Co jsem se naučila...,  Co se nám honí hlavou,  kultura

Co jsem se naučila v červnu

(FF) Zhruba dva roky po všech ostatních bloggerkách jsem díky své kadeřnici narazila na kyselinu hylauronovou. A tak si jí teď zběsile potírám obličej a jsem ráda (tou kyselinou samozřejmě). Sice nevím, jestli mám tak vyhlazenou pleť tím, jak jsem se v květnu v Anglii vyžrala, nebo po té kyselině, ale je to fajn.

Randění po 30? Ano, je to veselé a sexy. Zhruba ve stylu „Vajíčka ti umírají každou minutu a teďse tvař uvolněně, frajerko!“

E1AC95AA-0888-44AE-BD95-6B080165A219Prague food festival – ok, nebyl to sice červen, ale co. Na PFF jsme vyrazily s Bohyní, a zatímco ona vyžadovala hlavně alkohol, já toužila po hamburgeru. Většinou to bývá naopak. Užily jsme si to moc, pokračovaly jsme ještě v kavárně a probraly jsme, tuším, úplně všechno. Naučila jsem se tedy to, co jsem stejně věděla už dávno – není nad to, si občas naprosto vylít hlavu i duši. Restartovat harddisk. Pyšná na tenhle svůj objev nejsem, ale ať hodí korkem od šampusu, kdo jste bez kocoviny.

 


IMG_7492Naše gurmánské choutky pokračovaly Festivalem ambasád následující víkend. Bylo hrozné vedro, takže nápad svlažit se proseccem vypadal nevinně. Dokud jsme ho nezačaly konzumovat po litrech a neskončily poslechem Hapkových a Horáčkových písní. Na lavičce. S výhledem do zdi. V Dejvicích. Jakápak Fatalka a Bohyně, čiré ghetto. Ale probraly jsme zbytek, co jsme si nestihly říct víkend předtím.

Jít na pivo s bývalým milencem je super nápad. Začít do sebe lít víno a panáky už tak super není. Ten polibek už se vůbec stát neměl. Asi. Ale kdo jste se nikdy nezapomněl v sladce vonící, potemnělé lipové aleji?! Navíc, když jsem byla pořád přiopilá z těch pitomých food festivalů.

IMG_7667
Cestou z Vyšehradu jsme stihly ještě zapálit svíčky v kostele. Nic jiného nechytlo, což je velký úspěch.

Jít na recitál Horáčka je taky super nápad. Navíc za letního podvečera. A na Vyšehrad. Ach, bylo to krásné. Dotklo se to mé duše i mého srdce. Sice jsme mu neřekly, že nám zkazil život, protože jsme pořád čekaly na někoho svěží jak řeka a mezitím se brodily v hnijících močálech plných oslizlých žabáků (ne, vůbec nemyslím své bývalé, co čtou můj blog!) a individualita a muž, co se na mě TAK dívá, je pořád pro samé komáry nad tlející hladinou v nedohlednu, ale i tak to bylo krásné, hluboké a svěží.  

Když se vám tak trochu líbí váš zubař, získávají jeho nevinné věty úplně jiný nádech. Podněty jako „Nestrkejte mi tam ten jazyk“ a „Podejte mi to hladítko“ mi sezení v křesle velmi zpříjemnily. Pak mě sexy muž v bílém pozval nikoliv na večeři, ale na extrakci osmicček, takže jsem jeho doporučení na Karlák zmuchlala a zahodila, a už se u něj nikdy neukážu. Inu, dospělá, zodpovědná a nebojácná žena v akci.

IMG_8228No, koukám, že teď to vypadá, že jsem celý červen jen pila a dělala blbosti, ale já jsem taky hodně pracovala. Ale o práci, Šíleném účetním a taky o tom, jak jsem platila daně výhrami z losů, vám radši napíšu jiný článek. 

Moudro na závěr: Kořen slova kuráž pochází z francouzského slova coeur, které znamená srdce. Přeberte si to, jak potřebujete.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *