...v říjnu 2011,  Co jsem se naučila...

V říjnu brala Bohyně zpátečku

(Boh) Po hektickém září, plném velkých změn přišel říjen, který vyzkoušel můj systém  rozhodování. I když jsem Bohyně, někdy jsem pořádně natvrdlá. A tak mi říjen musel nejen naznačovat, ale taky mě pořádně trknout, aby mi některé souvislosti konečně došly. Celý měsíc byl ve znamení zpátečky. Pro něco jsme se rozhodla, něco udělala a pak toho příšerně litovala. Jednala jsem impulzivně, až potom zapojila mozek a sebemrskala se až do chvíle, než mi říjen ukázal, že jsem se na první dobrou rozhodla dobře a že mé intuice fungují. Zde je několik názorných příkladů:
Opila jsem se. Děláme to všichni a nejsme na to pyšní, ale já navíc ukradla chladicí kyblík na víno. No a když jsem cestou domů střízlivěla, chtěla jsem se nerezového lupu nenápadně zbavit. Pocit viny, nebo co… Ale ještě, že jsem to neudělala. Doma jsem totiž měla tu čest zjistit, že se kbelík dá využít i na prozaičtější „věci“ než je led. Drahý sice tu noc spal raději na sedačce, ale ráno jsem se dozvěděla, že jsem prý i v této situaci opravdu stylová.
Takže s pocitem, úžasnosti jsem o pár dnů později poslala Drahému velmi romantický dopis. Po odeslání přisly pochybnosti, které trvaly až do té doby, než pošta dopis doručila, než si ho Drahý přečetl a než mi dojatý zavolal, že se mu to moc líbi. (Dokonce jsem v mezidobí o tom napsala.)
Stejně tak mi na poslední chvíli najednou nepřišlo až tak geniální jet s Fatalkou do Selského dvora a pojídat tam kaki a běhat jak šílená po kachličkách. Pravda, čekala jsem od Kneippových lázní víc, nicméně, jakmile jsme v žabím pokoji ulehly a do ticha jedna z nás pronesla: „To jako vážně jedeme do Hostivaře, abychom tu přespaly a zase se vrátily do centra?“, chytla jsem příšerný záchvat smíchu a bylo mi jasné, že tohle byl ten nejlepší nápad.
Fakt, že jsem podobný přístup měla i k andělskému semináři, který probíhal u jedné numeroložky doma už nemusím dodávat. Jsem vděčná za říjen, že mi ukázal, že esoterické sleziny s cizími lidmi v cizím bytě nejsou tak špatné, že vyhlášené akce jako CakeBreak nemusí být zas až tak úžasné a že to, co považuje někdo za nudné, jako je například hraní prší a společenských her u známých, může být pro Bohyni tou nejkrásnější chvílí z víkendu. Zvlášť když vyhrává.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *