(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc. Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.
-
-
Adventní rodeo a kruhy pod očima aneb co jsem se naučila v listopadu
(FF) Při nákupu vánočních dekorací je lepší promyslet si PŘEDEM, v jakém stylu a barvě chceme mít výzdobu laděnou. Což jsem nějak nedomyslela, takže mám teď v bytě výzdobu typu adventní rodeo: dřevěný rádoby starobylý koník se pere se zlatou hvězdou a růžovým svícnem, červeno-zlatý věnec soupeří s třpytivými stříbrnými koulemi a celou tu předvánoční nádheru dotváří bílý stromeček s bílými hvězdičkami na bílém ubrusu, tedy model tzv. neviditelný. No co už, nové dekorace kupovat nebudu, prostě pustím koledy, zapálím (snad jen) purpuru a rozsvítím vánoční světýlka. Třeba jejich líbezné měkké žluté světlo všechno vánočně sjednotí. Budu si pamatovat, že kombinace bio-oleje na odlíčení očí a voděodolné řasenky nefunguje. Sice…
-
Třídní sraz po 16 letech od maturity
(FF) “Panebože, vždyť já tam už nikoho nepoznávám!” vykřikly jsme se sestřenkou shodně při kradmém a nenápadném pohledu zvenku do hospody, kde se právě odehrával náš třídní sraz. Plešatý otylý chlapík, pani s účesy ve tvaru květáku na hlavách, lidé v podivném beztvarém oblečení. Ach bože. Naše noční můry se splnily! Nikoho nepoznáváme a všichni vypadají nějak… divně. Jako lidé z Prostřeno nebo kýho čerta! Po vstupu do hospody jsme se uklidnily. Náš normální stůl plný normálních spolužáků, z nichž skoro všichni vypadají jako tenkrát před lety, byl samozřejmě ten vedle květáků. Zatím žádné pleše, ani velká životní dramata nebo pivní vany, ani žádná po letech svěřená tajemství, kdo koho…
-
Co jsem se naučila v říjnu 2015
(FF) Bachovy květové esence pomáhají tam, kam už homeopatie nemůže. “Ale vždyť vy vypadáte tak zdravě a báječně, vám něco je?” podívala se na mě zmateně ruská bylinkářka. “Ehm, ne, vůbec nic mi není, jen trochu netuším, kam a jak teď budu směřovat, po nocích bojuju s poltergeistama a občas se rozbrečím v mhd. Ale jinak jsem pořád rozradostněná a báječná, protože kdo by sakra nebyl!” chtělo se mi zařvat. Ale nikdy neřvu, takže jsme společnými silami našly něco na ty duchy a mohla jsem odtančit. A zdá se mi, že ty kapky fungujou. I když na druhou stranu – já jsem schopna si vsugerovat cokoliv.. Co s sebou na…
-
KARIÉRISTICKÝ TŘICÍTKY NEPŘEMÝŠLEJ
(Boh) Všichni jsou auf z toho, co se stalo v Paříži. A lhala bych, kdybych tvrdila, že je mi to jedno. Není. Do dvou do rána jsem v pátek čekala na sms od svého „skoro-jednou-kluka“, co bydlí v centru Paris a co si furt myslí, že jsem ta pravá. Jestli umřel, tak jsem to prokaučovala, furt jsem si opakovala, že jsem mu neměla vracet ty letenky co poslal, ale měla jsem dokončit to, co jsme o prázdninách „načali“ a nezaobírat se tím, že by to pak dál nikam nevedlo – což by samozřejmě ve skutečnosti nevedlo. Ten kluk prostě nemá umřít, aniž by se mnou prožil noc! (Dobře, to jsem si přesně neříkala,…
-
Singl žena po třicítce. Na odpis, nebo Carrie Bradshaw?
V jisté chvíle se stanete singl ženou po třicítce. I když jste to neplánovala. I když jste to nikdy nechtěla. Vlastně vás to ani nenapadlo, myslela jste, že NĚJAK budete mít do třiceti kariéru, dvě děti, zlatého retrítra a muže po boku. A ono ne. Stanete se tou, které „ujel vlak“. Asi už tak dávno, že nevidíte ani jeho koncová světla. A nejste jako Amélie z Montmartu, ani jako Carrie nebo Bridget Jones, kdepak. I když byste rád byla. Většinu času jste totiž něco mezi tím.
