(FF) Znáte to, jsou večery, kdy chcete někam, kde to dobře znáte a jsou večery, kdy nutně POTŘEBUJETE někam, kde to vůbec neznáte a všechno bude nové a v nejlepším případě vzrušující. Přesně proto jsem v pátek večer vyrazila se sparingpartnerkou, které budeme pracovně říkat třeba – rychlý pohled do kalendáře, vyhledat fitkivní jméno…ech, Luděk ne… Bronislav také ne… – dobře, tak Nina. Pro své proskotačení jsme vybraly bar James Dean v samém centru stověžaté. Popravdě, nečekala jsem nic. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala zvednout z pohovky, kde jsem usnula na časopisech, odlepit si z nohy folii z nové knížky, namalovat se, jakžtakž obléknout a vyrazit do ulic. Moc jsem se snažila mít milý panenkovský výraz, ale obávám se, že jsem měla výraz „jestli na mě někdo promluví, zabiju ho“, což paradoxně vyvolalo lavinu mužů žadonících telefonní číslo. Inu, odříkaného chleba největší krajíc, to už věděly naše babičky, že.
   Nejdřív nás oslovil jeden Američan. Ehm, pardon, rádoby Američan. Spíš Chorvat, jak trefně poznamenala Nina. Vrazil mi do ruky vizitku s nicneříkajícím povoláním (!) Theatre-Yachting-Adventure. No, věřím. Jistě by to s ním adventure byl, to si pište. Pak nás odchytil statečný Ind, kterého pravděpodobně vyslali méně stateční kamarádi. Ind nám s lehce hysterickým výkřikem „Are you leaving?“ zatarasil výhod z klubu. „Sedneme si nahoře, protože si chceme popovídat, víš?“ sdělila jsem mu líbezně. Logicky – kam jinam by si člověk chodil popovídat, než v 11 večer do klubu s hlasitou hudbou, kde se všichni touží seznámit. 
   Náhle jsem na sobě ucítila něčí oči. Ah, pan Kokta. „On si nedá pokoj,“ podivila se Nina. Chvíli jsem váhala, jestli se nechci proslavit jako druhá Ornamenta Piraňovitá, ale ne, ne díky. A pak už jsem neváhala se bavit s kýmkoliv, protože James je bar přesně podle mého gusta. Hudba z 50. a 60. let (ano, ano, Pomáda a Hříšňák a Beatles…oh la la la), stylové prostředí, obrázky a fotky Jamese a Marilyn (i na záchodcích, které si ale, přiznám se, moc detailně nepamatuju), milá obsluha v uniformách tak sexy, že jsem se ráda podívala i já, spousta hezkých kluků, spousta barev, nu prostě bar pro mě, co má ráda lehký kýč. Ano, ano, jen si to přiznejme, mám ráda Klimta i Warhola. 
   Mínusy: spousta hezkých holek, v pozdějších hodinách asi problém chytit tak skvělý místo na baru jako se povedlo nám v jedenáct a to, že si vás pořád někdo všímá, takže na pokec fakt jděte jinam. A tak jsme pily, bavily se, smály, někdo se pak s někým líbal a pak jsem jela domů, kde jsem snědla dvě zapečené papriky se sýrem bez chleba, což je fakt nechutné a stydím se za to. Super zábavný večer. A aby byla má rádoby recenze objektivní, musím bar navštívit ještě víckrát. Třeba se mi tam líbilo jen náhodou ! A taky jsem tam neochutnala nic k jídlu! Takže – kdo se přidá?