Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou

Hlavně, že jsme pořád tady, aneb co jsem se naučila v prosinci

IMG_4187(FF) Dny, kdy se mi podaří vidět východ nebo západ slunce, mi přijdou jiné, jaksi úplnější než dny, kdy je nevidím. Asi si dám naprosto jednoduché předsevzetí, abych jich vídala víc a víc.

Pochopila jsem, že se budu muset umět líp prodat. Když je totiž člověk dlouho v nějaké práci (myslím roky a roky), nemusí se nikde moc prezentovat. A na mně je několikaleté sezení v kanclíku dost vidět. K získání nové práce překvapivě nestačí koupit si nové hadry a brýle, dokonce ani odkazy na dlouholetou praxi! Musím v sobě někde hodně hluboku vykopat zápal, energii a nadšení. Uf.

Naučila jsem se, že když si dám v sedm večer cestou z vánočního večírku opravdu velký a předražený kafe, vydržím psát do dvou hodin do noci. A taky to, že jsem druhý den totálně k nepotřebě.

Kupuju si barevné, lesklé, drahé časopisy, ale víte co? Nejvíc jsem si o jmelí a vánočních svetrech početla u kamarádky v Blesku pro ženy. Za 12 korun. Je pravda, že jsem byla lehce ovíněná. Ale stejně.

IMG_4230Nejromantičtější okamžik jsem zažila pár dní před Vánoci. Bohužel nepatřil mně, byla jsem jen svědkem (jak jinak, ale nebudu cynická, jsou přece svátky). Hezký muž v elegantním kabátu a kožených botách kupoval v květinářství překrásnou růžovo-bílo-stříbrnou kytici. A to dokonce své paní, ne milence, jak vyplynulo z konverzace s prodavačkou. Neubránila jsem se obdivnému povzdechu (jakože nad tou kyticí), stejně jako všechny ostatní ženy v obchodě, které tam stejně jako já běžely na poslední chvíli pro jmelí. Krásný pán se rozhlédl a byl rád, když viděl souhlas v našich očích. Takže ano – existují.

Když za celý den sníte dvě lžíce kuskusu a večer si dáte poctivou domácí jitrnici, budete neproduktivně vzhůru do tří do rána, a tři hodiny spánku, které nakonec na noci vyškemráte, budou doprovázeny noční můrou o zabijačkách. Ale ta jitrnice byla výborná!

Když se vracíte z vánočních návštěv sama domů, kde na vás nikdo nečeká, nepodléhejte poetické náladě krajiny s rozsvícenými stromečky na zahradách a svíčkami v oknech a nepište svým bývalým. Svěrákovské začátky konverzací typu “Tak se ti mi udělalo nějak smutno a hádej, na koho jsem si vzpomněla…” by měly zůstat ve starém roce. Navždy!

IMG_4222Šla jsem po ulici a věnovala se hlubokomyslným úvahům typu: Když nestíhám, má přednost úklid bytu nebo mani- a pedikura? Co když lidi nedojme mé vánoční přání? Jak napsat článek o neupravených Češkách tak, abych nikoho neurazila? Rozjímala jsem, a pak se pár metrů za mnou na ulici, kterou jsem procházela, ozvala ohlušující rána a na zemi se roztříštilo něco velkého a skleněného. Udělalo se mi slabo. Ani nechci pomyslet na to, co by kdybych šla o pár vteřin dýl. Takže k čertu s uklizeným bytem, oloupanými nehty a kritickými články – hlavní je, že jsem živí a zdraví. Všechno ostatní se nějak vyřeší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *