ech, kéž by to takhle jednoduché bylo i v životě. „Svůj návod k použití života jsem asi někde ztratila. Nebo vůbec nedostala?“ vzdychla Bohyně a zapnula elektrický šroubovák (Byl to šroubovák? Když se nabíjel, byl tedy elektrický?!). Montovali jsme totiž nábytek. Z Ikey. Sice jsem vůbec nevěděla, proč jsem byla přizvána, ale prý proto, že mě to dostane z deprese a že dokážu lidem dobře říkat, co mají dělat. No, taky zásluha. Chtěla bych bydlet v katalogu z Ikey.…
-
Caro Emerald na víkend!
(Boh) Zde je naše velmi oblíbená písnička, co nás opravdu oslovila. Stály jsme s Fatalkou v obchodě a najednou se Caro rozezněla. „Why am I sitting in the middle of nowhere… Standing here with nothing to do… Wondering if I really love you, oh oh“ Každá jsme si tam našly svůj oblíbený part. „I know we have a chemistry… This combination’s heavenly… But don’t forget you promised me… Everything, everything“ Celkově je to úžasná pohoda. A ta podoba! Hezký víkend všem! [youtube=http://www.youtube.com/watch?v=CRd-9KpxH9o]
