Co jsem se naučila...,  v roce 2012

Co jsem se naučila v září

(FF) Takzvaní bojovníci za pravdu nosí často pokrytecky ty nejbělejší košile.

Nikdy není příliš pozdě, nikdy není příliš brzo, řekla perfektně upravená paní (babička) na zahrádce Colosea, kde jsme seděly s Bohyní, a zachrastila drahými náramky.

Nenechat si do vztahu kecat. Všichni vědí, co je správné. Ale co je pro vás osobně nejlepší, víte jen vy sami. Takže vyslechněte druhé, ale zařiďte se podle svého (srdce a rozumu). Výjimka platí v případě, kdy někdo chodí s kriminálníkem, alkoholikem, zhýralým rockovým muzikantem nebo notorickým děvkařem. Pak jí (mu) kecejte do vztahu všichni.

Jít na večeři s bývalým je průšvih. Jít tam po degustaci italských vín je velký průšvih. Asi jako detoxikace a recidiva. Uf.

Když máte pocit, že si o prodlouženém víkendu máte odpočinout, jet do lázní nebo zařizovat byt a psát, tak to dělejte. Pořád dokola si člověk musí opakovat, že „First things first.“ Tedy Vy na prvním místě. Jinak se člověk točí v kruhu, zbytečně sám sebe dostává do stále stejně zoufalých situací, a jak říkáme: „Nakonec někde skončí upocenej s mastnými vlasy a naštvaně nafukuje balónky na party, která začala před pěti minutami.“

Pokud se vám nepovede se za celý den najíst, neřešte to přejedením se suši v jedenáct večer. Syrová ryba a wasabi si s prázdným žaludkem fakt moc nerozumí.

Nesmím se bát pohlédnout pravdě do tváře. I kdyby měla tvář Medusy.

Nové články emailem

Nechte si posílat naše články rovnou k vám do schránky.

Nebojte, nespamujeme a z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

11 komentářů

  • Králikkéš

    Neboj se neboj, jak se jí podíváš do tváře, zjistíš, že místo hadů kopretiny má. A nebo růže?pomněnky?fialky?karafiáty?gerbery?kosatce?narcisy?tulipány?máky vlčí?chrpy?sněženky?pampelišky?lilie?orchideje?lotosy?lekníny?jetel:o))))

  • Vivi

    Nějak se mi zdá, že je nejsnažší zapomínat na sebe. Sním o dlouhých snídaních, kdy se mi v hlavě nebude honit tisíc povinností nadcházejícícho pracovního dne. Sním o tom, že se budu točit na kolotoči, i když se to „už“ nebo „ještě“ nehodí a o tom, že mi sama zmizí ta hloupá vráska (zatím jediná, ale tak nepříjemná!) mezi obočím…Tak dobře – heslo na říjen: First things first!
    P.S. A propos…už nikdy si nekoupím v září v Paříži Vogue, pokud pak budu muset celý den brázdit město pěšky. Váží totiž pět kilo a dost se pronese (samozřejmě bez reklam váží 10 deka, ale vždyť my ty reklamy milujeme, nebo ne?) ;-).
    Vivi

    • Femme Fatale s Bohyní

      Ach bože, teď budu mít asi modřinu i já, protože si budu muset ublížit, abych přehlušila ten fakt, že nemám zářijový Vogue. Ten je nejtlustější, nejlepší, nej… a ano, chápu, musel ten pád strašně bolet…ale zpátky ke mně…bože, JÁ zapomněla na ZÁŘIJOVÝ VOGUE!!!!!!!! (Boh)

        • Femme Fatale s Bohyní

          Ale já mám ráda i ty reklamy. I když je taky vytrhávám a pak z nich dělám fashion lettery, které posílám kamarádce do Milána. Taková malá fashion friendship recyklace Vogue. Ježiši, jdu se zabít. Jsem nemocná, ležím bezmocně v posteli a mezitím se všude (dobře ne v ČR) prodává Vogue. přitížilo se mi… (Boh)

          • Katy

            Vogue mě zatím nemrzí :) Spíš mě trápí, jestli si mám koupit v Burberry kotníčkové boty, které jsem tam viděla nebo ne. Mají totž 10cm podpatek a nechce se mi dávat za boty 19 tisíc, aby mi pak ležely ve skříni. Nevím totiž jestli na tak vysokém podpatku celý den vydržím. Většinu ot mám tak 7 až 8 cm :/ A teď babo raď, to je sakryš dilema :D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *